Je to správný? [YZOMANDIAS]

Jen teď a tady

„Chceš něco k pití?" zeptal se, když jsem vešla, a já jen přikývla. Ten jeho neformální přístup mi byl nějak příjemný, i když jsem věděla, že se nikdy nebudu úplně přizpůsobovat.
Sedli jsme si na gauč a on si pustil nějakou hudbu. Ale já jsem si nedokázala udržet myšlenky na ničem jiném, než na tom, co se mezi námi děje. Před pár týdny to ještě vypadalo jinak. Teď jsme spolu strávili tolik času, a já už si nebyla jistá, co to vlastně znamená.
„Dáš si ještě?" Jakub se mě najednou zeptal, když už mi podal sklenici. „Nechceš pít víc?"
„Ne, to stačí," odpověděla jsem, ale pohled jsem od něj odvrátila. Nechtěla jsem, aby si toho všiml. Byla to spíš reakce na to, jak se cítila moje tělo. S každým pohledem jeho očí se mi srdce zrychlovalo, ale věděla jsem, že to, co mezi námi je, nemůžeme brát vážně.
„Tak jo," řekl, jakoby vnímal, že moje odpověď byla trochu jiná než obvykle. Naklonil se ke mně. ,,Já si tě fakt užívám."
Dívala jsem se na něj, jak se naklonil, aby byl ještě blíž. Cítila jsem to, co jsem nechtěla cítit. „Jo?"
„Jo," řekl tiše, a jeho ruka se mi dostala k rameni. „Někdy to prostě není jen o těch emocích, víš?" Jo, jenže já o emoce stála.
Jeho pohled byl pevný, nekompromisní.
„A co teda mezi námi bude?" zeptala jsem se s nádechem zvědavosti, ale odpověď byla očividná. Žádná. Napadlo mě, že on možná nechce nic víc než tohle. Ale já jsem se rozhodla, že to nebudu zbytečně řešit.
Jeho ruka se pomalu přesunula z ramene na krk a já cítila, jak mi srdce buší. Nedokázala jsem s tím nic udělat. Bylo to silnější než já, ale něco uvnitř mě toužilo, aby to vzal víc vážně. Nebyla jsem si jistá, co vůbec chci. Možná jsem prostě jen toužila po nějaké změně, a tohle bylo něco, co mi dalo pocit, že to můžu ovládat.
„Tak si to užijeme, jo?" usmál se zase, a já přikývla. Neměla jsem důvod to zastavit. Nebylo potřeba nic víc říkat.
Jakub mě k sobě přitáhl a jemně mě políbil. Nebylo to nic, co by mě úplně zaskočilo. Bylo to, jako kdyby to byl další z těch momentů, které jsem si zvykla zažít, když jsem s ním.Zatímco jsem ho líbala zpět, bylo to všechno jasné – žádné sliby, žádné slova o budoucnosti. Jen to, co bylo mezi námi teď.
A jakub to věděl taky.
Jakubovy rty se přesunuly z mých ke krku, jeho dech byl těžší než kdy jindy. Zavřela jsem oči a na chvíli jsem přestala myslet na všechno ostatní – na to, co by se mělo nebo nemělo dít, na to, jak bych měla reagovat. V tu chvíli jsem byla jen já a on, nic víc.
„Sabino," zašeptal moje jméno, jako kdyby mě tím chtěl udržet v přítomném okamžiku. Jeho ruce byly pevné, ale jemné, když mě přitáhl blíž k sobě. Cítila jsem jeho sílu, ale zároveň to, že mě vnímá – každý můj pohyb, každou reakci. Nechal mě na chvíli převzít kontrolu. Posadil si mě na klín a já se mu podívala přímo do očí. Byla jsem nervózní, možná až moc, ale chtěla jsem to skrýt. Jakubův pohled byl naprosto soustředěný, pronikavý. Jeho dlaně mi klouzaly po těle, od prsou po bocích na zadek a zase zpátky. Tahal za lem mého trika a já zvedala ruce aby ho mohl sundat. Hned na to si sundal i to svý a ukázal na obdiv svoje potetovaný tělo. Držel mě za zadek a s úžasem se mi díval na hruď.
,,Ty seš dokonalá" nevěděla jsem, co na to říct, jen jsem se pousmála a sklopila oči. Na něco takového jsem nebyla zvyklá.
,,Stoupni, kalhoty dolů" pobídl mě a já z něj slezla. Sám si rozepnul kalhoty ale zatím je nesundával. Sotva jsem si stáhla svoje kalhoty, už stál znovu u mě a líbal ve stoje můj krk.
Pohled Jakuba
,,Co puso, půjdeš dolů?" tlačil jsem ji rukama na ramena a ona na mě překvapeně koukala, jak kdyby to nikdy nedělala. ,,Copak?" ptal jsme se a krčil nechápavě obočí. ,,Nevim" mumlala mi do rtů, jednou rukou jsem ji hladil po zádech a druhou ji přejížděl po krku. ,,Puso notak, nic na tom není. Klekni si." nejistě mě pozorovala zatímco já si sedal na gauč a ona si mlčky klekala na zem přede mě. Chytla lem mých kalhot i s trenkama, nadzvedl jsem se jí a stáhla je ke kotníkům. Brala si mě pomalu do pusy a pořád na mě koukala. Tak roztomilá.
