ZROZENÍ DRAKA [Aemond ⚔ OC]

Part. 5

Brzy došla Viserya ke dveřím své komnaty. Otevřela je a přivítal ji známý pohled na její pokoj, v němž měkké světlo svíček vytvářelo hřejivou a útulnou atmosféru. Vešla dovnitř a tiše za sebou zavřela dveře. Rozhlédla se po pokoji, když na posteli uviděla tašku. Posadila se na postel a pomalu nahlédla do ošuntělé, látkové tašky, ze které vytáhla staré, obyčejné, vytahané oblečení. Viserya si prohlédla kusy látky a uvědomila si, že to bude nejspíš to, co bude mít dnes na sobě. Povzdechla si a koutky úst jí lehce zacukaly.

Seděla na posteli, v rukou držela staré a ošuntělé oblečení a přepadl ji náznak rezignace. Při pohledu na obnošené oblečení jí ze rtů unikl malý povzdech a koutky úst jí lehce zacukaly v jemném výrazu nespokojenosti. Přesto v hloubi duše věděla, že je to nejspíš součást Aemondova plánu. 

Když Viserya seděla na posteli a držela oblečení v rukou, nemohla si pomoct a přemýšlela o věcech, které měl Aemond v plánu. Cítila lehké chvění očekávání smíšené s jistým znepokojením, nejistá, co večer přinese. Zhluboka se nadechla a snažila se uklidnit své nervózní myšlenky.

Když se konečně setmělo a měsíc jasně svítil vysoko na obloze, seděla Viserya na posteli a ruce měla složené v klíně. Měla na sobě starou, vytahanou košili a kalhoty, které jí sem přinesl Aemond v pytly.

Viserya sklopila hlavu a podívala se na své ruce v klíně, které  nervózně sepnula. Uvnitř se cítila nesvá, ale zároveň vzrušená. Prohrábla si rukou vlasy a snažila se uklidnit myšlenky.
Vstala a začala nervózně přecházet po pokoji. Byla tma a jediným zdrojem světla v místnosti byly slabé svíčky na stěnách.

Na hrad se snesla noc a měsíc za oknem vrhal stříbřitou záři do jejího pokoje. Srdce jí bušilo v hrudi, když seděla na posteli s rukama nervózně sepjatýma v klíně. Oblečení, které ti poskytl Aemond, na ní volně viselo a nápadně kontrastovalo s jejím obvyklým, honosným oděvem.

Jak hodiny ubíhaly, rostla ve Viseryi směs očekávání a nervozity. Nemohla si pomoct, ale neklidně se procházela po pokoji a tlumené světlo svíček vrhalo na stěny tančící stíny. Noční ticho zvyšovalo její nervózní očekávání a jediným společníkem jí byl zvuk jejích vlastních kroků na podlaze. Uplynulo několik minut a v tiché místnosti se ozývaly její kroky. Noční ticho jako by ji obklopovalo, téměř hmatatelné, a mihotavé světlo svíček vrhalo stíny, které jako by sledovaly její nervózní pohyby. Očekávání a úzkost v ní pomalu narůstaly a čas, než si pro ni Aemond přijde, jí připadal jako věčnost.

Když se Viserya chystala znovu začít přecházet, někdo náhle zaklepal na dveře. Klepání bylo jemné, ale důrazné. Viserya se otočila ke dveřím a srdce jí poskočilo. Pomalu došla ke dveřím, pevně vzala za kliku a nadechla se. Otevřela dveře a vykoukla ven...

Aemond stál na druhé straně dveří a v jeho výrazu se mísilo vzrušení a odhodlání. Když Viserya otevřela dveře a vykoukla ven, jeho oči se setkaly s jejími a v koutcích úst se mu objevil náznak úsměvu. Prohlížel si ji nahoru a dolů a jeho pohled si ji vychutnával ve starém oblečení, které jí přinesl.

Když Viserya uviděla svého bratra, povzdechla si a na rtech se jí objevil malý úsměv. Potichu vyšla z místnosti a rozhlédla se kolem. Na chodbě byla v tuhle pozdní hodinu již tma a hrobové ticho. Opatrně zavřela dveře a s očekáváním pohlédla na Aemonda v jeho starém, špinavém oblečení.

Aemond se na sestru ohlédl a jeho pohled byl plný očekávání a vzrušení. Tlumené světlo vrhalo na jeho tvář stíny a dodávalo jeho chování tajemný nádech. Přistoupil k ní o krok blíž a jeho hlas se ztišil do pouhého šepotu.

"Jsi připravena?" zeptal se a nedokázal skrýt náznak zlomyslnosti v očích.

Viserya zvedla hlavu a podívala se na něj. Zhluboka se nadechla, aby uvolnila napětí v těle, a souhlasně přikývla. Byla nervózní, ale nebála se. Důvěřovala mu víc než komukoli jinému.