Utíkám ulicemi a nevnímám kam což je chyba. „Promiň já ..... Promiň " řekla sem když sem omylem do někoho strčila .
„ V klidu nic se nestalo, ale ty nevypadáš v pohodě " já ho ale nevnímá a koukám mu do očí protože mam pocit že sem ho už viděla.
„ S...
„Mám staršího bratra a mladší sestru, už se ale nebavíme. Nebavím se ani s rodiči s nikým z rodiny." odvětím a odvratím pohled.
„Nemáte hlad” zachrání trapnou chvíli Viktor.
„tak si něco objednáme” souhlasí ostatní. _______________________
Ostatní už dojedli jenom já sedím s nudlemi a dělám že už nemůžu. Poslouchám konverzaci i když nevím o čem.
Zazvoní mi telefon, neznámé číslo. „Hned budu zpátky” řeknu Péťovi a jdu do vedlejší místnosti.
Přemýšlím jestli to mám vůbec zvednout. Nakonec se rozhodnu že jo.
„Halo?” zeptám se jako kdybych volala poprvé.
„Ahoj kotě tady je Jakub vzpomínáš mířila jsi na mě zbraní. Chci ti jen říct že ti to dnes sluší a doufám že si to ve studiu užíváš. Nezapomeňte mě se nezbavíš. Papa.” típneto. Stojím na místě jak zmražená. Nemohu ze sebe vydat ani na hlasku.
Přemýšlím Měla by sem jít domů? Nebo tady zůstat? Co když mě bude znova sledovat? Co když mi něco udělá? Myšlenky mi proudili hlavou jedná za druhou.
Seberu se a jdu za ostatními. Sednu si zpátky a poslouchám debatu. _________________
Nakonec jsem tam byla až do tmy a teď jdu domů, sama.
Přemýšlím nad tím psychopatem. Jen tak mi zavolá a děla jakoby nic.
Dojdu si ještě k Vietnamci pro něco k večeři. Doma je zase prázdná lednice.
Doma si vzpomenu na to co říkal jakub "mířila jsi na mě zbraní" kdybych jí tu neměla nevím co dělat.
Doma se zamknu a jdu do sprchy smýt všechny myšlenky.
Lehnu si do postele a usnu. ____________________
Uběhne pár dní tedy přesněji 10 dnů a já si zase žiju svůj život ve kterém je ale i Petr. Nic moc se nestalo já jsem jela za ním a on mě vzal na večeři. Dneska mám volno tak přemýšlím co dnes budu dělat.
Naliju si sklenku vína a pustím si televizi. Dostanu menší nápad. Zvednu telefon a vytočím lukyho „Čau luky hele kolik. . . . ” ___________________
„Ty vole ty máš nápady” směje se když mi suší vlasy. Směju se od ucha k uchu.
„No co žijeme jen jednou a modrá se k černý hodí.” odpovím a sem nadšená.
„Sem na sebe pyšný” pochválý si svou práci a zatřese se mnou.
„Ještě mě vyfotit dám si to na ig” dám mu mobil a čekám až mě vyfotí
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ahoj všichni jsme tu z dalším dílem. Než sem to vydala tak sem Stratila účet ale zvládla jsem to vyřešit a získat ho zpět. Snad se vám kapitola bude líbit a můžete mi napsat vás názor. Pomalu se blížíme do konce příběhu a od prosince začnu vydávat novou knihu. Tak jo mějte se krásně užívejte života a čau
