Casual Affair

V.

Tak jsem si myslel, že Way je výborný detektiv. Inu, ukázalo se, že naděje, které jsem do něj vkládal, se přeměnily na plané. Je to hlupák, jako všichni ostatní.
Zdá se tedy, že jediný člověk, jenž by zvládl rozluštit tuhle hádanku, jsem jen já sám. Ale skutečně...máte ten pocit, že bych vám to tolik ulehčil? Už v nynějších dnech máte tolik nápověd...mrháte svými příležitostmi!
Sbohem, bůh vám všem žehnej! :-)
-Netvor z New Jersey

Dopisy, které Way dostával, ho znepokojovaly čím dál, tím víc. Jeho podezření, že Urie je Netvor, rostla. K jeho smůle má ale Brendon více než skvělou pověst v celém městě. V jeho rejstříku nenašel nic, co by přimělo jeho kolegy, a zejména Luce, k pomyšlení, že je to zločinec. Sám z něj měl ale špatný pocit, ani trochu se mu nelíbil. Kdyby tak přišel na něco, co by dokázalo alespoň částečnou vinu toho bastarda...

Gerard často trávil celé noci ve své kanceláři, spolu se svým hrnkem silného kafe. A dnešek nebyl vyjímkou. Brzy ráno ho probudilo ťukání na dveře od jeho místnůstky.
Rychle sebou škubl a rozhozeně zakrákorákal: ,,Ano, dále!" Zmateně si začal urovnávat věci na svém stole. Papír sem, papír tam, nevnímajíc, co je na nich vlastně napsáno.
Do kanceláře vstoupil Dallon: ,,Takže jsi tu," ušklíbl se, ,,dobrý ráno přeju."
,,Ahoj, Dalle, já nespal, jen jsem zrovna-" Way ani nestihl doříct svou výmluvu, jeho kolega ho okamžitě přerušil: ,,nejsem tady, abych ti za něco nadával, ty jsi tu šéf, spi si jak chceš a kdy chceš. Jen jsem se chtěl zeptat, jestli si náhodou na něco nepřišel, když už tu strašíš celou noc," zeptal se.
Pohlédl na stůl inspektora. Vlevo byl nedbale srovnaný balík papírů, na druhé straně zase rozsypané tužky a propisky. Mezi tím vším nepořádkem se tyčilo několik špinavých hrnků nebo také prázdná krabička od cigaret a plný popelník. Dallon si nemohl nevšimnout dvou obálek, které leželely uprostřed, přesně před Wayem. ,,Co to je?" Podivil se a sáhnul po jedné s nich, ,,další? A neplánoval jsi nám to náhodou třeba sdělit?" Pootočil dopisem od vraha a pohodil ho zpátky na stůl.
,,Chtěl jsem, dnes," zamlouval Gerard, ,,vážně, jen...jsem byl unavený."
Dallon pomalu kývl hlavou a olízl si ret, ,,jasně," zašklebil se, ,,ale to my jsme všichni, Gerarde. Všichni na tom případě tvrdě makáme a hledáme co nejvíc důkazů. Luce teď přišla s naprosto geniálním nápadem a jestli to klapne, budeme moct konečně ukázat prstem na vraha nebo ho naopak vyloučit ze seznamu hlavních podezřelých. Nejsi to jenom ty," povzdychl si, ,,zkus o tom přemýšlet." Poté opustil Wayovu kancelář.
Gerard si utrápeně prohlábl své rudé vlasy a praštil hlavou do stolu. Má pravdu. Jsou jeden tým, táhnou za jeden provaz. Měl by začít řešit případ pořádně.
V rychlosti si sepsal závěry, které učinil již v průběhu noci a odhodlaně rozrazil dveře od té místnosti, která mu byla domovem více, než jeho dům.
Svolal všechny své kolegy, včetně Luce, aby si sesedli k velkému stolu. Dříve tam sedávali běžně, spolupracovali. V posledních měsících tenhle stůl sloužil spíš jako místečko pro vyjímečné příležitosti. Zkrátka, když někdo chtěl oznámit něco vskutku neobyčejného. Nemyslel si sice, že to je něco takového, ale chtěl začít znovu spolupracovat s ostatními.
,,Co se děje?" Divili se všichni, snad jen kromě Lucindy, která se na Waye nemohla ani podívat. To, co se událo včera odpoledne mu pořád neodpustila. Dalo by se říct, že s ním defakto odmítá komunikovat.
,,Netvor psal další dopisy, prohlídněte si je," poslal výsměšné zprávy každému u stolu, ,,nic moc v nich není, jen jsem chtěl, abyste je viděli a třeba k nim taky něco řekli. Já sám jsem nad tím dost přemýšlel a napadlo mě pár dost zajímavých věcí, informací..."
,,To je šílený," zavrtěl hlavou Ray, ,,jako by věděl, co se tady na stanici děje."
,,Přiznejte se bez mučení, kdo z vás zbabělců to je?!" Ptal se žertovně Dallon. Většinou to byl právě on, kdo vždy odlehčoval situaci svými, i když občas nejapnými, žertíky.
,,Není to taková kravina, Dallone, vlastně to byla první věc, která mě napadla," zasmál se Gerard, ,,ale vezmeme-li to vážně," odmlčel se, ,,přesně, jak řekl Ray: jako by věděl, co se tady na stanici děje. A co to znamená? Museli jsme ho tu v posledním týdnu zpovídat." Po všech pomalu přejel pohledem, zastavil se u Luce, ,,jsme schopni vytvořit seznam jmen, která se nám tu objevila, Luce?" Otázal se pomalu a s trochou ironie.
Brooksová obrátila oči v sloup. To jeho narážení na Brendona bylo k zbláznění. Jako kdyby se ho snažila krýt nebo byla dokonce na jeho straně...
Zahrabala se ve složce, kterou měla u sebe. Byly v ní napsané jména všech, kteří navštívili policejní stanici. Odkašlala si a začala číst: ,,Takže minulé pondělí tu byl Charles Drew, známý druhé oběti, Heleny Hudsonové, dále Parvati Sopertová, to byla nejlepší kamarádka předposlední oběti, Samantha Crossová, ta nám pomáhala s výtvorem těch portrétů a poslední člověk, ten tu byl předevčírem, Brendon Urie, momentálně podezřelý číslo jedna. Toť vše."
,,Díky, Brooksová," pokusil se o úsměv, který mu ale nebyl opětován, ,,tak, kdo by to z nich mohl být?" Zeptal se ostatních, ,,napovím vám, Parvati a Samantha se vyškrtávají ze seznamu už jen protože jsou to ženy. Takže Charles?"
,,To těžko," odfrkl si Ray, ,,ten vrah je očividně inteligentní, možná až moc. Taky bych připomněl, že musí mít nějaké znalosti anatomie a to Drew nemá ani náhodou."
,,Bingo! Drew to není," zasmál se Gerard, ,,takže jako hlavní podezřelý nám opět vyšel Urie." Zatvářil se tak vítězně, jako by tím měl Luce překazit její plány. Ovšem Brooksová se rozzářila. To, co Way právě řekl, jí potěšilo! A stejně tak i Dallona, který ji narozdíl od Gerarda podporoval.
Lucinda byla nadšená. S radostí si i hned domluvila schůzku s Uriem. Snažila se, aby to vypadalo dosti věrohodně a doufala v jeho přijmutí.

