Tři lásky, jedno srdce (HP FF)

10. kapitola - lektvary

Jako v transu jsem vzala brašnu a pomalu se dopravila do společenky, kde jsem padla do křesla naproti Lily. Jak je možné, že jsem si toho detailu nevšimla dřív? Nejspíš proto, že to nebylo nijak nápadné, ale i tak. Sice se hodně učila, ale alespoň jsme si povídaly, smály se a nikdy jsme mezi sebou neměly tajemství. Nebo, v rámci možností. Ale teď... Lily už se mnou pomalu nepromluví slovo. A já s ní taky ne. Protože teď vlastně jenom jím, učím se a přemýšlím. To hlavně. A vlastně se o ní ani tak nezajímám a když už, tak zase přemýšlí ona. Takhle to nejde, musím si s ní promluvit.

"Ehm, Lily?" začala jsem opatrně, "Jsi v pořádku?" "Jasně, jo a máme napsat to pojednání pro Křiklana," zamluvila rychle svojí roztržitost. "O tom mi ani... Počkat, pojednání?!" no to snad ne. "O složených protijedech, ano. Já už ho mám napsané, tak jestli chceš, ti můžu pomoct," nabídla se. "Díky, jen si zajdu pro nový pergamen," odůvodnila jsem svůj odchod do ložnice.

Takže, teď jsem v ložnici. Ale proč? K čemu jsem sem vlastně šla? No, asi si vezmu pár pergamenů a vrátím se k Lily do společenky. Výborně, konečně alespoň jedna rozumná věta tohohle dne. Když jsem stála ve dveřích ložnice, tak se najednou spustil poplach a já jsem sklouzla po schodišti, které se proměnilo ve skluzavku. Narazila jsem si kyčel a loket. Nebylo to poprvé a nejspíš ani naposled.

"Kdo chtěl k nám do ložnic," zeptala jsem se Lily, když jsem k ní došla. "Počkej, Episkey. Na co, že ses to ptala?" spravila mi už po několikáté jisté úrazy kvůli etiketě. "Jestli to zase zkoušeli Poberti nebo někdo jiný," vrátila jsem se k otázce. "Co že kdo byl? Jo tohle, ne tentokrát to byl Marshall," ušklíbla se. "Cože? Ten blbec ze sedmého ročníku? To není možné, co by tam dělal," nevěřila jsem. "Ale jo, byl to on. Jenže ne ze své vlastní vůle. Dyllisa ho přinutila, aby na to schodiště šel," potvrdila mi moje nejhorší obavy. "No výborně. Proč mi pořád musí kazit den? Tohle už je potřetí," obě jsme věděly o koho jde. "A teď ten esej. O čem že měl být?"

Po další hodině strávené psaním o něčem, co mě absolutně nezajímalo jsem konečně napsala poslední tečku a vydala se s Lily na lektvary.

Před učebnou lektvarů už stála Blacková, její bratranec, zkrátka celá zmijozelská parta. Lily si naštěstí ještě odskočila do umývárky, protože to, co se událo pak, by jí rozhodně neprospělo slyšet.

"Jakpak se má naše mudlovská šmejdka, co? Snad nepřišla k nějakému ošklivému úrazu," zakrákorala posměšně Belatrix. Regulus tam, stejně jako zbytek zmijozelských, stál a tvářil se povýšeně. Loupla jsem po Snapeovi pohledem, který říkal Tak se mě přece zastaň, prosím, bohužel on tam dál jen tak postával a tvářil se co nejvíc lhostejně, jak to jen šlo. Pochopila jsem, že tuhle hru bez pravidel hraju sama. "Co je ti do toho," odbyla jsem ji suše, protože mě nic lepšího nenapadlo. "A laskavě nepoužívej výraz mudlovská šmejdka," prohlásila jsem bezvýrazně a prošla kolem nich do právě otevřené učebny.

Křiklan zahájil hodinu obvyklým 'Takže, teď si od vás výběru vaše práce a doufám, že jste si na nich dali záležet' a potom nám žádal práci. Tentokrát jsme měli připravovat Veritasérum. Během chvilky, kdy Křiklan odešel využila Belatrix příležitosti a pokračovala v posměšcích. "Snad se nebojíš obyčejné nadávky," pitvořila se na mě přes kotlík. "Ještě aby. A co ty? Ty si snad myslíš, že jsi chytřejší než Lily jen kvůli své krvi?" dala jsem si chvilkovou pauzu na prohloubení smyslu věty a pak jsem pokračovala, "kdybych tě neznala, tak bych si myslela, že jsi zhruba tak stejně chytrá jako Protiva, ale protože tě znám, tak vím, že je to ještě mnohem horší."

Blacková na mě jen něco zasyčela a otočila se ke mně zády. "Nána jedna urážlivá," ušklíbla jsem se a vrátila se ke kotlíku s lektvarem.

Sice nebyl na konci hodiny můj lektvar tak úplně průhledný, ale nebylo to nejhorší. Rychle jsem nalila vzorek a v zavíčkované lahvičce jsem ho donesla Křiklanovi. Pak jsem si rychle vyčistila kotlík a pospíchala na oběd.