"Myslíš, že bych se měla Gemmy bát?" zeptala jsem se Deana.
"Řeknu to takhle, je to mrcha. Ale pokud není Justin úplný debil, tak se není čeho bát," odpověděl.
To mi moc nepomohlo, protože se stejně pořád bojím.
"Kde jsi byl?" zeptala jsem Justina, když přišel.
"Moje věc," odsekl a odešel do pokoje.
Povzdechla jsem si a lehla si na gauč. Nemá to cenu. Kdybych za ním šla, akorát bychom se zas pohádali a o to fakt nestojím.
***
Někdo zazvonil, tak jsem šla otevřít. Stál tam nějaký kluk, kterého jsem viděla poprvé v životě.
"Ahoj, krásko," pozdravil. "Je tady Bieber?"
"Ano, je," odpověděla jsem. Uhnula jsem, aby mohl projít dovnitř.
"Justine! Někoho tady máš!" Zařvala jsem tak, aby mě slyšel. Po chvilce jsem už slyšela kroky.
"Co tady chceš, Montgomery?" Zatínal pěsti.
"Přišel jsem se podívat, jak žije můj starý kamarád," odpověděl. "A vidím, že si našel přítelkyni. Nebo spolu snad jenom spíte?" Zasmál se.
"Nejsme kamarádi! A o Karen se laskavě nestarej!"
"Oh, takže spolu chodíte, jo? Protože na žádné kurvě ti ještě nezáleželo, tak jako na téhle. Možná na Gemmě, ale to už je minulost, co?"
"Nechceš odsud vypadnout?"
"Ale no ták, takhle se ke svým kamarádům nechová."
"Měl bys odejít," přidala jsem se.
"Karen, nepleť se do toho!"
"Fajn, vzdávám se. Ale nebojte se, ještě mě uvidíte," mrkl na mě a pak odešel pryč. Fůj, tak tohle byl ten nejvíc slizký člověk, co jsem, kdy viděla.
"Jsi v pohodě?" Šla jsem za ním a objala ho.
"Ano," zašeptal. "Jenom moje minulost...jednou mě zničí."
Nevěděla jsem, jak to myslí, protože jsem o jeho minulostí nic nevěděla. Zeptala bych se ho, ale proč? Bylo to zbytečné. Stejně by mi nic neřekl a jenom bychom se pohádali.
"Nechceš někam zajít?" zeptal se mě po chvilce.
"Ano," odpověděla jsem s úsměvem. "Zajdu se převléct."
Vyšla jsem nahoru po schodech a přehrabovala se v oblečení, protože jsem nevěděla, co si obléct.
Nevěděla jsem, jestli už to má být to rande nebo jestli si prostě jenom někam zajdeme.
Nakonec jsem oblékla černé džíny, košili a pak si obula baleríny.
Šla jsem dolů za Justinem. Podal mi ruku, chvíli jsem váhala, ale pak jsem mu dala svou. Ruka v ruce jsme vyšli ven z domu.
Chvilku jsme šli v tichosti.
"Jetohleužtorande?" vyhrkla jsem najednou rychle.
Zasmál se. "Zpomal, zlato."
Nadechla jsem se. "Je tohle už to rande?"
"Ne, prostě někam jdeme. Rande tě čeká jindy."
Cítila jsem se blbě kvůli tomu, že jsem se zeptala. Vím, že to vzal v klidu, ale na tohle by se nikdo prostě ptát neměl. Sklopila jsem hlavu.
"Tak co budeme dělat?" zeptala jsem se.
"Co bys chtěla?"
"Klidně bychom se mohli jenom procházet po městě," odpověděla jsem s úsměvem. Přikývl. Bylo to zvláštní...Procházet se s ním, držet se s ním za ruku...Jako by mu nevadilo, že nás spolu někdo uvidí.
"Hele, není ta holka, co se k nám blíží, ta tvoje kamarádka?"
Zvedla jsem hlavu a podívala se, jestli je to pravda. A byla. Hailey se k nám opravdu blížila.
Pustila jsem Justina a rozběhla se za Hailey, kterou jsem následně silně objala.
Justin zůstal stát na místě, kde jsem ho opustila.
"Doufám, že tě nenutí si hrát na šťastný pár," řekla, když jsme se přestaly objímat.
"Nejsme žádný pár..Jenom jsme šli prostě ven." Zasmála se.
"A proto se držíte za ruku, jo? No to je jedno. Jak se má malý?"
Chvilku mi trvalo, než jsem to pochopila.
"Proč malý? Třeba to bude malá," pohladila jsem se po břiše.
"Vypadáš šťastně," řekla mi s úsměvem.
"Vím, že to bude znít divně, ale jsem. Mezi mnou a Justinem se to lepší, za pár měsíců se nám narodí dítě a věřím, že ho to dokáže změnit. "
"Dobře. Hele, musím už jít, protože mám schůzku s Dylanem, ale určitě se ti ozvu, ano?" Usmála jsem se na ní.
"Ano."
Byla jsem za ní šťastná, protože jí to očividně s Dylanem vyšlo. (pozn.a. není to kamarád od Justina, je to jiný Dylan. byla o něm zmínka v první kapitole)
Šla jsem za Justinem a pak jsme dál pokračovali v naší procházce.
Část je celkem nudná, ale na příští část se můžete určitě těšit! :)