A co vrah na její zprávy? S potěšením ji odepsal a s neúplně dobrými úmysly pozvání přijal.
A tak si obě strany vymyslely výhodnou strategii, která jim, alespoň jak předpokládají, přinese velmi užitečné informace.

*

Přiblížila se devátá hodina a s ní i domluvená schůzka Luce a Brendona. Urie už čekal před restaurací a vyhlížel policistku. Na dnešek zvolil již společenštější oblek. Vypadal jako pravý gentleman.
Brzy se na místo dostavila i sama Lucinda.
,,Dobrý večer, slečno," usměvavě pozdravil a políbil ji hřbet ruky. Působil jako z úplně jiného století, ale účinek to mělo stoprocentě skvělý. Veděl, že je s ním jen kvůli své profesi, stejně jako on, ale snažil se vypadat jako naivní hlupáček.
,,Dobrý den," Luce mu pozdrav oplatila, ,,teda, netušila jsem, že to vezmete tak moc vážně," udivila se, ,,chtěla jsem vám jen oplatit tu vaší včerejší laskavost. Teď se vedle vás cítím trapně, mohla jsem se lépe obléknout." Zasmála se
,,Vypadáte skvěle, bez ohledu na to, co máte na sobě."
Nebál se lichotek. Je velmi zkušený, věděl, jak si získat ženy.
Přesunuli se dovnitř a zasedli k malému stolku pro dva. Neměli hlad, ale také sem nepřišli kvůli jídlu...
Brendon objednal jedno víno a s pokrmem prozatím počkali.
Se sklenkou v ruce a lehkým úsměvem na tváři se naklonil blíž k dámě: ,,Takže," začal, ,,popravdě nemám tušení, co bych vám měl říct, jsem docela v trapné situaci," zahihňal se. Pořád tu panovala dost napjatá a nepřirozená atmosféra. Oba věděli, že pokud to má zabrat, budou muset to přátelství zahrát o něco lépe.
,,Víte co," upravil si brýle, ,,Brendon, žádný pan Urie ani nic podobného. Od teď jsem pro vás Brendon, dobře?"
,,Lucinda. Luce. Jak je libo," usmála se, ,,Brendone."
,,To je slušný začátek, čekal jsem to trapnější," zasmál se, ,,na zdraví, Luce."