Na útěku-|Stein27|

11.

„Klidně” zasměju se a začneme se znova líbat.

„Peťo nechci se s tebou hned vyspat” odtáhnu se od něj a dívám se mu do očí.

„Proč” podívá se na mě.

„No zatím ne, chci aby sme byli jen přátelé.” řekla sem trochu smutně.

Naklonila sem se k němu a dala mu pusu.
„Ale tohle mi nevadí”

______________________

Už jsem v práci utírám linku.

„Dobrej jedno espresso”řekne osoba přede mnou a já se na něho otočím.

„Tomáši” řeknu zaraženě jméno svého bratra.

„Sestřičko tak tady si se schovala.” usměje se na mě.

„Co tady chceš„ nemám náladu na shledání.

„Neboj nechci aby si se vrátila.” zasmál se.

„Tak co chceš, a neříkej mi že se ti stýskalo”

„No tak nebudu lhát, trochu se mi stýskalo když si utekla. . .”

„Tak to prr, já sem neutekla. Matka se rozhodla že takovou dceru nechce když mě zmlátila a pak vyhodila z domu.”přerušila sem ho.

„No dobře ale sem rád že sem tě našel, fakt si mi chyběla” řekl a obejmul mě.

„A víš komu si ještě chyběla” zeptal se a já věděla že to nedopadne dobře.

Otevřel dveře a v nich stala matka.

„Dcerunko moje tak moc si mi chyběla”
Chtěla mě obejmout ale já uhla.

„Už nejsi moje matka, to co si udělala je neodpustitelný, a já nejsem tvoje dcera.”

„Prosím ségra jen si promluvte”
Poprosil mě brácha, zkusit to mužu ale ne moc dlouho.

„5 minut”
Sedli sme si ke stolu
„Tak vyklopte, co chcete.” řekla sem.

„Víš jde o to že sme se dostali do problémů a potřebujeme peníze, není to moc jen 10 tisíc . . .”

„Ste se zbláznili nic vám nedám sama sem ráda že se uživím. Že mám kde bydlet, mám dvě práce. Prostě ne.”

„Tak prodej svůj byt, a najdi si třetí práci mi je potřebujeme.”

„Tak ať to udělá Tomáš nebo Aneta.” nechápu je chtěj, jen peníze.

„Seš pořad stejná, stejný nevděčný spratek, vypadáš příšerně, jen se na sebe podívej. Si tlustá, to tvoje tetování vypadáš jak nějaká trestankyně. A to tvoje oblečení, vypadáš jak coura.” už to nezvládám.

„ A dost, výš co sem si kvůli tobě zažila. Výš kolik lidí mě zneužilo. Kolik dní sem neměla ani na chleba. Čím vším sem si prošla, nevíš. Nevíš nic protože si mě vykopla na ulici když sem byla dítě.
Zvedni se a už se nikdy neukazuj.”
Ona i tomáš se zvedli a odešli. Já se neudržela a začala pomalu brečet.

Nikče sem se omluvila a vázala si volno na 2 týdny. Chci být sama.

___________________

Doma sem jen seděla s flaškou rumu.
Já je nesnáším, hrají si na omluvy jen aby dostali prachy. Ale měla pravdu v jednom a vypadám příšerně. Zase měla pravdu, výpad jak coura.

Šla sem do sprchy. Znova jsem se rozbrečela.

Znova jsem si vzala flašku.

__________________

Už je to týden co mám volno.

Začalo se mi dělat blbě vše mě bolelo. Blbě se mi chodí, vše vidím rozmazaně a jen ležím na gauči.

Najednou uslyším odemikaní dveří.
Moc tam nevidím.

„Lilo si v pořádku, vypadáš příšerně” ty slova mě zabíjejí. Má pravdu bypadáš příšerně. Měla bys to tu ukončit.

„Je mi jen trochu blbě, nic víc” odpovím Péťovi. Koukám na mě smutně.

„Dlouho si nebyla v práci. Tak sem měl strach.” je to od něj hezky. Neměl jen to hraje.

„Kdy si naposledy něco jedla si strašně bledá a slabá.” přišel ke mě blíž.

„Nevím, nemám hlad” usmála jsem se na něj a on na mě a pak se mi vše začali stmavovat až do tmy.

Je tady další kapitola, po dlouhé době. No snad prominete. Mám tu vzkaz pro kamarádku.(Napiš mi už ten názor až si to přečteš) Mějte se krásně, zase u další kapitoly, čau.

Vaše Any ❤️