Až ráno jsem si uvědomila, co za blbost jsem udělala. Jak jsem se s ním mohla vyspat, když ho vůbec neznám? Neznám ani jeho jméno. Nejsem typ holky, která vleze jenom, tak s někým do postele. Tak doprdele, jak jsem mohla?
Odkryla jsem se a posbírala své oblečení ze země. Odešla jsem do koupelny, která byla v jeho pokoji a zavřela se tam. Oblékla jsem se. Když jsem se oblékla, tak jsem se na sebe dívala dlouhou dobu do zrcadla a chtělo se mi z toho brečet. Sklouzla jsem se po stěně dolů, až jsem ucítila chladnou podlahu. Hlavu jsem si složila do dlaní a potichu brečela. Uslyšela jsem, jak se otevírají dveře, tak jsem zvedla hlavu. Stál tam polonahý on.
"Proč brečíš?" zeptal se mě hnusně. Úplně jiným tonem, než se mnou mluvil včera. Neodpověděla jsem mu a jenom se na něho dívala.
"Jsi hluchá?!" Přiblížil se více ke mě.
"Protože - protože to by-byla chyba."
"Já jsem si to užil," zasmál se. Mě do smíchu moc nebylo. "A mám pro tebe překvapení." Upřeně jsem se na něj dívala a čekala, co řekne.
"Budeš tady bydlet," řekl úplně v pohodě, jakoby se nic nedělo. Ale ono se něco děje! Neznámý člověk, se kterým se vyspala, mi právě oznámil, že k němu jdu bydlet! Rychle jsem vstala ze země a šla k němu blíže.
"Nebudu tady s tebou!" zařvala jsem na něho. Dal mi facku a já spadla na zem. Brečela jsem a on se na mě díval. Bylo mu jedno, že to bolelo.
"A mimochodem jsem Justin," řekl mi, když odcházel. Aspoň už vím jeho jméno, když už nic. Pomalu jsem vstala ze země a opláchla si obličej studenou vodou. Utřela si ho a rozhodla se, že půjdu dolů. Scházela jsem po schodech a dost se bála, aby mi něco neudělal, že jsem si dovolila jít dolů. Když jsem byla na poslední schodu, tak jsem zvedla hlavu. Seděli tam dohromady 3 kluci, Justin a další 2, které neznám. Dívali se na mě a já zase sklonila hlavu. Pomalým krokem jsem došla k sedačce, kde jsem se posadila.
"Co tady děláš?" zeptal se mě Justin, když jsem si sedla.
"Já-já nevěděla jsem, že-že mám být jenom nahoře." snažila jsem se to říct, co nejklidnějším hlasem.
"Nemusíš být jenom nahoře, ale máš mi všechno oznamovat," mrkl na mě. Sklopila jsem hlavu, protože jsem věděla, že se na mě dívají. Bylo mi to dost nepříjemné.
"Ehm..Bydlíš s rodiči? Nebo sama?" zeptal se mě Justin, asi aby přerušil ticho.
"Ne. S kamarádkou."
"Můžeš doprdele zvednout tu hlavu, když s tebou mluvím?!" zařval Justin. Radši jsem hlavu zvedla.
"Takže odvezu tě domu. Pobalíš si pár věci, protože si myslím, že nechceš mít na sobě pořád to samé. No a pak se vrátíme zpět." přikývla jsem. Vstal a tak jsem vstala taky. Dívala jsem se na zem, abych se na něho nemusela dívat. Celou dobu, co jsem šla za ním, jsem byla ticho. Nakonec jsme došli k jeho auta. Sedla jsem si a po chvilce seděl v autě i on. Nastartoval, řekla jsem mu svou adresu a jel směrem ke mě domů. Po nekonečné době jsme tam dorazili. Justin vypnul motor a oba dva jsme vystoupili u auta.
Vytáhla jsem si klíče a odemkla jsem. Hailey seděla na posteli a brečela. Když si mě všimla, rychle vstala a rozběhla se za mnou. Silně mě objala a chvíli jsme tam jenom tak stáli v objetí. Pak si všimla Justina, takže se ode mě odtáhla. Podívala se na mě a pak na něho.
"Kdo to je? Proč je tady?" dívala se na něho a čekala, jestli jí někdo odpoví.
"Nemusí tě zajímat, kdo jsem. Mě taky nezajímá kdo jsi ty," po chvilce jí odpověděl Justin.
"Jsi u mě doma, takže mám právo vědět kdo jsi."
"Neboj se, dlouho tady nebudu."
"Víš Hailey...Já musím jít k němu." Vyvalila na mě oči.
"Cože?! Proč?!"
"Moc se ptáš," Nejradši bych mu řekla at drží hubu, ale na to se ho moc bojím. Bojím se ho tak moc, že se mu bojím odpovědět i na otázku nebo se na něho jenom podívat.
"Prostě musím. Dál se prosím už neptej," odešla jsem pro svůj kufr a začala si balit věci. Samozřejmě, že jsem si tu dost věci nechala, protože u něho nemíním být navždy. Klidně i uteču. Když jsem měla dobaleno, tak jsem šla za Hailey a objala jí.
"Neboj se, vrátím se," zašeptala jsem a doufala, že to neslyšel. Přikývla, tak jsem se od ní odtáhla a šla za Justinem, který netrpělivě čekal u dveří. Naposledy jsem se podívala na Hailey a odešla. Kufr jsem dala do auta a sedla si. Justin si taky sedl, nastartoval a jel k němu domů.
Lekla jsem se, když se auto zastavilo. Podívala jsem se z okna a došlo mi, že jsme už u něho doma. Opatrně jsem vystoupila z auta a čekala, až vystoupí Justin. Po chvilce už stál vedle mě a šel dovnitř. Vydala jsem za ním.
Protože ještě není ten správný čas na útěk.
Co říkáte na další část?:)
