ZROZENÍ DRAKA [Aemond ⚔ OC]

Part. 11

Obloha byla ještě temná, když se nad obzorem začalo objevovat první denní světlo. Vzduch naplnil chladný ranní vánek a pocit ticha a klidu. Byla to chvíle klidného přechodu, krátký okamžik, kdy se vše uklidnilo, než se město Královo přístaviště začalo probouzet a začal každodenní shon. 

Uprostřed ticha se pomalu otevřely dveře králova pokoje a dovnitř tiše vešlo několik sluhů. Opatrně se přiblížili k posteli a snažili se nedělat hluk.

Služebnictvo se začalo pohybovat kolem krále, upravovali peřiny a rovnali přikrývky, připravovalo vše na nový den. Když se však snažili krále probudit, uvědomili si, že něco není v pořádku...

Služebnictvo si vyměnilo ustarané pohledy a jejich srdce se náhle naplnila hrůzou.

"Jděte vzbudit královnu.... Rychle!" Pošeptala jedna ze služebných druhé. A tak se jedna ze služebných okamžitě vydala do královniny komnaty.

Služebná se rychle vydala do královniny komnaty a srdce jí divoce bušilo v hrudi. Přistoupila ke dveřím a zaklepala, přičemž její hlas zněl naléhavě.

"Vaše Výsosti! Omlouvám se, že vás ruším, ale jde o krále. Něco se děje..."

Královnu vytrhlo ze spánku zaklepání na dveře a ustaraný hlas služebné. Její tvář se naplnila strachem, rychle vstala z postele a omotala si hedvábnou noční košili kolem těla.

"Co je? Co se stalo?"

Alicent naléhavě zašeptala, oči vytřeštěné obavami. Když promluvila, rychle zamířila ke dveřím, otevřela je a podívala se na služebnou u jejích dveří.

Služebná stojící ve dveřích měla bledou tvář a oči vytřeštěné. Mluvila chraplavým šepotem:

"Jde o krále, Vaše Výsosti. ..."

Alicent pocítila, jak jí při slovech služebné přeběhl mráz po zádech. Srdce jako by jí na okamžik zamrzlo v hrudi a hrdlo se jí sevřelo. Okamžitě vyšla ze dveří na chodbu a bez váhání zamířila do královi komnaty.

Mysl jí naplnil strach a tisíce otázek. Rychle kráčela chodbou, pod bosýma nohama ji studila kamenná podlaha. Každý její krok jako by se v tichu hlasitě ozýval a srdce jí v hrudi bušilo čím dál rychleji, její obavy rostly s každým dalším okamžikem.

Konečně dorazila do královy ložnice. Když vstoupila, rozšířily se jí zorničky a ona málem zalapala po dechu.
Královo tělo bylo nehybné, jeho hruď se už nezvedala. Jeho tělo leželo bez hnutí, oči měl zavřené a tvář vypadala hrozivě klidně. 

Alicent chvíli nemohla uvěřit tomu, co vidí. Králova nehybná postava jí připadala téměř neskutečná, jako by místo reality viděla noční můru. Oči se jí zalily slzami a udělala krok vpřed, jako by byla v transu. Chvějícími se prsty se dotkla jeho tváře a ucítila chladnou, kůži svého chotě. Poté padla na kolena vedle postele a rukama se chytila prostěradla. Po tvářích jí stékaly slzy a tělo se jí chvělo úzkostí. Už dříve poznala smrt, ztratila mnoho lidí, které milovala, ale tohle... tohle bylo jiné. Tohle byl její manžel, král, její životní... partner.

Když si Alicent začala uvědomovat realitu situace, hlavou se jí honily miliony myšlenek a emocí. Cítila hluboký smutek a ztrátu, ale také pocit prázdnoty a nejistoty.
Věděla však, že teď není čas na truchlení. Utřela si slzy a místnost záhy opustila.

Když vyšla na chodbu, zbytek dvora se pomalu začínal probouzet. Služebnictvo spěchalo a připravovalo se na nový den, zatímco okny začínaly pronikat první sluneční paprsky. Alicent však ruchu kolem sebe nevěnovala pozornost. Její mysl se soustředila na jednu jedinou věc...