Utíkám ulicemi a nevnímám kam což je chyba. „Promiň já ..... Promiň " řekla sem když sem omylem do někoho strčila .
„ V klidu nic se nestalo, ale ty nevypadáš v pohodě " já ho ale nevnímá a koukám mu do očí protože mam pocit že sem ho už viděla.
„ S...
„Ještě mě vyfotit dám si to na ig" dám mu mobil a čekám až mě vyfotí _________________
Napadlo mě že pozvu Petra a kluky do klubu a tak se teď chystám. Máme se sejít v sedum u mě doma. Takže mám asi půl hodiny na připravení. Začnu si dělat lehký make-up jen řasenka korektor linky a lesk.
Stojím u skříně a nevím co si vzít na sebe, po asi sedmi minutách vytáhnu jedny černé.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Čekám asi pět minut než někdo zazvoní. Jdu otevřít, a prvním kdo přijde je Petr.
„Ahoj, wow sluší ti to" Zasměje se když si všimne mích vlasů.
„Ty taky vypadáš skvěle" usměju se a dám mu malou pusu. „Nechceš zatím vodu než příjdou" Kývne že jo a tak dojdu pro sklenici.
Podám mu jí a sednu si ke stolu.
„Chci ti něco dát" řekne potichu. Já se na něj podívám a těším se co mi dá. Vyndá krabičku a pomalu jí otevře.
V té je malí řetízek se slunečnicí. „Je to jen jako památka, protože si fakt skvělá holka" usměje se a nandá mi ho na krk.
„Děkuju je to moc hezky" obejmu ho a dám mu pusu. Najednou zazvoní zvonek a tak se zvednu a jdu za nimi. U dveří stojí Calin a Will, přivítám je a pozvu dál než přijde Viktor. Sedíme u stolu a mluvíme o kravynách.
Pak přišel Viktor a mi šli do klubu. _________________
Tančili jsme pili a užívali si byla to sranda. Většina už byla nalitá jak prase a dělali bordel. Já s panákem vodkou se smála.
Viktor přinesla další panáky. Já ho do sebe kopla. Ale udělalo se mi trochu špatně a tak sem odběhla na hajzli.
Začala jsem rychleji dýchat, byla jsem spocená a cejtila jsem se zvláštně.
Otevřeli se dveře a v nich stal Petr Díval se na mě, asi pochopil že mi není dobře. Šel ke mě a začal mě uklidňovat. „Lil klid jo sem tady s tebou, jen dýchej"
Už jsem začínal bejt klidnější, opláchla si obličej a sedla si na zem. Seděli jsme a mlčeli a tak jsem prolomila ticho „Děkuju" obejmu ho a dám mu malou pusu, asi jedinej způsob jak mu dokážu říct že ho mám ráda, teda co chci říct že děkuji.
„Už dobrý" podívá se na mě. Jen přikývnu. Zvedne mě a pomalu jdem zpátky za ostatními.
Než tam dojdeme zastavím ho. „Péťo. Mám tě rád" řeknu a ani si neuvědomuji co a proč. Asi protože je to pravda, i když ne. Ne, ne není a nebude.
Něco řekl ale já ho neposlouchala. Řekl že půjdem ať to není divné že jsme tak dlouho pryč. Došli jsme za nimi a já dělala jako by nic.
Po chvíli se mi zpravila chuť a tak jsem si dala aspoň colu. __________________
Vycházíme z klubu. Kluci jdou do studia až teda na Petra. Řekl že půjde se mnou, prý má o mě strach. Je to od něj hezký ale nemusel to dělat.
Chvilku jsem a pak se oddělí a jdou do studia.
„Dneska to byl zajímavý den" zasměju se a podívám se na něj.
„To teda" povídáme si dál po cestě domů.
_________________
Dojdeme do bytovky a jdem po schodech. „Nemáš hlad." zeptám se při výstupu.
„Jo mám, tak objednáme pizzu" zeptá se a vytahuje telefon. Jen kývnu a jdu dál.
Dojdeme před dveře. Vytáhnu klíče. Jenže je odemčeno. Asi sem jen zapomněla zamknout. Otevřu a vejdu dovnitř, Petr zamnou. Zavřu a sundám si boty. Rozsvítím velké světlo.
