Tři lásky, jedno srdce (HP FF)

14. kapitola - konkurz aneb kdo z koho

Konečně pátek. Ale než si budu moct dělat co chci, lenošit a bezcílně se poflakovat, je tu ještě konkurz a spousta domácích úkolů. Vím, první konkurz už byl, jenže naštěstí - nebo naneštěstí se ukázalo, že Jack Norman si připravil zakázaný lektvar štěstí, Felix felicis, aby se dostal na post odrážeče.

Nikdy jsem famfrpálu moc nepropadala a konkurzů se záměrně neúčastnila. Ale už budu v Bradavicích jen dva roky, tak proč nevyužít vše, co nabízejí, že?

Na, takže teď stojím na hřišti se Zametákem Trojkou v rukách a doufám, že sem nikdo kromě Lily nepřijde, zatímco budu trénovat.

Byl to úžasný pocit, zase být ve vzduchu, cítit adrenalin a svobodu, hodit všechny problémy za hlavu a připadat si nezávislá a naprosto nedůležitá. Alespoň na chvíli. Babička s dědou mi vždycky říkali Žij pro sebe, pro to, co máš ráda a na čem ti záleží. Vehnalo mi to slzy do očí. Ne vítr, ani přílišná duchaplnost tohoto výroku, ale vzpomínky na osoby, které toto vždy rády prohlašovaly. Byla jsem tak malá, šťastná... možná i spokojená... Ale tohle všechno je pryč. A už se to nevrátí.

Přistála jsem a otřela si oči rukávem. "Lítáš úžasně, ten post máš v kapse," zubila se na mě Lily. "Díky za podporu," usmála jsem se nepřesvědčivě, ale myslela jsem to upřímně. V ten moment jsem chtěla jen jedno. Být zase ta malá holčička a žít s tím, že se vždy najde někdo, kdo mě ochrání před vším zlem světa.

Pomalu se začali trousit další zájemci, nezvaní čumilové a členové nebelvírského famfrpálového týmu. Lily si odešla znova sednout na tribunu.

"Gratuluju, věděla jsem, že na to máš," vyřvávala moje úžasná rusovlasá kamarádka přes půlku hřiště a běžela mě obejmout. Bylo po konkurzu. Nějakou shodou okolností jsem post odražeče získala, ke značné nelibosti většiny zúčastněných.

"Co se děje Tichošlápku? Máš snad vztek, že ta holka je skoro lepší než ty?" zaslechla jsem Pottera říkat, když uklízeli míče do beden. Než stačil Black něco odpovědět, James, který si evidentně teprve teď všiml Lily, na ní zařval,tak aby to bylo slyšet: "Hele, Evansová, dej si se mnou rande." "Nikdy v životě," ujistila ho a naštvaně se vydala k hradu. "Smůla Dvanácteráku, teď sleduj mistra," okomentoval celou situaci bradavický Cassanova.

Tak tohle ti neprojde, ujistila jsem hlavně sebe sama a vydala se co nejrychleji za Lily. "Scamanderová, počkej," volal za mnou. "V žádném případě, Blacku," křikla jsem přes rameno a s jistým zadostiučiněním jsem pokračovala v cestě. "Tak ta tě hezky utřela," vysmál se mu James. Od Blacka jsem slyšela jen něco jako 'naser si' a 'za tohle zaplatí'.

Jen ve Vstupní síni se po večeři odehrálo menší pozdvižení. Black s Potterem a Petigrewem si počkali na Snapea. Když došel doprostřed Vstupní síně, okamžitě visel ve vzduchu za kotník. "Už mu dejte pokoj!" začaly jsme na ně s Lily najednou hulákat. "Ani nás nenapadne, ale kdyby sis se mnou dala rande..." dodal významně Dvanácterák. "Nepotřebuju pomoc od krvezrádců a mudlovských šmejdů," ozval se Snape. "Tak tohle si odskáčeš," zavrčeli najednou všichni Pobertové. Potom ho nechali spadnout na zem a nevinně opustili místo činu.

S Lily jsme si mlčky udělaly úkoly a šly jsme spát, ale přísahala bych, že když jsme odcházely ze Vstupní síně, zaslechla jsem potlačované vzlyknutí. Rozhodla jsem se, že si se Severusem zítra stůj co stůj promluvím. S pocitem, že nenávidím celý svůj život jsem po půlnoci konečně usnula. Tohle jim nedaruju.