Tři lásky, jedno srdce (HP FF)

20. kapitola - poloviční pravda

"Ehm, Lily, v kolik jsme vlastně včera šly spát?" rozhodla jsem se jít na to opatrně. "Nevím. Já jsem se utrhla v půl deváté. Chtěla jsem vzít i tebe, ale nemohla jsem tě najít. Pak jsem tě objevila totálně zlitou u baru, jenže si mě všiml Potter, tak jsem rychle utekla. Takže nevím, už jsem spala, když jsi přišla," zakončila svůj monolog a dál se věnovala profesoru Binnsovi.

Sakra. "Co se stalo?" Já jsem to řekla nahlas. Dvakrát sakra. Je bezpečné to Lily říct? Snad jo. "No, já, mám takové podezření," vymáčkla jsem ze sebe.

"Ano?"

"Nejsem si jistá, ale je možné, že jsem spala s Remusem," řekla jsem zdráhavě.

"Cože?" vyhrkla Lily tak nahlas, že profesor Binns podrážděně vzhlédl od poznámek, který student se opovážil vyrušit při jeho hodině. "Jako... ty a Remus? V posteli? Spolu? Tomu nevěřím," zakroutila rozhodně hlavou. "Nevím, poslední co si pamatuju je, že Remus si taky nalil ohnivou whisky, a pak dneska ráno..."

Vylíčila jsem Lily svoje podezření. "Neříkám, že to není možné, ale je to asi taková pravděpodobnost, jako že nás Binns rozesměje," zavrhla to Lily. Nedivila jsem se.

Remus byl, jako on nebyl moc takový 'intimní' nebo tak něco. Prostě pravý opak Blacka.

Na druhou stranu, já jsem se zlískala podle všech pravidel a jestli on taky... Klid, nic takového se určitě nestalo. Jenže dnes ráno... Ach, tohle nikam nevede.

"Ty, Lily, co je to ten nitrozpyt?" byl večer a my jsme v knihovně dodělávaly domácák na obranu. "Kde jsi to našla?" zeptala se. "Tady, podívej," řekla jsem a strčila jí pod nos dost salátové vydání nějaké staré učebnice. "Nitrozpyt, hmm, o tom jsem něco četla, ale nemůžu si vzpomenout," řekla. Pak odběhla někam mezi regály a za chvilku se vrátila s knihou v podpaží.

"Tady. Nitrozpyt je v podstatě schopnost čtení myšlenek, jen se přitom musíš danému člověku dívat do očí. A lze se tomu ubránit pomocí nitrobrany," dodala a zaklapla knihu.

"A ty myslíš- ?"

"Mohly bychom to zkusit," navrhla opatrně. "Tak dobře, začínáš," řekla jsem a postavila se proti ní, hůlku v pohotovostní poloze.

Lily se podařilo na třetí pokus svou mysl kompletně uzavřít, ovšem já jsem takové štěstí neměla. "Nevadí, zkusíme to jindy," chlacholila mě Lily, když jsme po půl hodině uklidily knihy a vydaly se na kolej.

"Vždyť dobrý," usmála jsem se na ní, "opravdu." Jednou se to naučím, stačí jen cvičit.

Leden se pomalu přehoupl ve stejně mrazivý únor a mě se pořád nedařilo svou mysl uzavřít tak, aby do ní Lily nemohla. "Nevadí, zkusíme to zase zítra," řekla Lily po hodině cvičení v prázdné učebně. "Ještě jednou, prosím, přísahám, že tohle už je dnes naposledy," zaprosila jsem. Byla jsem si jistá, že teď, na sto miliontý pokus se mi to podaří. "Tak dobře, Legilimens," řekla a v tu ránu se něco stalo.

Přesněji řečeno jsme se obě ponořili do vzpomínky. Do mé vzpomínky. Na poslední pobertovský večírek.

Emiliina vzpomínka

Chystala jsem se do sebe nalít další sklenici jantarové tekutiny, když v tom mi jí někdo vzal z rukou. "Hej, to je moje!" vykřikla jsem a pokusila se mu sklenici vzít. "Bylo," utrousil ten neznámý a jedním douškem jí vyprázdnil. Pak si nalil další. Mě už tak dělalo problém zaostřit a po několika dalších minutách důkladného pití už jsem viděla jen různobarevné šmouhy.

