Flower [EreRi CZ] ☑

Petal 9.

Na moment se ode mne odlepil a rozpojil všechny naše společné doteky, aby si přetáhl tričko přes hlavu. Odhodil ho někam za sebe. Přivřel jsem oči při pohledu na jeho vypracované tělo a maličko jsem si skousl ret. Hned se ke mne sklonil, propletl se s jednou mou dlaní, rty zase uzavřel polibek s těmi mými, rozptyloval mne tak od toho, když už se dostal přes knoflík a zip od kalhot až pod mé boxerky.

Dobře jsem cítil, že jsem fyzicky dost vzrušený a proto, jakmile se jedna jeho dlaň dotkla mého klínu, pootevřel jsem rty a opět se prohnul v zádech. 

„E-Erene," zasténal jsem jeho jméno zrovna v momentě, kdy naše rty byly rozpojené.

Vcelku pomalu mne uspokojoval dlaní a já začínal být netrpělivý, i když jsem měl pořád takový zvláštní strach, chtíč byla silnější. Přichytil jsem se jednou dlaní jeho paže a se zavřenýma očima vzdychl. 

„V-Víc, prosím..."

Zaslechl jsem jeho tichý úchechtek, tak jsem od sebe oči rozlepil. Skláněl se nade mnou, byl teď ještě o tolik vyšší a větší a mně to nevadilo. Chtěl jsem, aby pro jednou někdo ovládal mne a ne já jeho. Už jsem nechtěl být ten, kdo rozdává rozkazy. Chtěl jsem je plnit, všechny jeho rozkazy.

„Pro tebe všechno, Levi..." zašeptal mé jméno, když se opět sklonil k jednomu z mých uší, které olízl, čímž ze mne dostal další zavzdechání jeho jména. 

Netrvalo to dlouho a ocitl jsem se před ním úplně obnažený, zcela nahý. Ani jsem nestihl postřehnout, že mi svlékl jak kalhoty, tak spodní prádlo, ale nevadilo mi to. Všechny myšlenky se mi dostaly z hlavy ven, když jsem ucítil jeden z jeho prstů u svého vstupu. Ačkoliv jsem ještě neměl sexuální zkušenost s druhým člověkem, při nejmenším ne tu celkovou, vzrušení byla jen další z lidských vlastností, kterou jsem v sobě nedokázal popřít, a tak jsem se často dotýkal sám sebe. Je to trapné, ale především v posledních 5dnech, kdy jsem měl hlavu plnou Erena, mé prsty na stejné místo zabloudily takřka každou noc s vroucím šeptáním jeho jména v marné snaze se utišit. 

Přesunul jsem dlaň z jeho paže, na jeho opálená záda a prakticky se do nich zaryl nehty. Zaslechl jsem, jak nepatrně sykl, ale jelikož nic neřekl potom, asi mu moje škrábání do jeho kůže nevadilo. Když se přestal druhou rukou proplétat s tou mou, zaryl jsem tam i její nehty. Objímal jsem ho takhle. Nechtěl jsem, aby ho to bolelo, takže jsem se to snažil nepřehnat. 

Jeho prst se stále pohyboval kolem mého vstupu. Jakmile ním do něj pronikl, stiskl jsem ho víc, víc jsem zaryl nehty do jeho zad. Roztáhl jsem od sebe nepatrně nohy, ale jeho pravá ruka mi dopomohla a já za chvíli měl stehna tak daleko od sebe, abych ho mohl objímat i nohama kolem pasu.

„Levi..." zavzdychal moje jméno. Rozlepil jsem od sebe stisknuté oči a zadíval se na něj. 

Vypadal jedním slovem neskutečně. Zelené oči se mu leskly tím nejdokonalejším způsobem, jeho tváře byly červené a rty pootevřené, skláněl se nade mnou a já čekal, co mi dál řekne, protože jsem visel pohledem na jeho rtech. 

„...Jsi ještě krásnější, než si Tě pamatuju." vydechl, a hned na to mne opět krátce políbil.

Pořádně jsem nestíhal vnímat, co všechno se dělo. Erenova sladká slova, jeho jemné zacházení s mým tělem, ani nevím, jak se to stalo, když už jsem v sobě cítil tři jeho prsty. Rudnul jsem a, podle vlastních očekávání, nezvládal se tišit. Bylo hodně poznat, že jsem tohle nikdy jindy s nikým nedělal, protože jsem vážně sténal přes celý pokoj.

