8.1.2018 Petr
Bylo mi fajn. Po dlouhé době mi bylo opravdu fajn. Povídali jsme si s Annemarií dost dlouho, až tak dlouho, že Hačikovi byla zima. A tak mě Annemarie pozvala k ní domů, že si můžeme povídat dál. Samozřejmě jsem souhlasil, už jsem totiž nebyl takový idiot, jako před pár dny.
Když jsme vstoupili do domu, okamžitě nás přivítala její babička. „Aničko moje, kohopak to vedeš?" Zeptala se a Annemarie se lehce začervenala. „Babi, tohle je můj kamarád Petr" řekla a já s úsměvem podal babičce ruku. „Petr" řekl jsem a její rukou potřásl. „Julie" řekla též s úsměvem. A tak jsem poznal její babičku.
Šli jsme nahoru, do jejího pokoje, kde jsme mohli pokračovat v naší konverzaci. Já měl však otázku, na kterou jsem se neváhal zeptat. „Bydlíš jen s babičkou?" Vyslovil jsem. Až pak jsem si uvědomil, že to možná může být citlivé téma. „Ano. Víš, moje máma...nebyla zrovna 2x zodpovědný člověk a já byla tak trochu nechtěné dítě. Nebýt babičky, asi tu už nejsem" pověděla mi a já se divil že tak otevřeně mluví o takovéhle věci. A tak jsem se rozhodl jí na oplátku též něco povědět. „To mě mrzí...ale tvoje babička vypadá jako super člověk! Já taky bydlím u babičky..." začal jsem. „Můj otec mě vyhodil z domu" doplnil jsem a byl chvíli zticha.
„Proč?...vždyť...je ti teprv 19" řekla a já kývl hlavou. „Asi jsem podle něj dostatečně nerespektoval pravidla. Toho člověka už neberu jako otce. Je to někdo koho moje máma miluje, ale není to táta. Nikdy mě nepodporoval a já už si zvykl. Ale nikdy mu neodpustím že to udělal zrovna v té nejhorší situaci, v jaké jsem kdy byl" pousmál jsem se posmutněle.
„Tvoje babička je taky fajn?" Zeptala se. „Je úžasná! Vždycky taky pro mě byla víc než otec..."
...
„Tak jo, měj se! Uvidíme se zítra! A napiš až dorazíš domů" mávala mi Annemarie ze dveří, když byl čas opustit její dům. Byl jsem šťastný, konečně jsem na ni měl kontakt a věděl, že mám jistotu, že ji zase uvidím. Byli jsme domluvení na zítřejší odpoledne a já samozřejmě hodlal přijít.
Došel jsem domů, napsal Annemarii, že jsem v pořádku doma, hodil si sprchu, zkoukl sociální sítě a šel spát. Po dlouhé době jsem usínal šťastný...
____________________________
Zdravím!
Je tu další kapitola, po trošku dlouhé době, velice se omlouvám.
Každopádně doufám že mi odpustíte a že se vám i tak kapitola líbila.
Napište mi zpětnou vazbu do komentářů a snad se uvidíme zase příště.
Prozatím ahoj.
