Tři lásky, jedno srdce (HP FF)

8. kapitola - objasnění (nebo spíš ne)

"Ááách, zamilovaní prefekti, jak sladké," pronesla, evidentně potěšená, že nás mohla vyrušit. Rychle jsem od Remuse odskočila (odplavala?) a začala na ní chrlit nadávky. "Buď ráda, že jsi mrtvá, jinak bych tě musela zabít já a věřím, že by se ti to nelíbilo," teď jsem jí vyloženě provokovala. "A opovaž se nás ještě otravovat ty hnusná protivná malá..." chtěla jsem říct ještě něco dalšího, ale vzhledem k tomu, že Uršula se už stihla vypařit vodovodním potrubím, to nebylo třeba.

Tedy, předpokládala jsem to. "Tak já už půjdu spát, jestli to nevadí. A mohl by ses prosím tě otočit, abych mohla vylézt a obléct si pyžamo?" požádala jsem ho. Nic na to neřekl, jen se ke mě otočil zády. Vylezla jsem z vody, utřela se dosucha a oblékla si tmavě zelené sametové kalhoty a k tomu rudé tričko ze stejného materiálu s dlouhým rukávem a nebelvírským lvem vepředu. Kouzlem jsem si vysušila vlasy a bez rozloučení odešla z koupelny.

Nebo jsem se o to alespoň pokusila, protože z kohoutku se ozvalo: "Chovejte se jako bych tu nebyla, koneckonců, v tom pravém slova smyslu tu vlastně nejsem." Znělo to uraženě, naštvaně a dychtivě. "Tak tedy dobrou noc," procedila jsem mezi zuby a zavřela za sebou dveře. Remus tam pořád ještě byl a tvářil se... já vlastně ani nevím jak bych měla popsat výraz jeho obličeje poté, co nás Uršula nachytala. Samozřejmě, byla to její oblíbená zábava, špehovat prefekty v koupelně. Co taky jiného, když jste duch, který straší na dívčích záchodech.

Ani nevím jak, najednou jsem stála před Buclatou dámou. Vím jen, že po cestě jsem přemýšlela o Remusovi, Uršule, Siriusovi a tak pořád dokola. Půlnoční svačinka se Siriusem, koupel s Remusem a následně vyrušení Uršulou. A co jsem vlastně Remusovi chtěla říct? "Tak řeknete mi konečně to heslo!?" Buclatá dáma nemá zrovna nejlepší náladu. "Eh, jistě," přemýšlela jsem, jaké je vlastně heslo. No tak, co třeba: Akvarely? Francouzské palačinky? Javorový sirup? Asi ne, co? Tak tohle je v háji. Já neznám heslo. Výborně, výborně výborně. Tak tohle jsi posrala Scamanderová.

"Číše s vínem," zkusila jsem si tipnout, protože jsem zaslechla Fylche a okamžitě začala panikařit. "Špenátové karbanátky," ne. "Kouzelný hlas," to už jsem byla absolutně zoufalá. A nejspíš se stal zázrak, protože jsem to nějakou šťastnou náhodou tipla správně. Vyběhla jsem do ložnice a okamžitě skočila do postele, odhodlaná už nikdy z ní nevylézt. Právě jsem o vlásek unikla školnímu trestu. Díky Merline. A s poděkováním na rtech jsem se propadla do bezesného spánku.

Najednou nade mnou praskla načasovaná vodní bomba. Tohle musela udělat Dyllisa. Ta se ovšem ze spánku tvářila jako neviňátko. Podívala sem se na hodiny a hlasitě zaklela. Teprve půl čtvrté. To znamená, že dnes holt se musím spokojit pouze se třemi hodinami spánku. Protože dneska už určitě neusnu. Možná tak na formulích. S takto nadějnými vyhlídkami jsem se oblékla do školní uniformy a protože mi byla zima, vzala jsem si ještě černý pletený svetr. Co na tom, že v něm vypadám jako smrtka v punčocháčích. Pak mě napadlo podívat se, co máme dneska na rozvrhu. Nejdřív formule. Tak fajn, to bude jednoduché. Potom volná hodina (naštěstí), pak dvouhodinovka lektvarů se Zmijozelem a nakonec dějiny čar a kouzel. To je den. A k tomu je úterý. Ach ne. U Merlinovy prdele proč je teprve úterý!?

