Vyrušilo nás, když někdo přišel do pokoje.
"Co to kurva je?!" vykřikl Justin.
Okamžitě jsem se odtáhli a vyskytl se mi pohled na rozzuřeného Justina.
Vstala jsem z postele a vydala se za ním.
"Promiň," zašeptala jsem.
Odstrčil mě na bok a vydal se za Deanem, který už taky stál. Justin mu dal pěstí a Dean se začal bránit, takže z toho vznikla rvačka.
Začaly mi téct slzy a šla jsem z ním, abych je zastavila.
"Přestaňte!" Zařvala jsem na ně a v tem moment mě Justinova pěst udeřila do obličeje, já spadla a hlavou se bouchla o noční stolek.
Justin Bieber
Panebože!
"Karen," řekl jsem a doufal, že jí to probudí.
Cítil jsem, jak se mi oči plní slzami.
"Musíme jí vzít do nemocnice!" Promluvil Dean.
"Ty už na mě nikdy nemluv!" Vzal jsem Karen do náruče a rychle s ní šel do auta, abych jí mohl vzít do nemocnice.
Položil jsem jí na zadní sedadla, pak si rychle sedl na místo řidiče a vyjel do nemocnice.
***
"Co se jí stalo, pane Bieber?" vyptával se mě doktor. Bohužel jsem byl v takovém šoku, že jsem nedokázal mluvit.
"Pane Bieber," zkoušel to už po několikáté.
"Já..my...," Pokoušel jsem se promluvit, ale nešlo to.
Povzdechl si. "Zeptám se vás později, ano?" Přikývl jsem.
Posadil jsem se v čekárně a čekal, až mi řeknou, jak je na tom moje Karen.
Po pár minutách za mnou přišel doktor.
"Má lehký otřes mozku, bude v pořádku. Nyní je na pokoji, sice spí, ale chcete za ní?"
"Ano," odpověděl jsem.
Když jsem přišel do pokoje, můj pohled padl na ní. Ležela tam a vypadala tak bezmocně. Posadil jsem se na židli, co byla vedle postele.
Chytil jsem jí za ruku a prohlížel si jí.
Byla krásná, o tom není pochyb. Myslím, že je krásná natolik, že byste si toho všimli i z druhé strany ulice. Bylo na ní něco, co žádná jiná neměla. Její úsměv by vás očaroval natolik, že byste byli schopní se do něj zamilovat. A já to udělal. Zamiloval jsem se do jejího úsměvu. Nevím, jestli jí miluji, ale vím, že mě její krása okouzlila a taky vím, že jsem zamilován do jejího naprosto rozkošného úsměvu.
Ale taky vím další věc. Dean Collins alias můj nejlepší kamarád se do ní zamiloval.
Neudělal to úmyslně, ale přesto to udělal. Proč se od ní prostě nedržel dál? Všechno by bylo mnohem jednodušší.
Kdyby se do ní nezamiloval, tak by tady neležela. Bylo to kvůli mě. Bylo to kvůli tomu, že jsem nesnesl, že by se jí dotýkal můj nejlepší kamarád, ale on to udělal. Dotkl se jejích rtů, které patřili jenom mě, stejně jako ona. Patřila mi od prvního momentu, kdy jsem se jí dotkl, kdy jsem jí políbil. Budu majetnický, ať se to lidem líbí nebo ne. Jsem takový a měnit to nehodlám. Vždyť jsem za ní šel, když ode mě odešla! Hledal jsem jí jenom proto, že je moje. A vždycky bude. A už nedovolím, aby se jí dotýkal někdo cizí. Už nikdy se jí nikdo jiný nedotkne, o to se postarám.
Najednou někdo přišel do pokoje.
"Pane Bieber, musíte už jít," přišel doktor. Proč mi to prostě neřekla sestra?
Pustil jsem její ruku a naposledy se na ní podíval.
Vyšel jsem ven a před pokojem čekal doktorem.
"Takže, potřebuji vědět, co se jí stalo," začal.
A znovu jsem to měl před očima.
Ten zkurvený polibek. Všechno zničil. Dean všechno zničil.
Jak se moje pěst dotkla jejího obličeje.
Jak spadla a bouchla se.
Ucítil jsem, jak mi po tváři tekla slza. Setřel jsem jí a odpověděl.
"Já, my, já jsem se popral se svým kamarádem," přestal jsem mluvit a nadechl se pořádně. "Chtěla nás zastavit, ale místo toho-." Cítil jsem, jak se moje pěst dotýká jejího obličeje. "Omylem jsem jí udeřil a pak se bouchla hlavou o stolek." Doktor přikývl.
"Dobře, takže slečna Williams tady zůstane pár dní," řekl. Přikývl jsem.
"A jak je na tom dítě?"
"Dítě je v naprostém pořádku," usmál jsem se.
"Dobře, nashledanou," rozloučil jsem se a pak se rychle vydal na cestu k autu, abych mohl být už doma.
Když je teď škola, nemám vůbec náladu psát:( no, snad se to změní:)
Další část bude buď v pátek nebo, až o víkendu:)
