Utíkám ulicemi a nevnímám kam což je chyba. „Promiň já ..... Promiň " řekla sem když sem omylem do někoho strčila .
„ V klidu nic se nestalo, ale ty nevypadáš v pohodě " já ho ale nevnímá a koukám mu do očí protože mam pocit že sem ho už viděla.
„ S...
„Často sem chodím na kafe, a co ty tady" usměje se a napije se kávy.
„Ukrývam se před vítrem, je fakt silnej. Ikdyž bych měla bejt v práci." přiznala jsem se.
„Povíš mi něco o sobě, vím jen tvoje jméno."
„No je mi 19, pracuju v kavárně na rohu a taky občas v kině. Jsem tady 5 měsíců takže se víc sehnat nedalo." řekla jsem málo důležité informace, nebudu mu tady sipat svou minulost.
„Taky mi něco pověz" řeknu na oplátku já
„Tak mě je 25, dělám trochu hudbu a nebydlím tu jen hlídám na pár týdnů být pro kamoše."řekl on
„Trochu hudbu."zasměju se.
„Dobře trochu hudby je slabý slovo, ale nechci se vychloubat." řekl na obranu a já se napila čaje.
___________________
Mluvili jsme tam spolu asi hodinu. Já pak šla domů, ikdyž se to za dům považovat nedalo.
Řekla jsem mu jak sem "poznala" Alexe. Co se stalo a tak. Je fajn, ráda jsem se s ním seznámila ale záleží jestli ho nevidím na posled.
Alex je strašný jestli mi uděla ještě jedu věc tak jdu pryč nevím kam ale půjdu pryč. Je to blbý ale nemužu tu zůstat.
Z přemíšlení mě vytrhl mobil. Přišla mi zpráva. Od Petra
„ahoj" Jenom ahoj jako fakt.
„Ahoj, co potřebuješ"
„napadli mě jestli nechceš přespat u mě , na tý ubytovně to asi není nejlepší že."
„ No není to tady moc dobrý A je taky pravda že se trochu bojím že se oběví jeden z nich"
„Tak já pro tebe přijedu za 15 minut"
Na to jsem mu dala jen zobrazeno. Šla sem si vzít pár věcí do batohu.
________________
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Vzala jsem si takové pyžamo.
Vypnu světla když slyším klepání na dveře.
Jdu k nim asi to bude už Petr. Dala jsem si batoh na záda a otevřela.
„ Ahoj kotě, kam se chystáš." Řekne Alex a vchází ke mě do bytu.
„No tak neděs se, jen si užijem." Začne se smát a nebezpečně rychle se přibližovat.
Začal na mě sahat a sundavat mi triko.
„Nech mě bejt a jdi pryč." Ale on nepřestává. Snažím se bránit ale nejde to moc.
Chytí mi ruce a začne mě líbat. „Pomoc prosím, pomoc " brečím a doufám že mi někdo pomůže.
„ šššš, nikdo tě nesmí slyšet děvko" Začne my sundavat sukni a já se snažím bránit. Dala jsem mu facku na což on zareagoval ne moc pěkně. Schodil mě na zem a začal do ně kopat. Všude mi tekla krev.
Lehl si na mě a chtěl pokračovat v tom co začal. Brečela a křičela jsem o pomoc, naštěstí ani nezačal
„Ty debile nech jí" zakřičel známí hlas. Alex vzal nůž z kapsi a dal mi ho pod krk.
„Jinak co dáš mi pěstí, k čemu ti je je to jen děvka. Píchat jí nebudeš na to jí mám já." schodila jsem nohou kytku a on se k tomu otočil.
Petr ho tak chytl a sebral mu nůž.
„Teď vypadni" on se zaćal pomalu plížit ven. „Delej"
Alex zmizel. Petr mě hned obejmu. „Už je to dobrý neboj, už jsem u tebe." Já se pomalu sebrala a šli sme do auta.
Celou cestu bylo trápny ticho. Až v bytu jsem promluvila.
„ Peťo děkuju že si mi pomohl, musím ti něco říct."
„Memáš za co děkovat."
„ Já musím zmizet a to co nejdříve, do jiného města, daleko od suť. Nemužu tady zůstat." řekla jsem potichu.
„Já tě chápu ale můžeš tu zůstat, řekneme to policii a bude to vše v pohodě." já se jen usmála.
„Nemužu na policii oni mě hledají." Nevím jestli mu to mám říct.
