Tři lásky, jedno srdce (HP FF)

6. kapitola- školní trest

Sirius

Hned, co omdlela, mi Prýtová řekla ať jí odnesu na ošetřovnu. Odešel jsem s ní v náručí cestou do hradu jsem se rozmýšlel, kam jí vlastně donesu. Na ošetřovnu nechtěla, do dívčích ložnic jsem nemohl a na pohovce ve společenské místnosti jsem ji nechat nechtěl. Takže zbývala naše ložnice.

Opatrně jsem jí položil na postel, sundal jí hábit a přikryl jí. Byla tak sexy když spala. Zatraceně, jak moc jsem si přál se s ní líbat. Ale nemůžu kurva. Zatím ne.

Emily

Připojila jsem se k Siriusovi, který na mě naštěstí čekal. Společně jsme prošli vchodem a vydali se do sklepení. V polovině čtvrtého patra Protiva těsně před námi shodil velikou starožitnou vázu. Uskočila jsem dozadu, narazila jsem do Siriuse a automaticky jsem ho chytla za ruku.

Hned v zápětí jsem ruku chtěla stáhnout zpět, jenže moje podvědomí se rozhodlo, že ne. Vlastně, chtěla jsem ho držet za ruku, už jen proto, že to bylo tak uklidňující. A tak jsem jí nestáhla.

Až před sklepením jsem ho pustila.

"Takže, slečno Scamanderová, vy uklidíte sklepení 1 až 5 a vy, pane Blacku uklidíte sklepení 6 až 10. Až to budete mít, přijdu to zkontrolovat. Hodně štěstí," žádal nám pokyny a odešel. "Tak ahoj," vzala jsem si hadr a šla uklízet sklepení 1.

Bylo už skoro devět a já měla vyčištěné teprve dvě sklepení. Naneštěstí je pravidlo, že při trestech se nesmějí používat kouzla. Tohle mám za jeden jediný kus pergamenu. Proč?

Poslední sklepení. Kdybych si alespoň u toho mohla povídat se Siriusem, to by byla snad o něco větší zábava.

Konečně. Hotovo. Na hodinách v Křiklanově kabinetě bylo skoro jedenáct. Naštěstí na mnou odvedené práci neshledal nic, co by ho opravňovalo držet mě tam ještě půl hodiny. Ještě jsem se zastavila za Siriusem, popřála jsem mu dobrou noc a rychle vyrazila směr kuchyně.

Měla jsem pocit, že jestli okamžitě nedostanu najíst, tak umřu hlady. Smutné. Pak mi došlo, že vlastně nevím, jak se do kuchyně dostat. Věděla jsem zhruba ve které chodbě je vchod, ale to bylo tak všechno.

"Na co tu čekáš? Na zázrak?"uskočila jsem a zase mu šlápla na nohu. Sakra. "Na někoho, kdo mi zachrání život tím, že mi ukáže, jak se dostat do kuchyně." odsekla jsem. "No tak hezký večer," otočil se a odešel. Do prdele. "Počkej! Já ne...." doběla jsem ho. "Ty víš, jak se dostat do kuchyně?" "Možná ano, možná ne." kdyby mě znal, možná by věděl, že tohle se nevyplácí. Vztek mi zatemnil mozek. Popadla jsem ho za košili a hrubě připlácla ke zdi. "Víš!?" zavrčela jsem. Tohle nejspíš nečekal a vlastně ani já. Beze slova jsem ho pustila a nechala ruku klesnout podél těla. Och Merline, co jsem to zase provedla. Bez jakéhokoliv slova se postavil k obrazu mísy s ovocem a přejel ukazovákem po hrušce. Ta se za hihňání překroutila do velké zelené kliky. Sirius otevřel a vešel dovnitř. Já jsem ho následovala, i když váhavě a s pochybnostmi.

Ocitli jsme se v místnosti, která vypadala skoro jako Velká síň. Všude kolem nás pobíhali domácí skřítkové okolo pěti velkých stolů rozestavěných stejně jako stoly ve Velké síni. "Co si budete přát slečno a pane," pištěli domácí skřítkové. Podívala jsem se na Siriuse a ten mi pohled oplatil. "Tak tedy si dáme - dejme tomu čtyři sendviče, zeleninový salát a sirupové košíčky, prosím," znovu jsem prohlédla na Siriuse. Jeho pohled jasně říkal Jsi si jistá, že to všechno sníme? ale neopravoval mě, jen dodal "A dvě lahve máslového ležáku."

"Ty vypadáš, jako by si týden nejedla," ušklíbla jsem se ne něj a místo odpovědi si pořádně kousla sendviče a zapila to máslovým ležákem.

Dojedli jsme, poděkovali domácím skřítkům a plně ospalí se dovláčeli po všech těch schodech do společenské místnosti. Black se složil na nejbližší pohovku a okamžitě usnul. Já jsem vydupala do ložnice, oblékla si pyžamo a seběhla zase dolů do společenky.

Sirius už stihl spadnout na podlahu. Nikdo jiný tam nebyl a tak jsem k němu došla a foukla mu do ucha. "Kam zase jdeš?"  jako kdyby ho to mělo zajímat. "Potřebuju sprchu. Jo a jestli tady budeš až se vrátím, tak přísahám, že tě uřknu. Dobrou noc," popřála jsem mu, opásala se zastíracím kouzlem a znovu vyšla na chodbu, tentokrát směr páté patro.