ZROZENÍ DRAKA [Aemond ⚔ OC]

Part. 9

Večer se připozdíval a venku už byla úplná tma. Jediné světlo v místnosti vycházelo z krbu a vrhalo na stěny tančící stíny.

Viserya seděla na kraji postele ve svém pokoji a pomalu se chystala ke spánku. Oblečená v noční košili si pročesávala jemné stříbrné vlasy.
Noc byla tichá a jediným zvukem v jejím pokoji, byl jemný zvuk kartáče, který jí projížděl vlasy.
Po několika okamžicích se ozvalo tiché zaklepání na dveře.

Když Viserya uslyšela zaklepání na dveře, přestala se česat, složila ruce do klína a upřela pohled na dveře v očekávání, kdo vstoupí.

Dveře se pomalu otevřely a Aemond tiše vstoupil do místnosti. Byl oblečený do volné košile a kalhot, vlasy měl volně rozpuštěné kolem obličeje. Na okamžik se zastavil ve dveřích, než promluvil:

"Můžu dál?"

Viseryi se na tváři se mi objevil překvapený výraz, když ve dveřích uviděla bratra. Zvedla obočí a upřela na něj pohled.

"Zrovna jsem se chystala jít spát. Potřebuješ něco?"
Zeptala se tichým, jemným hlasem.

Aemond udělal několik kroků dál do místnosti a celou dobu sledoval její tvář. Zavřel za sebou dveře, pak přistoupil blíž k Viseryi a zastavil se pár kroků od postele.

"Nemohl jsem spát." Řekl a zkřížil si ruce na prsou.

Viserya seděla na kraji postele a sledovala, jak Aemond postupuje ode dveří směrem k ní. Upřela na něj pohled a prohlédla si ho.

"Požádej mistra, aby ti udělal lektvar. Bude se ti lépe spát ...." Navrhla.

Aemond se nad jejím návrhem ušklíbl a mírně zakoulel očima. Udělal ještě pár kroků blíž k Viseryi a zastavil se těsně před postelí. Chvíli se na ni díval a přejížděl pohledem po její tváři.

"Nepotřebuju žádné lektvary." Řekl poněkud pohrdavým tónem.

Viserya se podívala na bratra, a když k ní přistoupil, mírně zaklonila hlavu, aby se na něj podívala. Opřela se rukama o okraj postele a vzhlédla.

Aemond opětoval její pohled. Stál tak blízko postele, že se svými stehny téměř dotýkal jejích kolen. Dál si ji prohlížel a všímal si každého detailu její tváře.  Pomalu natáhl ruku a jemně jí zastrčil pramen vlasů za ucho.

"Jsi moc krásná, víš to?"

Řekl tiše a jeho ruka na chvíli spočinula na Viseryině tváři. Jeho pohled byl intenzivní, když se na ni díval.

Viserya na něj upírala svůj zrak. Její pohled vypadal vyloženě nevinně a odevzdaně, navzdory tomu jak neústupná a silná dokázala být. Zkoumala jeho tvář, seděla klidně a tiše.
Aemond se tiše nadechl, pohled stále upřený na její tvář. Viděl, jak oddaně a nevinně k němu vzhlíží. Natáhl ruku, jemně jí sevřel bradu a ještě víc jí naklonil obličej, aby na ni lépe viděl.

"Jsi vždycky tak milá, Viseryo. Tak věrná, tak... čistá. Tak oddaná."

Řekl tiše, jeho hlas byl tichý. Dál ji držel bradu v ruce, palcem ji jemně hladil po kůži a díval se na ni dolů.

Při jeho slovech Viserya zavřela oči a na tváři se jí objevil pobavený úsměv. Všechno, co právě řekl, nepovažovala za pravdu.

"Mýlíš se, bratře. Jsem loajální, to ano.... Jsem věrná své rodině a... tobě. Zbytek je... nepravděpodobný."

Aemondův palec se přestal pohybovat po její bradě, odfrkl si a očima přelétl Viseryinu tvář. Znal ji dost dobře na to, aby věděl, že není tak nevinná, jak vypadá. Ale přesto v ní stále viděl svou malou sestru, někoho, koho je povinen chránit.