4.1.2018 Petr
Začalo mě bavit, hrát tuhle hru, proto jsem se zase tak rychle vypařil. Vím, že se mě chtěla zeptat na instagram, facebook nebo podobnou blbost a taky vím, že bylo docela sviňský zdrhnout, když jsem ještě včera fňukal, že jsem se nezeptal já. Ale já myslím, že se bez toho prozatím obejdeme. Dřív přece taky nebyly telefony a už vůbec ne nějaký sociální sítě. Tak k čemu jsou nám dnes?
Zbývaly 2 dny do mé show a i přesto, že se nejednalo o nic velkého, stresy mi zvládly stoupnout zase o level výš. Neměl jsem chuť k jídlu a bylo mi nonstop blbě. Když jsme si ale povídali na lavičce, jakoby všechen stres opadl. Jakoby najednou ani neexistoval. Bylo to divný.
...
„Na jazyku mý děti, chováme se jak děti. Princezno najdi pasy, do jiných světů asi, v rukou mám tvoje vlasy, jak růže krásná"
Prozpěvoval jsem si doma, abych se ujistil, že všechny texty plynule umím a nemůže se mi stát, že se zaseknu, nebo to neuzpívám. To bych asi nerozdejchal.
„Halucinace, fascinace, transakce, v masce vyhýbám se lásce. Jizvy a obrazce, nejsme v majetnictví a ani ne v částce."
Ani si nepamatuju, jak tenhle text vznikl. Ale asi to muselo být crazy, jelikož sám nechápu, jak jsem to myslel.
Kdyby to byl pořádnej koncert, v pořádným klubu, s pořádným množstvím lidí, mohl bych pozvat Annemarii, ale radši to neudělám. Takhle by to byl akorát trapas, navíc, tohle nebude nic pro ni. Jsou tam blázni, co furt jen moshpitují a já bych byl fakt nerad, kdyby ji tam někdo zabil. A taky si stojím za tím, že Steina ještě poznat nemusí. Času dost.
...
Nemohl jsem spát. Tak hodinu jsem koukal do stěny, občas se otočil na druhej bok a koukal do tmavého pokoje, kde na mě zpoza různých věcí cosi kouká nazpět. Nevím co jsou zač, ale vidím je, vidím je všude. Ve skříni, za židlí, v poličce, pod stolem, na zemi. A tak vždycky radši zavřu oči a dělám že nic. Většinou se mi pak do hodiny podaří usnout. Dnešek byl však jiný.
Stres z blížícího se koncertu moc nepomáhal a já už si začínal myslet, že snad dnes spát nebudu. Díky bohu se mi ale asi po dvou, možná třech hodinách začaly opravdu zavírat oči a já pomalu upadával do stavu, zvaného spánek...
____________________________
Vypadá to, že příběh se vám zatím líbí a to mě moc těší!
Tak tady máte další kapitolu!
Děkuju všem za podporu, snad se uvidíme u další kapitoly.
Prozatím ahoj.
