"Panebože, jsem nervozní." Opakoval už po několikáté Dylan.
Vážně mi leze na nervy.
Karen se od včerejška pořád drží mě, protože se Deana bojí. Byl to skvělý plán, který parádně vyšel.
Někdo zazvonil, což znamenalo, že Brianna je tady.
Uslyšel jsem její hlas a zněl celkem mile, ale nějak mě to nezajímalo.
Když po boku Dylana přišla do obýváku, chytil jsem Karen kolem pasu a přitáhl si jí blíž k sobě.
Byla to blondýna, o něco menší, než Dylan. Byla celkem sexy, ale tak na jednu noc. Pak by mě omrzela.
"Tohle je Justin, jeden z mých nejlepších kamarádů. A tohle je Karen-," Karen mu skočila do řeči.
"Čekám s Justinem dítě," řekla. Všichni jsme se na ní šokovaně podívali, když to řekla.
Kurva, snad jsme se domluvili, že to nebude nikde říkat.
"Tak to gratuluji," řekla Brianna mile.
"Ono vlastně, ani není k čemu, že? Není to tak, že bychom byli nějaký zamilovaný páreček," řekla naštvaně Karen.
Odtáhla se ode mě a rychle odpochodovala pryč.
Rozběhl jsem se za ní, ale už bylo pozdě, protože se zamkla v pokoji a nechtěla mě pustit dovnitř.
Klepal jsem na pokoj, ale ignorovala mě. Jediné, co bylo slyšet, byl její pláč.
Bolelo mě, že to musím slyšet.
"Karen," promluvil jsem. "Pusť mě dovnitř."
Po chvilce jsem uslyšel, jak odemyká. Vstoupil jsem dovnitř a viděl jí, jak leží na zemi v klubíčku.
"Zlato, co se děje?" zeptal jsem se. Posadil jsem se vedle ní a začal jí hladit po ruce.
"Ne-miluje-š mě. De-an se asp-oň s-snaží," koktala kvůli pláče.
"Ale tak to není. Mám tě rád," řekl. Nebudu nikdy schopný říct, že jí miluji. Navíc, ani nevím, jestli je to pravda. Vím, že mi na ní moc záleží, ale nevím, jestli je to láska...
"Ale nemiluješ mě!"
"Možná časem," zašeptal jsem.
Vzal jsem si jí do náruče a položil jí na postel, aby neležela na tom tvrdém.
"Řekni Dylanovi, že mě to mrzí, ale jsem nějaká unavená a nechce se mi jít dolů," řekla po chvilce, když se uklidnila.
"Samozřejmě." Políbil jsem jí na čelo a šel dolů.
Dylan pochodoval po místnosti a Brianna se ho snažila uklidnit, že je to v pořádku, že se nic nestalo.
"Co se stalo?" zeptal se Dylan, když si mě všiml.
"Nechci to teď řešit, ale Karen sem už nepřijde. Je unavená, má toho teď dost," odpověděl jsem.
Oba dva přikývla.
"No, Dean by za chvilku měl přijít, tak tě představím i jemu," usmál se na ní.
Rozhodně jsem ho nechtěl vidět, ale vidím, jak na tom Dylanovi záleží, takže to musím překousnout.
***
Asi po 2 hodinách za námi přišla Karen, která řekla, že už se vyspala a je jí líp. Posadila se vedle mě. Dal jsem si ruku kolem jejich ramen.
"A jak jste se vlastně potkali?" zeptal jsem se jich. Nezajímalo mě to, ale ať se neřekne, že se do jejich konverzace nepřipojuji.
"V kavárně. Měla jsem hrozně naspěch a vrazila jsem do Dylana, který na mě vylil kávu," řekla se smíchem.
Podíval jsem se na Karen, která sklopila hlavu.
"A jak jste se poznali vy?" Zeptala se nás.
"Um, na párty," odpověděl jsem.
Nestihla nic říct, protože se ve dveřích objevil Dean. A pravděpodobně byl opilý.
Díval se na Karen a šel za ní.
"Karen, musíš mi dát šanci," mluvil opile.
Brianna se na nás nechápavě dívala. Ani se jí nedivím. Karen jí řekne, že se mnou čeká dítě a teď jí tady Dean prosí o to, aby mu dala šanci.
Smutný, jak dopadlo naše přátelství.
Dylan vstal a chytil Deana, aby ho odvedl pryč.
"Měla bys Deanovi říct, že mu žádnou šanci nedáš," řekl jsem, když Dylan konečně odvedl Deana pryč.
"Proč bych to dělala?" zeptala se nechápavě.
"Um, nejspíš proto, že se ho bojíš?" odpověděl jsem.
"A víš, že je spousta věcí, které o tobě nevím? Jak mám vědět, že je pro mě Dean špatný, když o tvojí minulosti absolutně nic nevím?"
Zakroutila nade mnou jenom hlavou a odešla do kuchyně.
Panebože, musím jí o sobě něco říct...akorát nevím, jestli se jí to bude líbit.
A v příští části se už konečně dozvíte něco o jeho minulosti:)
Názory?:)
a mimochodem, chci vám poděkovat za více než 1000 reads:)