Najednou mě popadne ško, a to dost velký. Je otevřena komoda a na ní otevřena krabička s mojí zbraní jenže ta tam není.
Ukaži to Petrovi, on totiž ví kde byla zbraň. Vejdem pomalu do místnosti na gauči nikdo a v pokoji taky ne.
Vejdu do jídelny a u stolu Jakub, v ruce má moji zbraň. Péťa šel volat policii a zkontrolovat koupelnu. Tudíž neví že je tady.
„Co tady chceš." zeptám se zatím v klidu. Udělam krok zpátky protože mám strach.
„Jen na návštěvu, však mě znáš. Všim sem si že tady máš přítele. Asi se máte rádi, byla by škoda kdyby o tebe přišel že ano." zasměje se.
„Jakube prosím odejdi. Nech nás prosím žit vlastní život, nic ti nedlužím. Prosím." Poslední slovo zášeptám. Začnou se mi tvořit slzy v očích.
„Notak neplakej nebude to boled bude to rychlovka." řekne, namíří zbraň na mě. Slyším za sebou kroky tak mi dojde že je to Péťa. Jenže než v tom slyším výstřel se slovy "rozluč se". Střela mě zasáhla asi na pravou stranu do žeber.
Motá se mi hlava a já slyším jak Péťa běži ke mě aby mě chytil.
Chytí mě a položí na zem. „Tak holky měli asi pravdu" zasměju se. Podívá se na mě zmateně „S čím měli pravdu" díva se mi do očí a já jemu. Má je plné slz.
„Asi tě fakt miluju." usměju se a pohladím ho po tváři.
„Lil" řekne a chytne mou ruku. Kouká a brečí.
„Péťo navždy tě budu milovat, zbohem." se slzami v očích se naposledy usměju a pak jen zavírám oči.
Speciální pohled Petra
Zavřela oči. Jakub už dávno odešel ale nechal tady zbraň.
Sedím na zemi a v rukou mám Lilu. Brečím jak želva. Ona mi zemřela v náruči. Houpu se ze strany na stranu. Srdce mi buší jak o závod.
Dám jí pusu na čelo „Taky tě miluju Lilo." zašeptám. _________________
Uplynulý dva týdny právě je její pohřeb. Sedím vedle Calina.
Většina už odešla a zbylí odchází. Calin řekne že na ně počká v autě.
„Zbohem Lilo, dej za mě pozdrav Pegasum. Počkej na mě tam nahoře." řeknu a zasměju se aby sem si odlehčená situaci. I když tady z toho se jen tak nevzpamatuju. _________________
Po měsíci od smrti tak sem vyklízeli byt. Našel jsem tam její deník má ho od doby co utekla. Píše tam vše její pravé jméno, koho všeho potkala, kdo jí co provedl. Kde všude byla. Taky sem tu já, poprvé mě nazvala býlí princ.
Poslední věty byli z toho dne. Psala že se bojí že jí Jakub furt sleduje ale že je šťastná že má nás. A taky tu byl vzkaz.
"Ahoj, poslední dobou mám pocit že se něco stane a tak nějak vím že tohle to čte buď Péťa nebo holky. Mám toho na srdci spoustu ale chci říct holky děkuju že ste mě vytáhli na vlastní nohy a dali mi práci. Byly jste ty nejlepší kamarádky mého života. Péťo díky za ty chvíle z tebou a za záchrany od těch debilů. Díky za být a novou lásku. Děkuju vám všem za to vše. Doufám že mě teď neproklínáte. Pamatujte budu navždy ve vašich srdcích, protože se mě jen tak nezbavíte. Budu na vás dávat pozor z nebes a nebo z pekla to se uvidí. Kvůli mě to tam nevzdávejte. Nebrečte kvůli mě a mějte se tu krásně, zbohem."
Když sem to čet tak sem brečel ale i se smál. Pak sem ho dal holkám. Tohle byla jedna z nejlepších kapitol mého života, ale jako každá už skončila.
Tak tohle je konec téhle knihy doufám že se vám líbila a že neurazila. Je to sice smutný konec ale už sem nevěděla jak to rozvíjet proto je to tak krátké. No tak já vám přeji krásný den ať se daří
