Utíkám ulicemi a nevnímám kam což je chyba. „Promiň já ..... Promiň " řekla sem když sem omylem do někoho strčila .
„ V klidu nic se nestalo, ale ty nevypadáš v pohodě " já ho ale nevnímá a koukám mu do očí protože mam pocit že sem ho už viděla.
„ S...
„A ty jak rytíř na bílém koni" řeknu mu na oplátku.
„Proč zrovna rytíř " zeptá se když se zvedáme.
„Protože se vždy zjevíš když je potřeba mě zachránit"usměje se.
Já se převléknu.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Jdu za ním udělat snídani.
Dělám vajíčka.
„Proč jsem šípkova Růženka"
„Když spíš seš nádherná, ikdyž vlastně si nádherná furt."zasměju se a podám mu snídani.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Je tady ticho nikdo nic neříká.
„Kouknem na film, já dneska nemám práci"
„Fajn taky nic nemám v plánu "
Sednem si na sedačku a on vybere film. Nijak mě to nezaujalo.
„Baví tě to" zeptá se otráveně.
„Vůbec"vypne to. Začneme se smát, nevím čemu prostě se smějeme. Hodím po něm polštář a on po mě a tak se začneme mlátit polštářem. Pak mě začne lochtat.
„Peťo prosím nech toho, prosím." Křičím smíchy.
„Asi sem tě blbě slyšel co jsi říkala" Řekne naschvál
„Už toho nech prosím" Po chvíli mě nechá a jen se oba smějem.
Dívám se mu do očí má je světlé. Vidím že on se mi do nic dívá taky. Podívám se mu na rty. Pomalu se přibližujeme když ho políbím.
Odtáhnu se ale on si mě zpátky přitáhne. Vysadí si mě na klín. Dám mu ruce do vlasů.
Najednou slyším zvonek. Ignorujeme ho ale on zvoní znova a znova. Nakonec se odtáhnem a já tam jdu.
Otevřu dveře a v nich Jakub. Chci je hned zavřít ale on mi v tom zabrání.
„Jakube zmiz, hned"On jen pokroutí hlavou.
„Zlato, no tak oba dva víme že mě furt miluješ tak . . . "
„Ne Jakube, nemiluju a hned odejdi." skočím mu do řeči.
Přijde za mnou Petr.
„Copak se děje lásko" Pohladí mě a políbí.
„Ty hajzle ty mi pícháš holku" naštve se.
„Ne já píchám svoji holku"zasměje se a dá mi pusu.
Jakubovi rupne a tak mu dá facku. Péťa mu dá pěstí. Oba dva se mlátí nedají se roztáhnout od sebe. Mám nápad jak je rozdělit.
Z dřevěné krabičky vyndám svoji zbraň a na mířím jí na Jakuba.
„Hned ho nech jinak ti prostřelím lepku, nebo radši srdce."On se zvedne a jde ke dveřím.
„To neuděláš nemáš na to mě zabít." Peťa se zvedne ze země a jde ke mě.
„ Já bych to radši neriskovala" směju se a jdu blíž .
On se rozhlédne, pak odejde a zavře dveře.
Já sklopím zbraň a oddychnu si.
„Ty máš zbraň." zeptá se.
„Pro mojí obranu." uklidím jí a dělám že nic.
Vezmu ho ošetřit mu rány. Už se směje a tak já taky. Dojdeme spět ke gauči a sednem si jako předtím.
