Tři lásky, jedno srdce (HP FF)

12. kapitola - nesnáším tě

Jak to tak bývá, tak jsem prožila další probdělou noc, čemuž nepomohla ani Dyllisa, která se vrátila půl hodiny po mně a tvářila se velmi naštvaně. Bohužel jsem nestihla předstírat spánek ve chvíli, kdy vešla. Z toho, jak na mě řvala bych tipla, že je nasraná jak něco. A přitom jsem nic neudělala. Jako vždy.

Středa proběhla v líném oparu nudy, domácích úkolů a nové látky. A taky hrozného hluku nejen proto, že Poberti zase zamořili polovinu chodeb hady, kteří vypadali tak opravdově, že se několik dívek hned rozječelo, když je spatřily. Ze všeho toho mě začala bolet hlava, takže místo večeře jsem se vydala do Komnaty nejvyšší potřeby s tabulkou čokolády a dvěma jablky. No a hádejte co.

Sirius (úterý v noci)

Měl jsem domluvenou schůzku s Dyllisou. Já vím, není sice nic moc, ale já fakt potřeboval vyhnat z hlavy Scamanderovou. Odešel jsem těsně po Náměsíčníkovi. Nemohl jsem si vzít plášť, tak jsem alespoň použil zastírací kouzlo.

V sedmém patře se mi najednou vrhla kolem krku a začala ze sebe chrlit všechny ty žvásty o tom, jak moc mě miluje, jak jsem jí chyběl a jak se se mnou chce vyspat. No, chápejte že po tomhle jsem na ní celkem ztratil chuť. V Komnatě (proměnila se v útulný pokoj s obrovskou postelí s nebesy a sametovým povlečením) mě začala dravě líbat. Opětoval jsem jen váhavě, myšlenkami stále u Emily. "Copak je s tebou, zlato?" její hlas mi zahýbal žlučí. "Co se mnou má být?" odvětil jsem chladně. "Jsi takový zamyšlený," cukrovala mi do ucha. "O co ti jde," nechápal jsem. Proč ze sebe dělala cukřenku? Dobrovolně.

'Tajemně' se usmála a upravila si výstřih. Mně najednou došlo, že na sex dneska sotva mám náladu. "Jindy," zabručel jsem a začal si zapínat košili, kterou mi stihla rozepnout. Popadla mě za ruce a hodila na mě štěněcí pohled. Odolal jsem. "Prosím," vydechla. Tak moc mě chtěla. Vyškubl jsem se jí a odešel spát. Tak jindy s jinou.

(Současnost)

Dneska jsem náhodou sledoval Pobertův plánek a viděl jsem, jak bod označený Emily Scamanderová došel do sedmého patra a zmizel. Příležitost, usmál jsem se pro sebe. Pak jsem se vydal za ní.

Chvíli jsem si dodával odvahu a postával na chodbě, ale pak jsem stiskl kliku a vešel. Seděla na koberci, opřená o pelest postele, nepřítomně hleděla z okna a stejně nepřítomně kousala jablko. Vedle sebe měla položené ještě jedno, spolu se zpola snědenou čokoládou. Byla tak sexy. Namohl jsem si pomoct, prostě jsem vypnul a plácnul první věc, co mě v tu chvíli napadla. "Vyspíš se se mnou?" vylétlo ze mě.

Emily

"Vyspíš se se mnou?" vytrhl mě Blackův hlas z přemýšlení o úplňku. Co tady sakra dělá!? "Ne," odpověděla jsem samozřejmě. "To nebyla otázka, kotě," nasadil svůdný tón. "A tohle není tvoje čokoláda," odsekla jsem. "Já vím," pronesl sladce, až se mi z toho zvedl žaludek. Rozhodla jsem se tu čokoládu vyhodit do nejbližšího koše, který potkám cestou do společenky. "A je ti to úplně u prdele," zavrčela jsem vztekle a naznačila mu, ať se okamžitě přestane cpát mojí čokoládou.

Tak jinak. Plán B.

"Chceš si hrát?" usmála jsem se nevinně. Nevěděla jsem, co přesně pod tím pojmem je, jen jsem to několikrát slyšela od cukrujících dvojic, tudíž jsem předpokládala, že je to něco hodně sentimentálního. Neodpověděl, jen mě hrubě přirazil ke zdi a natiskl se na mě, asi abych nemohla utéct. "Tak dobře," řekl. "Ale já nechci," snažila jsem se mu vyškubnout, dobře si vědoma toho, že jsem fakt v průšvihu. "Najednou," utrousil a zmáčkl mě ještě pevněji.

V nějaké části mého mozku, v té, kterou jsem usilovně potlačovala, jsem si uvědomovala, že se mi to vlastně líbí. Za tohle bych si nejradši nafackovala. Napadlo mě ještě něco, tentokrát snad plán na útěk. Jeho rty byly tak centimetr od těch mých, jelikož se ke mně nakláněl. Rychle jsem tu vzdálenost překonala a se zavřenýma očima a žaludkem sevřeným nechutí jsem naše je spojila s těmi mými. Doufala jsem, že ho to omámí a povolí stisk, čímž se mi podaří se mu vykroutit.

"Jsi tak naivní. Musíš se ještě hodně učit," prohlásil, když jsem se zase neuspěla. S těmi slovy mi zajel pod košili. No tak tohle teda ne, řekla jsem si v duchu a vší silou, jakou mi můj žalostný postoj dovolil, jsem mu dala facku. Asi to doopravdy byl jen slabý odvar, ale stačilo to. Když se napřáhl, asi k odplatě, tak jsem využila toho, že mě jednou rukou pustil a vytrhla jsem se mu.

Běžela jsem co nejrychleji ven z hradu a bylo mi jedno, že jsem tam nechala jak tu čokoládu , tak to druhé jablko. No fuj, kdo by si pomyslel, že je Black takové prase. Vždyť se mě pokusil znásilnit. Asi.

Před hlavní branou jsem schovala hůlku do kapsy a vydala se vstříc úplňku. Chce-li Black válku, má ji mít.