ZROZENÍ DRAKA [Aemond ⚔ OC]

Part. 4

Nad Rudou baštou vyšlo ranní slunce a ozářilo nádvoří hradu teplým zlatavým světlem. Den začínal poklidně, služebnictvo a ostatní hradní personál pobíhali sem a tam a věnovali se svým každodenním povinnostem.

Sluneční světlo pronikalo oknem do Viseryina pokoje. Ta už byla dávno na nohou, oblečená do černého koženého obleku, pevných bot a s mečem a dýkou, kterou dostala od Aemonda, kolem pasu. Stála před zrcadlem a česala si vlasy.

Zatímco služebnictvo pobíhalo po pokoji, uklízelo a dělalo ranní práce, dveře se otevřely a Aemond tiše vešel dovnitř. Na chvíli se zastavil a podíval se na Viseryi, jak stojí před zrcadlem a má stále trochu rozcuchané vlasy. Opřel se o zeď a tiše ji pozoroval, oko upřené na její odraz v zrcadle.

"Co tě sem přivádí, bratře?"

Překvapeně se zeptala, když se pokračovala v česání vlasů. Aemond se při její otázce tiše zasmál. Odlepil se od stěny a přistoupil k Viseryi blíže, jeho kroky se v místnosti tiše ozývaly.

"Nemůže se bratr zastavit a navštívit svou drahou sestru v příjemném ránu?"

Zastavil se jen pár kroků za ní, pohled stále upřený na její odraz v zrcadle. Viserya zvedla hlavu a podívala se na jejích odraz v zrcadle. Aemond byl vyšší než ona, Viserya mu byla asi jen po ramena. Usmála se, naklonila hlavu na stranu a pokračovala v česání vlasů.

"Chvíli jsem si myslela, že se děje něco vážného, když jsi sem tak drze přišel ......" Usmála se.

Aemond se znovu zasmál a pozoroval ji v zrcadle. Nemohl si pomoct, ale usmál se její odpovědi a srdce se mu pokaždé, když viděl její úsměv, trochu rozbušilo.

"No, omlouvám se, jestli tě moje přítomnost tady na chvíli znepokojila. Ale ujišťuji tě, že nepřináším žádné zlé zprávy ani temné předtuchy."

"To ráda slyším. Nechci si kazit den."

Odpověděla Viserya, stále se dívala do zrcadla a česala si vlasy. Služebnictvo stále pobíhalo kolem, ale pomalu se začínalo z jejího pokoje vytrácet.

Aemond na její slova přikývl a upřel na ni pohled do zrcadla. Čím déle ji obdivoval, tím víc se přistihl, že na ní obdivuje prosté věci: jak se jí prsty pohybují ve vlasech, jak jemně drží kartáč, jak se jí prameny vlasů otírají o krk.

"Co máš na dnešek v plánu, sestřičko?"

"Ještě nevím..... Možná budu mít opět nepříjemný rozhovor se svým otcem."

"Ty se určitě budeš učit v knihovně nebo cvičit na nádvoří, že?"

Usmála jsem se Viserya a sledovala, jak služebné pomalu opouštějí její pokoj. Pak jsem se otočila k zrcadlu a pokračovala v česání vlasů, které se jí mírně vlnily.

Aemond ji dál sledoval v zrcadle a jeho pohled se vpíjel do každého jejího pohybu. Při její otázce zavrtěl hlavou a na rtech se mu objevil náznak úsměvu.

"Ne, dnes se nebudu učit v knihovně ani cvičit na nádvoří. Měl jsem na mysli něco jiného."

Když Viserya viděla, jak zavrtěl hlavou, pozvedla bradu a zvědavě se na něj podívala.

"Tak co máš dneska v plánu?" zeptala se, když odložila hřeben a začala si zaplétat pár pramenů vlasů.

Aemond se na chvíli odmlčel a vychutnával si pohled na to, jak si Viserya upravovala vlasy. Když viděl, jak si s prameny pohrává a svými tenkými prsty je splétá do copu, srdce se mu rozbušilo ještě víc, polkl a snažil se zachovat nonšalantní výraz.