Na útěku-|Stein27|

5.

„Dobře děkuju petře, já jsem Lila”
Takže Petr není ledajaký Petr ale Petr Adámek.
Znám ho asi jen 10 minut a on už mě zve k sobě domu, sice abych se ukryla ale i tak.

„Jak daleko půjdeme”zeptala jsem se, začínalo mi být divně.

„ Jenom kousek.” usmál se na mě.
Začínala jsem vidět černo a pak sem jen cítila bolest.

„Lilo . . . ”

___________________

Ležela sem v pokoji, ale né ve svém.

Slyším něčí hádku
„Doprdele Petře já sem ti říkal ať si dneska žádnou děvku nevodíš...”

Zařval hlas který znám.
Vstala sem z postele a šla poslouchat za dveře.
„To není žádná děvka ale...”
„Ne tak mi kurva vysvětli kdo ti doprdele leží v posteli“ na chvíli ticho

„Ta holka...”nestihl to do říct protože já otevřela dveře abych zjistila kdo to je.

„Petr mi třikrát pomohl když mě otravovali debilové, a ty si tam jednou byl taky.” řekla sem trochu nahlas aby to pochopil třetí člověk co tu s námi byl.

„ To je ta holka které sme pomáhali” „jo, to je ona. Teď ti to řekla”

„Ty vole sem ji vůbec nepoznal”

„Ahm ahm, já sem tady taky”odkašlala sem si a on se na mě otočil.

„ Ou jo promiň, já sem Viktor ” přišel blíž ke mě.

„Já sem Lila” chtěla sem mu podat ruku ale on mě obejmul. Obětí sem mu opětovala .

„No tak já vás tady nechám o samotě, a díky Petře za ukrytí” obouvala jsem si boty a kontrolovala jestli mám vše.

„Tak se tu mějte zatím čau” mávla sem jim a opustila byt.

_____________________

Je pátek odpoledne. Jdu z kavárny rovnou do kina.

Je to zvláštní nikde nikdo není jen pár lidí sedí na lavičce.

Jako kdybych byla ve světe kde je jen pár lidí. Začíná foukat sliny vítr. Všichni se začínají ukrývat, ale já nemám kam.

Běžím k prvnímu krámu co vidím. Je to jedna kavárna kam často chodím.

„Dobrý den, jeden zelený čaj ”
Sednu si zatím ke stolu.
Po chvíli si ke mně někdo přisedne.

„Ahoj Lilo” řekne a já se usměju

Chci vám poděkovat za podporu, a že to vlastně někdo čte. Opravdu sem to nečekala. Můžete mi napsat jak se vám příběh zatím líbí. Mějte se krásně

Vaše Any ❤️