"Pojď," řekl a vzal mě za ruku. Nic jsem neviděla, ale byla jsem si jistá, že ten hlas patří Remusovi a to on mě drží za ruku. Podle chůze bylo vidět, že má taky dost. Na nás musel být v tu chvíli pohled k nezaplacení. Chlapec a dívka, oba úplně namol, drží se za ruce.

Došli jsme do místnosti, ve které jsem matně rozpoznávala Komnatu nejvyšší potřeby. Povalil mě na postel a já přes hukot v uších slyšela jeho zrychlený dech. Nebo to byl můj? 

"Chceš?"

"Ano," odpověděla jsem.

Pak mě políbil. Všechny buňky v těle křičely na souhlas. Všechny polibky jsem mu oplácela. Absolutně jsem nevěděla co dělám, ale vedl mě instinkt. Trochu roztřesenýma rukama jsem mu rozepla košili a odhalila tak všechny jizvy, co měl na zádech a na hrudníku.

Taky mi sundal košili a přejel mi rukou od krku dolů po břiše až k lemu kalhotek. Tam se zastavil.

"Pokračuj," vybídla jsem ho.

Pak jsem cítila jak mě něco vtahuje zpět do reality.

"Em? C-c-co to bylo?" vykoktala Lily. Stála trochu roztřeseně, opírala se o lavici. Já jsem ležela na zemi před tabulí. Očividně byla zděšená. Já taky. Ale víc jsem chtěla vědět, jak to dopadlo. "Nemůžeš to vrátit? Potřebuju zjistit, co se stalo potom," zeptala jsem se jí místo vysvětlení.

"Myslánka," zašeptala.

"Cože? Ah, jasně, jenže kde ji vzít?"

"V Brumbálově pracovně." Jak to proboha ví?

"Jdeme za ním," řekla jsem rozhodně a zvedla se z podlahy. Ve dveřích jsem si uvědomila, že za mnou Lily nejde. Otočila jsem se. "Jdeš?" zeptala jsem se jí. "Em... Já to nechci vidět," řekla, ani se nepohnula.

"Nenutím tě. Já to taky nechci vidět, ale potřebuju se přesvědčit," řekla jsem a z mého hlasu bylo jasně patrné, že já do toho jdu tak jako tak. "Dobrá, jdu s tebou," řekla a následovala mě do ředitelny.

Zaklepala jsem a ozvalo se Dále. Vešly jsme dovnitř. Profesor Brumbál seděl za stolem a opravoval pojednání. "Ehm, pane profesore? Mohly bychom si na chvilku půjčit myslánku?" vykoktala jsem.

"Jistě, proč?"

"Ehm, potřebuju Lily ukázat jednu mojí vzpomínku," zalhala jsem. Byla jsem si jistá, že mě prokoukl, přesto vyndal ze skříně misku s runami po obvodu a postavil jí před nás na stůl.

Přiložila jsem si hůlku ke spánku a odtáhla jí i se vzpomínkou, kterou jsem vložila do mísy a zakroužila s ní proti směru hodinových ručiček.

"Promiň," zašeptala jsem a po hlavě se vrhla do myšlenek. Byla to koneckonců moje vina, že tam Lily musela také.

Tak, tady to utnu a pokračování příště. Nemůžu se rozhodnout, jestli se s ním doopravdy vyspí, nebo se jeden prostě 'probere' a odejde. Moc a moc děkuji za hlasy, je neuvěřitelné, že jich je už padesát. Čili se mějte krásně, čtěte, pište a hlavně ve zdraví přežijete zbytek školního týdne. Do Vánoc už jsou ani ne dva měsíce.
                                               Vaše Emily

Nebo to mám dopsat už teď, ať to mám za sebou? Help me

Pro ty, kdo chtějí, další kapitola vyjde možná ještě dneska. Pro ty, kteří erotiku úplně nemusí se moc omlouvám, ale musela jsem to sem dát a varuji, že do konce knihy se nejspíš odehraje další. Bye