ZROZENÍ DRAKA [Aemond ⚔ OC]

Part. 6

Nad Královým přístavištěm vyšlo slunce a nad město se vkradly první paprsky světla. V Rudé Baště právě začínali vstávat první sluhové a hradní personál, kteří začínali se svými každodenními povinnostmi a rutinou. Aemond se probudil ve svých komnatách a rozespale zamrkal, když se posadil na posteli. Na okamžik ho napadlo, jestli se mu včerejší noc jen nezdála, v denním světle se zdála tak neskutečná.

Ale pak se zhluboka nadechl a okamžitě mu chřípi zaplnila její vůně, vzpomínka na její kůži na jeho, její chuť na jeho rtech... Všechno se mu to vrátilo a on věděl, že to nebyl jen sen. Opravdu se to stalo.

Aemond si těžce povzdechl, prohrábl si vlasy a uvědomil si, co udělali. Vstal z postele a rychle se oblékl, v hlavě myšlenky na ni. Věděl, že po tom, co se stalo včera, se jí dnes musí postavit. Navíc musel něco zařídit s mistrem. Něco, co bylo nutné a co musela získat jen ona. Všechno se zdálo tak jiné, tak zvláštní a on nevěděl, jak se na téhle nové, vratké půdě, na které se ocitli, pohybovat.

Hluboce se nadechl, upravil si lemy oblečení a svou vizáš a opustil své komnaty. Procházel chodbami pevnosti a v hlavě se mu honily myšlenky a emoce. Nevěděl přesně, jak se má v její blízkosti chovat, jak bude reagovat, až ho po včerejší noci uvidí...

Aemond pokračoval v cestě k mistrovi. A v duchu přemýšlel, jakou výmluvu si připravit. Nakonec dorazil ke dveřím do komnaty mistra. Naposledy se zhluboka nadechl, snažil se uklidnit směsici pocitů, která se v něm vznášela, a zaklepal na dveře.

Uvnitř se ozval hlas mistra Orwyla: "Vstupte!"

Aemond vstoupil do místnosti a přivítal ho známý pohled na mistrovu komnatu. Orwylův pohled spočinul na Aemondovi a všímal si jeho vzhledu a výrazu jeho tváře. Chvíli bylo ticho, než mistr promluvil:

"Ach, princ Aemond. Co vás sem přivádí tak brzy ráno?"

Aemond si odkašlal a snažil se znít nenuceně a normálně, přestože mu události včerejší noci stále ležely na srdci. Musel udržet své emoce na uzdě, alespoň prozatím.

"Dobré ráno, mistře Orwyle. Já... Mám na vás prosbu."

Mistr povytáhl obočí, zjevně zaujatý Aemondovými slovy. Gestem vyzval Aemonda, aby pokračoval, a v jeho výrazu se mísila zvědavost s lehkou skepsí.

"Laskavost? A jaká přesně, můj princi?"

Aemond zkřížil ruce a snažil se zachovat uvolněnou řeč těla, i když se v něm svíjelo napětí. Zhluboka se nadechl a promluvil, přičemž se snažil zachovat klidný a lhostejný hlas.

"Potřebuji, abys pro mě něco zařídil. Něco... důvěrného."

Orwylovo obočí se při Aemondových slovech ještě více zvedlo. Něco důvěrného mohlo znamenat mnoho věcí a okamžitě to v něm vzbudilo zvědavost. Trochu se naklonil dopředu na svůj stůl, zjevně ho to zaujalo.

"Říkáš něco důvěrného? O jaké... důvěrné věci to mluvíme?"

Aemond chvíli mlčel a pečlivě volil slova. Věděl, že nemůže prozradit pravou podstatu své žádosti. Musel postupovat opatrně, aby nikdo neměl podezření.

"Potřebuji.... Měsíční čaj. A neptej se mě proč. Je to... osobní věc."

Snažil se zachovat klidný hlas a nezaujatý výraz, i když mu srdce bušilo v hrudi. Mohl jen doufat, že na něj mistr nebude příliš tlačit, že se nebude příliš vyptávat.

Misrt Orwyle byl Aemondovými slovy překvapen. Mistr nevěděl, co si o tom má myslet, ale rozhodně měl podezření. Pozorně si Aemonda prohlížel a snažil se odhadnout jeho výraz a řeč těla.