ZROZENÍ DRAKA [Aemond ⚔ OC]

Part. 17

Druhý den v poledne stála Viserya na hradbách a dívala se dolů. Nádvoří bylo plné vojáků. Z Rudé Bašty i Hightowerů, kteří přišli ze Starého města, aby se připojili ke Coalovu tažení na Harrenov.
Viserya se opřela lokty o zábradlí a mlčky se dívala dolů.

Aemond stál vedle své sestry a jeho pohled tiše padal na nádvoří pod nimi. Sledoval její pohled a všímal si vojáků shromažďujících se k nadcházejícímu tažení. Viděl na jejich tvářích odhodlání a vzrušení, z nadcházející bitvy.
Pohlédl na Viseryi ze strany.
Chvíli mlčel, ale pak tichým hlasem promluvil:

"Jsi na to připravená?"

Viserya zvedla hlavu a zírala před sebe, když vedle sebe uslyšela bratrův hlas.

"Přijde čas, kdy se všichni budou muset připravit na válku..."

Promluvila tichým, ale vážným hlasem, zatímco její pohled směřoval na nádvoří.

Aemond mírně změnil postoj a upřel na ni oči. Cítil váhu slov, které vyslovila, pravdu, která v nich byla.
Chvíli mlčel, než odpověděl pevným hlasem:

"Válka je nebezpečná a krutá věc. Přináší smrt a utrpení všem, kdo jí musí čelit."

Odmlčel se a pak tiše dodal.

"Ty a já musíme být tak silní, jak jen můžeme být.... jeden pro druhého. Pro naši rodinu."

Položil Viseryi ruku na rameno, jemně ho sevřel a dál sledoval vojáky dole. Zvuk jejich hlasů a rachot mečů a brnění se rozléhal nádvořím.
Věděl, že nadcházející válka bude těžká, že bude vyžadovat odvahu, sílu a odhodlání.
Ale on byl připraven a věděl, že ona také.

Viserya se otočila k Aemondovi, ale její pohled byl stále upřen na vojáky na nádvoří.
Aemond cítil napětí v jejím těle, soustředěné ticho, které ji obklopovalo, když pozorovala vojáky pod sebou.
Věděl, že se jí v hlavě už honí myšlenky na nadcházející válku.
Jemně ti stiskl rameno a tiše ti nabídl podporu a ujištění. Byl si jistý její silou a schopnostmi a věděl, že společně jsou síla, se kterou se musí počítat.

Nádvoří bylo plné ruchu, vojáci cvičili a připravovali se na nadcházející tažení. Aemond se díval na scénu pod sebou a přejížděl pohledem po mužích. Chvíli mlčel, hluboce zamyšlený, ale pak se mu na tváři náhle objevil šibalský výraz.

"Myslíš, že bych je všechny dokázal porazit v boji?"

Když Viserya uslyšela jeho otázku, zvedla hlavu a podíval se na bratra s hrdým, ale pobaveným úsměvem:

"O tom nepochybuji, bratře."

Aemond se samolibě usmál a jeho sebedůvěra po jejích slovech ještě vzrostla. Ohlédl se na nádvoří a znovu si prohlédl vojáky. Věděl, že by je mohl snadno všechny porazit.
Už se chystal odpovědět, když vtom z dálky zahlédl blížící se siluetu nějaké postavy.
Jeho úsměv se vytratil a nahradil ho náznak podráždění.

Kývl směrem k osobě, která šla k nim, a promluvil mírně otráveným tónem:

"Vypadá to, že máme společnost."

Když se Aemond zmínil o nechtěné společnosti, Viserya se mírně zamračila a ohlédla se k místu, kde stál nějaký člověk. Její pohled zvážněl a ona probodávala jeho postavu očima.

Přibližující se osoba byl muž, mladý rytíř se zlatými vlasy a smaragdovýma očima. Choval se sebevědomě a hrdě, kráčel k nim a ve tváři měl odhodlaný výraz.
Aemond mírně sevřel čelist, když sledoval, jak se k němu muž blíží, a nelíbilo se mu, že ho ruší ve chvíli, kdy je se svou sestrou.