Rozcestí mezi švestkami

9. kapitola Léto 1997

Antonín Lehovský

Nikdy by mě nenapadlo jak moc bude bolet ztráta dítěte. Něco uvnitř mi stále drtí nejen srdce, ale taky plíce a v klidu bych řekl, že taky mozek mi ovládá někdo jiný. Jsem jako tělo bez duše a to musím pracovat. Není čas na truchlení a pláč a litování se. Je čas pořádně se vrhnout do práce. 

Do devadesátého prvního roku jsem jako klasický bankovní pracovník seděl osm a půl hodiny za stolem a mluvil s lidmi. Poznal jsem mnoho takových, kteří by chtěli půjčit, ale neměli dostatečný příjem na to, aby jim banky peníze půjčily. 

S těmito lidmi jsem se občas domluvil na takové menší osobní půjčce, samozřejmě za lehce vyšší úrok a taky na kratší dobu, než co by jim dala banka. Ale všichni byli rádi i za to. Samozřejmě, že se občas našel někdo, kdo nesplácel. Ale na to jsem měl lidi, kteří částku vymáhali a že se s dlužníky nemazali.

Brzy se to docela rozkřiklo a vědělo se, že Tonda půjčí rád a komukoli, ale běda pokud nebudeš platit, to pak přijedou ostří týpci a udělají ti z bytu kůlničku na dříví a tobě popraví fasádu. Byl to super byznys. Jenže nejsem troškař, nikdy jsem nebyl a začal jsem s vlastním podnikáním oficiálně. 

Půjčil jsem si od banky několik miliónů a ty pak rozpůjčoval. Můj rozjezd byl velkolepý, v penězích jsem se doslova válel. Miriam byla nadšená a po jednom velkém kšeftu, který vyšel naprosto skvěle jsme počali Viktora. Aspoň tak mi to řekla. 

Po narození třetího syna jsem se zdržoval víc doma, měl jsem na práci už své zaběhnuté lidi a doma všechno tak krásně klapalo. Žena taky časem chtěla vydělávat a já ji v podnikání podporoval. Kdybych jen tušil, že díky tomu zasranýmu malování mi zemře dítě, nikdy bych jí to nedovolil.

Jenže pozdě bycha honit jak se říká. Nyní mám jiný problém. Na trh s půjčkami přišla velká nadnárodní společnost a začala mi přebírat klienty. Díky ostrým hochům mám víceméně stoprocentní návratnost. Jenže oni přišli s tím, že pro splátky dochází ženské. No a jak se na to asi tváří ti burani, co potřebují prachy na automaty, na drogy, na chlast? Začali si půjčovat od nich a to nemůžu jen tak přejít. Zrovna tito lidé mi tvoří velkou část mého zisku. 

Musím něco vymyslet abych se udržel na špičce. Nehodlám padnout na hubu. Mohl by mi v tom pomoct Karel, soused, který mi dodává lidi na vymáhání. Je to dobrej chlap, taky se mu daří a jeho stavební firma se hezky rozrůstá. Zase bojuje proti jiným šmejdům. Navíc firma není jen jeho. Má další dva společníky, kteří mu pomohli s nákupem strojů a sháněním klientů. Co si budem. Karel je spíše ten pracant, který se umí ohánět na stavbě a řídit lidi tam. A zákazníci mu důvěřují a váží si ho. 

Na začátku jsem mu taky půjčil prachy a zatím mi je nesplatil. To je moje výhoda, mám na něj jak zatlačit. Taky to u jednoho mého klienta jeho hoši přepískli a chlápek to už nerozdýchal. Povedlo se mi to ututlat a zahladit všechny stopy a tak je mi Karel víc než zavázaný.

Pozval jsem si ho hned na další týden do jednoho nóbl podniku, udělám mu nabídku, která se neodmítá. Spokojeně se na sebe usměju do zrcadla, uhladím si vlasy a urovnám límeček košile. Od smrti Viktora přespávám všude jen ne doma. Dneska se chystám za Gábinou a to je dáma na úrovni. Vdova po jednom hodně velkém komunistickém pohlaváři. Její dům je jako hrad a její tělo jako z porno filmů.

Týden uběhl tak rychle, že jsem ani nic nestihl udělat. Mám pocit, že se mi dny slévají v jeden nekonečný zkurvený den. Pořád nemám pořádný plán, který by mi pomohl. Karel se na mou nabídku dvakrát netvářil, odmítl dokonce i pozvání do bordelu, to mě teda fakt nasral. Doufám, že si to nakonec přece jen rozmyslí. Prachy jsou věčné a hýbou celým našim světem. Tak kurva snad i tím jeho. 

V práci jsem taky udělal nějaké změny. Místo starých zkušených přepážkových pracovnic jsem najal mladé koukatelné holky. Snad to pomůže kšeftu. Nevím, co jiného dělat. Pokud Karel nekývne na můj návrh jsem asi v prdeli. Budu muset jít dolů s úroky nebo ubrat na tlaku při splácení. Nelíbí se mi to, ale co jiného dělat, že jo? Konkurence je fakt silná. 

Nerad na něco čekám s rukama založenýma a tak jdu znovu analyzovat, jak moc si mohu dovolit snížit úrok abych neprodělal. V nejhorším případě budu aspoň připravený. Ještě mám jednu možnost a to využít své chlapy, kteří však nerozdávají rány pěstmi, ale rovnou pistolí. A to bych nerad, na to mám Karla dost rád.