Nakonec jsem si sedla na parapet a vyhlížela svítání, ačkoliv se dostaví až za asi tak dvě až tři hodiny. No bezva.

Ale co mám dělat? Mám se přátelit se Siriusem a Poberty, kteří sice šikanují Snapea, ale je u nich méně pravděpodobné riziko budoucích Smrtijedů. Nebo se mám přátelit se Severusem, i když to bude znamenat přátelství s Belatrix, Regulusem (už jen z pomyšlení na něj je mi špatně) a zbytkem zmijozelské party. A co k nim vlastně cítím? Severus je, já nevím. Je fajn, jenže je zahloubaný do černé magie, vypadá jako chodící zásobárna na olej a kromě toho je docela určitě zamilovaný do Lily. Navíc to vypadá, že z něj bude Smrtijed. Remus je milý a hodný, jenže je to vlkodlak a to není dobré. Ani trochu. No a Sirius je, prostě Sirius. Arogantní, zatraceně hezký a sukničkář toho nejhoršího typu.

Do kterého jsem opravdu zamilovaná, který z nich je pro mě nejlepší volba a koho z nich si sakra mám vybrat já!? Nehledě na to, že oni to určitě cítí jinak. Merline, proč musí být život tak složitý? (Chudák Merlin, poslední dobou ho nějak zaměstnávám.) A k tomu nejdůležitějšímu, co je vlastně láska? Jak se pozná, že je někdo zamilovaný? A opravdu se pro lásku trpí, dělají kraviny a někdy i umírá? Neeeeeeee, já už nechci. Dost, dost, DOST.

Za sebou jsem zaslechla pohyb a otočila jsem se na rozcuchanou rusovlásku. "Dobré ráno, šípková růženko," pozdravila jsem jí vesele, abych zakryla vlastní únavu a špatnou náladu. "Si děláš srandu. Vždyť sotva svítá," ohradila se pobouřeně. "Tak sorry, já jsem vzhůru už od půl čtvrté, díky někomu tady," dodala jsem a přitom ukázala na Dyllisinu postel. "Ach tak, načasovaná vodní bomba, nemýlím- li se," zatvářila se jako při testu. "Nepovídej," zazněla z mého hrdla podrážděná odpověď. "Klid, ty ranní ptáče, vždyť jsem nic neřekla," ohradila se. "Vůbec," odtušila jsem a šla se učesat a vyčistit si zuby.

Na snídani jsem si schválně sedla tak, abych byla co nejdál od Pobertů a přitom neviděla na Severuse. Ve chvíli, kdy jsem byla velice zaneprázdněna pomerančovým džusem do mě Lily šťouchla a džus skončil na ubrusu. "Máš tu sovu," poukázala na důvod skvrny na bílém plátně. "Já? A od koho je?" "Vypadám snad jako vševědoucí?" ohradila se Lily. Neodpověděla jsem a otevřela dopis. Stalo v něm:
Milá Emily,
mám na tebe prosbu. Myslíš, že bychom se mohli sejít v osm večer za skleníky? Odepiš co nejrychleji,
                                                          Remus
"Hmmm, co na to mám odpovědět?" "Cože?" Lily byla až příliš zaměstnaná slaninou. "Ale nic," stejně na to musím odpovědět sama. Nakonec jsem vydolovala z mozku alespoň tohle: Dobře, budu tam.
                                Emily
No, neznělo to až tak špatně. Ten dopis (tentokrát obohacený o mou odpověď) jsem vrátila sově, která ho přinesla a konečně se vrhla na ovesnou kaši.