Tři lásky, jedno srdce (HP FF)

22. kapitola - den, na který do smrti nezapomenu

V šest hodin jsem se rozhodla jít osprchovat, abych nějak zaměstnala tělo a mozek. Měla jsem v plánu to provést v co největší tichosti, jenže (jako již nesčetněkrát předtím) jsem zakopla o práh ložnice. Praštila jsem sebou o zem až to zadunělo.

Do koupelny prefektů jsem došla bez dalších zranění. Pro jistotu jsem ještě zkontrolovala zástrčku, poněvadž se znám a vím, co se stalo, když jsem to neudělala. Po krátké, ale příjemné koupeli jsem se osušila a oblékla si famfrpálový hábit, který jsem si s sebou přinesla.

Na snídani jsem šla v podstatně lepší náladě. Lehce nervózní jsem prošla kolem zmijozelského kolejního stolu a snažila se nevnímat jejich syčivé urážky.

Mnohem hůř se mi však snášel Severusův pohled. Hleděl na mě vyčítavě a nenávistně.

Oproti tomu Black se mě rozhodl ignorovat, což mi naprosto vyhovovalo, ale pociťovala jsem i lehkou pachuť něčeho, co příliš připomínalo provinilost.

Současně s Lily dorazila sova s Denním věštcem. Opatrně, abych nepřevrhla veškeré tekutiny v dosahu, jsem ho rozložila a dala se do čtení. Článek na straně tři mě naprosto šokoval.

Smrtijedi znovu útočí

Včera v pozdních odpoledních hodinách pronikli Smrtijedi do domu světového magizoologa Mloka Scamandera. On i jeho manželka byli jistojistě zavraždění, nebo zemřeli na následky zranění způsobených kouzly.

"Nevíme kdo přesně to udělal, jisté však víme, že to byli Smrtijedi, neboť nad jejich domem bylo znamení zla," uvedla včera ministryně kouzel. Dále take uvedla, že to není důvod k panice, na otázku jak se ministerstvo...

Pokračování na straně dvacet, exkluzivní rozhovor s ministryní kouzel na straně osm.

Neměla jsem důvod číst dál. Jako ve snách jsem noviny upustila. Snažila jsem se potlačit pláč, ale slzy se mermomocí draly ven. Zvedla jsem se z lavice a vyběhla jsem se ven z Velké síně. Nevšímala jsem si studentů, kteří na mě čuměli jak na zázrak.

Běžela jsem. Bylo mi jedno kam, neměla jsem žádný cíl. Prostě jsem běžela. Nedbala jsem na bolestivé píchání v boku. Doufala jsem, že mi to pomůže od bolesti.

Když pominul první šok, kdy jsem nemohla uvěřit, že ty nejmilejší lidi, co jsem za svůj život měla tu čest poznat, jsou pryč, zbyla mi jen obrovská prázdnota v místě, které dřív patřilo jim. V tu chvíli jsem si byla téměř stoprocentně jistá, že to místo zůstane prázdné už navždy.

Už nikdy se mnou nepromluví, už nikdy je nebudu moct obejmout a říct jim, jak moc je mám ráda. Po tomhle uvědomění mě zachvátil další příval slz. Chtělo se mi brečet dokud nevypustím duši.

Když mi došly síly tak jsem se prostě svalila na zem, objala si rukama kolena a štkala dál. Také jsem si umínila, že už nikdy nebudu milovat. Nikoho. Nechci zažít další smrt blízkého člověka.

Mojí jedinou útěchou byly slzy. A že jich bylo.

Nikdy jsem nezjistila jak dlouho jsem tam seděla. Vím jen, že najednou mi na rameno poklepala něčí ruka. "Ehm, přišel ti dopis. Nechala jsi ho u stolu, tak jsem ti ho přinesla," řekla Lily a položila mi ho do klína.

Rozlomila jsem pečeť a dala se do čtení. Pergamen okamžitě smáčely slzy.

Drahá Emily,

Možná ses to už dočetla v Denním věštci, ale pro jistotu ti o tom napíšu i sem. Tví prarodiče byli zavražděni. Ujišťuji tě, že nikoho ta zpráva nepostihla více než nás.

Předpokládáme, že se tento víkend dostavíš na pohřeb. Dále ti také píšu, že jejich veškerý majetek nyní patří tobě, jelikož to stojí v jejich poslední vůli.

