O týden později
Všechno vypadalo nadějně. S Justinem jsme strávili každý den spolu. Dokonce se mnou byl i u doktorky, aby se podíval na ultrazvuk. Vypadalo to, že se rozbrečí, ale nakonec se jenom usmál a políbil mě na čelo. Doma byla klidná atmosféra. A vážně jsem začínala věřit, že všechno bude v pohodě, protože všechno bylo super. Dokonce jsme se s Justinem bavili i tom, jak bude naše dítě asi vypadat. Justin chce malého fotbalistu, za to já chci malou princeznu. Ale řekl, že to dítě bude milovat, ať bude jakékoliv.
Ale pak se zase objevila ta vychrtlina Gemma. Prostě jednoho dne přišla a zazvonila. A ke všemu jsem musela jít otevřít já.
"Co tady chceš?" řekla jsem naštvaně.
"To jsi vážně tak hloupá? Je snad očividné, co chci," zasmála se.
"A taky je očividné, že je ti jedno, s kým spíš. Takže vypadni a najdi si někoho jiného! Stejně tady Justin není."
"Stejně se vrátím," otočila se a odešla pryč.
"Mrcha," zamumlala jsem. Zavřela jsem dveře.
"Kdo to byl?" Přišel po chvilce Justin.
"Nikdo," zašeptala jsem.
Chytla jsem ho za ruku a táhla ho nahoru. Zavřela jsem za námi dveře a dotáhla k posteli.
Posadil se na ní a já si na něj sedla a začala ho líbat.
Chtěla jsem mu dokázat, že jsem lepší než Gemma, že mu můžu dát stejné věci jako ona.
Naštěstí spolupracoval. I když, asi by se nestalo, že by nespolupracoval.
Odtáhla jsem se od něj. Zatlačila jsem do něho, takže si lehl. Sundala jsem si tričko a někam ho odhodila. Naklonila jsem se k němu a zašeptala; chci tě. Sjel rukama na můj zadek a zmáčkl ho.
Převrátil nás, takže jsem teď ležela pod ním. Obmotala jsem si kolem něj nohy, zatímco mě líbal na krku.
"Justine," vzdechla jsem.
Odtáhl se ode mě, aby si mohl sundat tričko a pak zase pokračoval ve své práci.
Ani jsem nevěděla, jestli mi to přijde správně, ale právě teď jsem chtěla víc.
Najednou se ode mě odtáhl.
"Kdo to zvonil, Karen? A proč se semnou najednou chceš vyspat?" zeptal se a vstal.
Váhala jsem, jestli to mám nebo nemám říct.
"Byla to Gemma," zašeptala jsem. "Chci být pro tebe stejně dobrá jako ona. Jenomže ona ti toho může dát tolik, co já ne-, přerušil mě.
"Jak sis to mohla dovolit? Jsi pitomá? Není to tvůj dům!"
Přitáhla jsem si k sobě nohy, protože jsem se náhle cítila hloupě, že jsem jenom v podprsence.
Vzal si tričko a začal si ho oblékat.
"Neodcházej," zašeptala jsem.
"Proč? Stejně by ses se mnou nevyspala, protože by sis najednou uvědomila, že to nechceš. Takže sbohem," řekl a třískl dveřma.
Dala jsem si ruky kolem svých noh, abych si je přitáhla ještě blíž a začala brečet.
Najednou se v pokoji objevil Dean. Posadil se vedle mě a silně mě objal.
"Pořád jí miluje," vzlykala jsem. "Nik-dy mě neb-ude mi-ilo-vat jako jí," koktala jsem od pláče.
"O čem to mluvíš?" zeptal se nechápavě.
"Miluje Gemmu."
"Proč si to myslíš?"
Odtáhli jsme se od sebe a posadila jsem se kousek od něj.
Počkala jsem, až jsem se trochu uklidnila a pak odpověděla. "Protože jsem se s ním chtěla vyspat a pak se najednou odtáhl a zeptala se mě, kdo zvonil. Řekla jsem mu, že to byla Gemma. A pak se naštval, protože to není můj dům...," dokončila jsem svůj monolog.
"Nevíš kam šel? Šel k ní, že jo? Je mi to jasné. Nikdy mu na mě nezáleželo," řekla jsem.
"Ne! Záleží mu na tobě, chová se takhle, aby se do tebe nezamiloval. A nemusíš se bát, nemiluje Gemmu. Je to součást toho, aby se do tebe nezamiloval. Tím, že bude chodit za ní, si připomene, jak moc mu láska ublížila. I když upřímně, nevím, jak by se do tebe nemohl zamilovat," řekl.
Podívala jsem se na něj. Nakláněl se ke mě a než jsem se nadála naše rty byli spojené. Nepřemýšlela jsem nad tím. Brala jsem to jako útěchu, takže jsem spolupracovala, aniž bych myslela na to, že to není správné.
Aspoň pro jednou jsem chtěla být sobecká a myslet na to, co je dobré pro mě.
A Deana jsem brala jako dobrou věc.
Tak co? Máte radši Justina nebo Deana? :) Myslíte, že Karen udělala dobře, když spolupracovala?
btw. jak jste si užili první školní den? :D je tady někdo, stejně jako já, v prváku? :)
