Hate or Love? (Larry) Book2

12-Máme výsledky vašich testů

Harry

D:"A vy jste ?" S:"Stan. Stan Lucas jsem jeho přítel" D:"Omlouvám se ale pan Tomlinson chce aby za ním přišel pan Styles" jediné na co jsem se zmohl bylo zírat na něj s otevřenou pusou. Probralo mě až když do mě Niall šťouchl loktem. "Jo t-to jsem já" D:"Tak pojďte se mnou"

Šli jsme chodbou k jeho pokoji a já přemýšlel proč chtěl abych přišel já. Možná neví že je tady Stan a nebo chce pokračovat v té hádce kterou jsme nestihly dokončit.Jen co jsme vlezli do pokoje jsem uviděl Louise jak leží, z rukou mu jdou jakési hadičky které vedou do různých přístrojů, a kouká na mě.

D:"Snažte se aby se moc nerozrušoval měl by být v klidu" "Tak to si asi zavolal špatného člověka" zašeptal jsem D:"Cože?" "Ale nic" D:"Kdyby něco zazvoňte na sesternu tamhle tím tlačítkem" Ukázal doktor na nějaké tlačítko na rohu postele L:"Dobře děkuju".

Doktor odešel a já nevěděl co mám dělat tak jsem tam tak stál a koukal všude po pokoji a snažil jsem se vyhnout Louiho pohledu L:"Proč tam tak stojíš, sedni si" usmál se na mě. Co to sakra? On se uhodil do hlavy nebo co? "Louisi oni ti asi neřekli že je tu Stan, mám pro něj zajít?" L:"Ne já vím že je tady" absolutně nevím co si o to myslet.

"Dobřeee.....Proč jsi chtěl abych přišel já?" L:"Se Stanem nechci mluvit" "No ale pořád nechápu co tady dělám já" L:"No....vlastně nevím" "Aha.... tak já asi půjdu...zavolám ti tady Stana"vstal jsem ze židle a chtěl jít ke dveřím. 

L:"Ne nechoď" "Hele Lou nejsi na tom zdravotně dobře a máš být v klidu takže promiň ale nechci se s tebou zrovna teď hádat" L:"Kdo řekl že se chci s tebou hádat?Já jen...prosím zůstaň" podíval jsem se na něj a skoro mě prosil pohledem a tak jsem si sedl zpátky. Jen jsme tam potichu seděli a koukali na sebe.

"Nechci se s tebou hádat...jen nechtěl jsi aby jsem se od tebe držel dál?" L:"Chtěl" chvíli jsem čekal jestli řekne něco víc ale on mlčel "Tak proč si chtěl abych přišel?" L:"Já nevím jen...když se mě zeptal doktor koho chci aby zavolal... tak nějak tvoje jméno bylo první které mě napadlo" skoro šeptal "Aha a víš že to tak nějak popírá to co jsi mi říkal na pokoji že?" 

L:"Jo vím"  řekl trochu naštvaně "Promiň já jen to nechápu" L:"Tak to já taky ne" "Tak mám se od tebe držel dál nebo ne?" vím že by měl být v klidu ale já to potřebuju vědět. 

L:"Myslím že jo" špitl no to bylo to co jsem potřeboval vědět a tak jsem vstal že odejdu ale zastavila mě jeho ruka kolem mého zápěstí. L:"Měl ale já to nechci" řekne když se na něj otočím s nadzvednutým obočím.

"A víš že to zase nedává smysl že?" zasmál jsem se L:"Jo vím...jen nemůžeme být aspoň přátelé?" To trochu zabolelo ale zase nechci aby jsme dělali že se ani neznáme "Zkusit to můžeme" řeknu a on se na mě sladce usměje. To teda moc dobře nezačíná.

Chvíli jsme si povídali a dokonce se i několikrát zasmáli. "Lou?" koukl se na mě a naznačil abych pokračoval "Nevíš kdy mají přijít ty výsledky?" L:"Doktor říkal že by mohli do hodiny ale že to není jisté" "Aha a ukázal jsi doktorům i ty modřiny nebo co to máš?" L:"Ne teda nevím jestli si nevšimly když jsem spal" "Asi by jsi jim to měl říct" 

L:"Asi jo..... myslíš že když zazvoním tak si budou myslet že se něco děje?" "Netuším zkus to" zasmál jsem se L:"Ale nechci vyvolat nějaký poplach nebo tak" "Doktor sám řekl že kdyby něco tak máš zazvonit neřekl že kdyby se stalo něco hrozného" L:"No to máš pravdu" usmál se a zazvonil.

Asi do minuty se rozletěli dveře ve kterých stála zadýchaná sestřička S:"Děje se něco?" zeptala se zděšeně a já se koukl na Louise a oba jsme se snažili zadržet smích. L:"Ne já jen něco bych potřeboval ukázat panu doktorovi" 

S:"Aha.. už jsem se bála že se děje něco vážného, příště pošlete svého přítele aby pro někoho došel, zvonek používejte jen v případě že jde o vaše zdraví" L:"Dobře omlouvám se" S:"To nic dojdu pro doktora" jen co odešla koukl jsem se na Louise a oba dva jsme vybouchli smíchy L:"V-vypadala že....do-dostane....infarkt" snažil se ze sebe dostat během smíchu.

Louis 

Po chvíli jsme se dosmáli a doktor přišel do pokoje D:"Tak copak jste mi chtěl ukázat?" "Noo" koukl jsem se na Harryho a doufal jsem že pochopí že chci aby odešel ale jako na potvoru se na mě nedíval a zkoumal nějaký pípající přistroj vedle něj. No co už mě stejně viděl.

Opatrně jsem se posadil a sundal jsem si triko "Jen nevím odkud to mám a ani to nebolí jako normální modřiny" řekl jsem a cítil jsem na sobě něčí pohled a teď nemyslím ten doktorův. Harry si mě taky prohlížel a abych řekl pravdu nebylo mi to moc příjemné když se snažíme být jen přátelé.

Doktor si je prohlížel a tvářil se tak nějak znepokojeně "Děje se něco?" zeptal jsem se ho když si něco zapisoval do svého ,,deníku,, D:"No to vám zatím říct nemůžu musíme počkat na testy které mi doufám mé tvrzení vyvrátí" "Jaké tvrzení?" zhrozil jsem se D:"Já teď musím jít do laboratoře poptat se jestli už jsou výsledky" úplně mou otázku ignoroval a odešel.

H:"Lou jsi v pořádku?" "Jo...ne..já nevím...bojím se Harry" zašeptal jsem a on vstal a opatrně mě objal. "Harry tohle by jsi ne..." skočil mi do řeči H:"Přátelé se taky objímají ne?" neodpověděl jsem a objetí jsem mu v rámci možností, kvůli těm všem hadičkám, opětoval. 

Ještě jsme si něco přes půl hodiny povídali než přišel doktor se zvláštním výrazem na tváři. D:"Pane Tomlinsone už máme výsledky vašich testů"

Nezabíjejte mě prosím :D :D :D Rozhodla jsem se že vám teda ten díl ještě jeden dneska napíšu za to že nebyl včera :D