Casual Affair

IX.

,,Dobrý den,'' vykoktal ze sebe nervozně Way, ,,p-posaďte se.''

,,Dobrý,'' jako by to ani neřekl, jen to ze sebe vypustil. Porozhlížel se kolem sebe a netvářil se ani moc příjemně. Tvářil se důležitě, taky měl proč. 

,,Kávu? Nebo čaj?'' ptal se Gerard

,,Ne, děkuji. Nejsem tu abych s vámi popíjel kafíčko. Vlastně jsem se přišel podívat, jak vám to tu jde, noviny totiž nehlásají příliš dobré zprávy.'' řekl a předhodil před inspektora denní tisk 

30.10.
Policie začíná tápat čím dál, tím víc! Way je zoufalý a vyšetřování se řítí pomalu, ale jistě do záhuby! Kdo odhalí Netvora, když ne inspektor Gerard Way? Je čas na vyhazov? Nebo se vzpamatuje a začne pracovat tak, jak by měl?
To snad brzy poznáme sami!
New Jersey's news, Bill Johnson

,,Pane řediteli, to je, to...'' nevěděl, co má říct, byl dotčený, naštvaný a věděl, že musí za každou cenu zachovat klid, ,,to jsou podlé lži! Johnson už delší dobu píše o mně i o celkově o kriminální policii nesmysly a-''

,,Ale píše to od doby, kdy jsem vás, inspektore, postavil do čela toho případu. Spoléhal jsem na vás, pořád spoléhám. Jste slušný detektiv, neříkejte mi, že vám jeden ubožáček dělá takové potíže...''

,,Není to lehký případ, já vám slibuji, že téměř všechno, co píšou je lež!''

,,Jsem tu, abych se o tom přesvědčil. Tak, přesvědčujte. Ukažte mi, co máte nového, jak jste s případem pohnuli za tu dobu, co jsem vás navštívil naposledy.''

To byl problém. Tedy, problém pro Waye. V podstatě nic nového neměli. Pořád se motali kolem starých, nepotvrzených indícií a stopy, které měli, vůbec nikam nevedli. Jako slepá ulička. 

I přes to se Gerard snažil co nejvíce rozpovídat a mluvit o tom, jak na co přišli a co mají. Několikrát za svůj přednes zmínil Urieho jméno, aby Kiedis viděl, že mají podezřelého. Snažil se ale zbytečně. Ředitel nebyl hloupý člověk a moc dobře věděl, o co se Way snaží. 

,,Takže nemáte nic.'' zakončil Gerardův proslov 

,,No, ne tak úplně, vlastně máme podezřelého, který-''

,,Na kterého nic nemáte. Sakra, Wayi, nemůžete být posedlý jedním chlapíkem z města, který vám zřejmě není sympatický. Z toho, co jste mi teď pověděl mám pocit, že se soustředíte jen na Urieho a na nikoho jiného. To není úplně-''

,,Ale to ne, máme na něj hodně věcí, pane'' přerušil ho Gerard, ,,tak například-''

,,Nepřerušujte mě. Vůbec to nezkoušejte. Dávám vám pár posledních dní na to, abyste se zklidnil, dal dohromady a konečně něco zjistil. Pokud to takhle půjde dál, budu vás bohužel muset na nějakou dobu, pár týdnů, možná měsíců, možná také navždy ztrhnout z čela případu a budu vám muset poskytnout nějakou tu dovolenou,'' zadíval se na něj jako se vždy matky koukaly na zlobivé syny, oči mu úplně svítily, ,,víte, co tím myslím, že?''

Way ztěžka polkl, kývl hlavou a zadíval se dolů, ,,rozumím.'' 

,,Vrátím se za pár dní,'' ředitel se pomalu zvedl ze židle a namířil si to ke dveřím, ,,a uvidíme, co budeme muset dělat.''

,,Na shledanou,'' pípl inspektor

,,Sbohem. A Wayi?'' obrátil se ještě, ,,zkuste si tu někdy otevřít okno, smrdí to tu příšerně.'' 

Dveře se zabouchly. Po Kiedisovu odchodu Way poraženě třískl hlavou o svůj pracovní stůl. A to si myslel, že to nemůže být horší. Cítil se trapně, uboze a zničeně. Věděl, že s tím nepohne, snažil se tak moc, celé noci zůstával vzhůru, jen aby něco zjistil. Možná měl ředitel pravdu a on se opravdu zaměřoval jenom na jednoho člověka. Jenže na koho jiného by se měl zaměřit, když Brendon Urie byl jeho -jejich- jediná stopa? Jediný možný podezřelý...