Očekáváme, že každý dnem přestoupíš do Zmijozelu, jelikož to je mnohem lepší kolej než krvezrádný Nebelvír.

Přejeme ti hezký zbytek týdne
                             Tvá čistokrevná rodina

P.S. Bylo nám obeznámeno, že se bavíš s jistou mudlovskou šmejdkou. Pokud s tím nepřestaneš, brzy skončíš jako ona.

Chtěla jsem ten pergamen roztrhat, ale místo toho jsem ho odložila vedle sebe a rozvzlykala se ještě víc. Lily, která do té doby stala rozpačitě za mnou, mě konejšivě sevřela v objetí.

Ani jí nebylo do zpěvu. Sice je neznala osobně, ale z vyprávění je znala jako milé lidi. "Můžu si to přečíst?" zeptala se. Jen jsem přikývla, přes slzy neschopná normální mluvy a položila si hlavu na Liliino rameno. Okamžitě se tam utvořila mokrá tmavá skvrna.

Jak Lily četla, její tvář dostávala čím dál víc zachmuřený výraz. "Dobře, tak já jdu," řekla, když dočetla a zvedla se k odchodu. V očích se jí zračily slzy.

"Ne, Lily počkej. Jsi jediná kamarádka, kterou mám. A jediný člověk, kterému na mně záleží. Já nejsem jako oni," ztlumila jsem hlas a zase jsem se musela přemáhat, abych se nerozbrečela. Nebo alespoň ne nahlas.

"Já vím. Jenže teď je z tebe krvezrádce," dodala posmutněle. "Co je komu po krvezrádcích, hlavně že mám kamarádku," řekla jsem a přitáhla si jí do objetí. Teď jsme se v slzách topily obě.

V několika dalších dnech se to rozkřiklo po celém hradě. Zmijozelští mě zasypávaly dotazy typu Nepotřebuješ kapesníček?, které mě nesmírně štvaly a ostatní, včetně učitelů, na mě házeli soucitné pohledy.

Ačkoliv k útokům docházelo dnes a denně, vražda mých prarodičů vyvolala jakousi senzaci. V čele škole by se nenašel student, který by o tom nevěděl. Těžko říct proč.

Po pár dnech už jsem toho měla tak akorát. Věděla jsem, že existuje jen jeden lék na deprese. Alkohol. Sice jsem Lily slíbila, že už nikdy nebudu pít (víme jak to skončilo posledně), ale nemohla jsem si pomoct.

Další problém. Jediní, kdo mi ho dají, jsou Poberti. Ale James za to bude chtít rande s Lily a Remus mi ho nedá. A Petera moc nemusím. Takže musím za Blackem. Ale ohnivá whisky za to stojí.

Tak jo. Přinejhorším mu řeknu, že pokud mi jí dá, tak se s ním vyspím. To snad zabere. No, doufejme, že to nebude nutné.

"Ehm, Blacku? Asi byste neměli láhev ohnivé whisky navíc?" začala jsem nesměle. "Tady někdo chlastá," zasmál se, "za pusu je tvoje." Tak jo, to není nejhorší. Přikývla jsem na znamení, že přijímám.

Přitáhl si mě pohybem, který naznačoval, že to rozhodně nedělá poprvé, a doslova přilepil svoje rty na ty moje.

Po chvíli jež obsáhla nekonečno jsme se od sebe odtáhli. Podal mi láhev a já si jí dala do školní tašky.

Zatímco jsem přemýšlela, kde bude bezpečno jí vypít, na mysl mi neustále přicházel ten pocit. Vždyť to byla moje první pusa, kterou si regulérně pamatuju. Ono se mi to vlastně docela líbilo, ačkoliv byla s Blackem.

Ahojky všichni. Poslední dobou kapitoly vycházejí čím dál méně. Budu se to snažit napravit nebo alespoň zlepšit, ale moc vám toho slíbit nemůžu.

Jinak doufám, že vás to ještě baví a velice vás obdivuji, že jste s tím ještě nesekli, jelikož je to blbost nad blbost
                                                Vaše Emily

P.S. Moc se omlouvám milovníkům Mloka Scamandera, ale musela jsem. Sorry

(1111 slov)