,,Takhle ti to sluší, dole" hladil jsem ji ve vlasech a smál se na ni. Nečekal jsem žádnou odpověď, jak bych taky mohl, když měla plnou pusu. Ta malá coura zvládala práci pusou perfektně a já už jsem se zmohl jen na nadávky, spokojené vrčení a hlazení ji ve vlasech. Pokaždé když jsem ji prsty zapletl do vlasů a zatlačil na hlavu, přivřela víčka a pro pár vteřin mi dovolila ji ovládat a určovat co bude dělat.
,,Chceš to do pusy?" ptal jsem se když si kousala ret a jenom mi honila. Sotva souhlasně broukla, znovu si mě brala do pusy. Nechá se mi všanc a já byl takhle spokojenej. Zaryla mi prsty do boků když jsem se rukou opřel o gauč, druhou ji držel hlavu a pohyboval se sám proti ní. Nebyla první kdo se takhle bránil, ale byla možná první která, mě pak po bocích pohladila a nechala si šukat pusu. Nakonec nestačila všechno spolykat, otírala si bradu, olizovala si prsty...najednou všechen její stud zmizel.
,,Pocem"  pobízel jsem ji a rukou naznačoval aby šla ke mně. Přelezla za mnou, objala mě kolem krku a přitom mě pravačkou hladila po hrudi. Byla vlastně tak nevinná, až jsem nemohl uvěřit tomu že si pustila k tělu někoho jako mě. No, k tělu, spíš hodně do těla. 
Pohled Sabiny
Tulila jsem se k němu, on vypadal spokojeně ale já doufala že tenhle večer neskončil tímhle. Že ho udělám pusou, nechá mě a půjde spát. Schválně jsem se k němu k mačkala, přehazovala si přes něj nohu a doufala že mu to dojde. Že já chci taky.
,,Lísáš se jak kočka" chechtal se. Děsná sranda. Přehozenou nohu jsem sundala a sedla si na něj obkročmo, zatímco ležel. ,,Vystavuješ se moc hezky, co kdybys sundala tu podprdu?" natahoval na mě ruce a snažil se mi rozepnout zapínání podprsenky, což se mu povedlo. ,,Nechceš prcat?" vypálila jsem to najednou, aniž bych nad tím přemýšlela. Sama jsem se trochu lekla, že jsem byla tak přímá. Ale když už to bylo venku, nehodlala jsem to vzít zpátky.
Jakub nakrčil obočí a uchechtl se. „Ty seš číslo tyvole," řekl a zaklonil hlavu, jako by ho ta otázka opravdu pobavila. „Se s tim nepářeš"
„No a co?" odpověděla jsem, snažila se být sebevědomá a nedat najevo, že mě jeho reakce znejistila. „Ty se snad ptáš jinak?"
„Neptám," připustil s lehkým úšklebkem, „ale od tebe bych to nečekal. Jsi roztomilejší, když se stydíš."
„Já se nestydím," zalhala jsem okamžitě. Chytil mě za boky a podíval se mi do očí. „Ne? Ani trochu?" Jeho hlas byl tichý, téměř šepot, ale zněl až nebezpečně blízko pravdě. Nenáviděla jsem, jak moc mě dokázal prokouknout. „Ne," odpověděla jsem tvrdohlavě a setrvala v jeho pohledu. Jakub se usmál, přitáhl si mě blíž a přejel rukou po mých zádech. „Jsi zajímavá, víš to?" řekl po chvíli. „Občas fakt nevím, co s tebou."
„To je tvůj problém," odsekla jsem a snažila se udržet tón hlasu pevný, i když uvnitř mě se všechno svíralo. Chtěla jsem něco, co jsem si možná ještě sama neuměla úplně pojmenovat, a on se s tím očividně bavil. „Možná jo," připustil Jakub a položil mi ruce na boky. „Tak co žes to chtěla?"
„Myslím, že jsem to řekla dost jasně," odpověděla jsem a opřela se rukama o jeho hruď. Cítila jsem, jak se mu zrychlil dech, i když se snažil působit klidně.
Seděla jsem na něm, jen v tangách a cítila, jak se mi tělem rozlévá napětí. Byla to směs vzrušení a nejistoty, ale nechtěla jsem, aby to na mně  poznal. Sklonila jsem se k němu a začala ho líbat. Byl úplně nahej, cítila jsem jak pode mnou znovu tvrdne. Protáhl pode mnou ruku přímo do kalhotek a uchechtl se, chytl je a odhrnul tenkou látku na stranu.  ,,Sedni si puso, hm?" kňourala jsem mu do rtů a přitom si ho navedla do klína a pomalu se sklouzla dolů. Pustil tanga a tiskl mi v dlaních zadek.