Pokusil jsem se skousnout si rty, když jsem na nich ucítil dotek Erenovy druhé dlaně. 

„Netiš se, zníš překrásně...." oznámil mi s uklidňujícím úsměvem na rtech, a než jsem na něj stačil zareagovat slovně, už jsem kvůli dalšímu pohybu jeho prstů v mém nitru znovu zasténal.

Když ze mne své prsty vyndal, přestal jsem se propínat v zádech a celou délkou těla se sesypal na sedačky od gauče. Hlavu jsem měl pootočenou na stranu a snažil jsem se vydýchávat, co nejvíce to šlo. Ani jsem si nestihl všimnout toho, že Eren si také už sundal džíny i s boxerkami, až když mne znovu oslovil a já se na něj tak podíval.

„...Už si to s někým dělal?" zeptal se mne a mé tváře okamžitě nabraly sytě růžový odstín. Je to vlastně normální otázka a měl jsem počítat s tím, že se na to bude ptát, ale teď jsem se cítil tak trapně, když jsem měl přiznat pravdu.

„C-Co ty?" zachraptěl jsem zadýchaným hlasem. Potřeboval jsem to nějak obejít, abych nemusel odpovídat přímo, ale prakticky mě teď nenapadal žádný způsob jak.

„Já se ptal první." oznámil mi s úsměvem na rtech, už evidentně rozpoznal, že jsem ještě v tomhle věku pořád panic, ale i tak to chtěl slyšet z mých rtů. Tch. Spratek.

„N-Ne," zamumlal jsem stydlivě. Vážně jsem byl v rozpacích, ale i tak jsem se nějak přemluvil k tomu, abych mu odpověděl.

„Tak to v tom budeme spolu." pronesl a na konci věty se lehce pousmál. 

Zaskočeně jsem se na něj podíval. Nikdy bych byl neřekl, že takový hezký kluk jako on, to ve svém věku ještě nemá za sebou. Dobře bylo mu šestnáct, to nepopírám, ale dnešní teenageři na to šli většinou hodně rychle, tak jsem myslel, že... Bože, nějak jsem se do toho zamotal.

Chtěl jsem to ještě nějak komentovat, ale na to jsem se až moc styděl, takže jsem držel rty u sebe, než si mou tvář zase otočil jednou dlaní k té své a naše rty se opět setkaly v letmém polibku. V tu chvíli jsem ucítil u svého vstupu tlak něčeho daleko většího, než byly prsty. Pochopil jsem, o co se asi jedná a moje obavy se evidentně zrcadlily v mé tváři se stisknutýma očima, když mne Eren zase oslovil.

„Shh, nemusíš se bát, budu si dávat pozor, aby Tě to nebolelo." oznámil mi šeptem. Jenom jsem zakňoural a úplně zoufale několikrát přikývl, spíš jako bych se snažil ujistit sebe samého.

Zaryl jsem své nehty do jeho zad, co nejvíc to šlo, abych nemusel tolik křičet, ale když jsem v sobě ucítil jeho špičku, nevyhnul jsem se ani tomu zasténání. A takhle to bylo celou dobu, co se do mne snažil pomalu, postupně dostat.

Když už jsem ho v sobě cítil vážně celého, nechal jsem od očí stéci několik slz, a dlaně se zarytými nehty sklouznout dolů po jeho zádech, čímž jsem mu prakticky nakreslil na zádech něco jako křídla svobody. Prohnul jsem tělo, až se otřásla celá pohovka a spolu s ní i polička nahoře. Když jsem uslyšel zacinkání skleněné vázy, absolutně jsem se zděsil.

Užuž jsem se připravoval na ránu z roztříštění skla o parkety, ale k mému překvapení se nic takového nestalo. Na místo toho jsem pocítil jemné spadnutí něčeho na můj hrudník. Když jsem otevřel oči, viděl jsem, o co se jedná. Byl to ten bledý lístek z té květiny, kterou mi dal Eren. Stejně... jako v tom snu.

„Heh," uchechtl se svým jemným hlasem a já k němu hned zvedl pohled. Dlaní se dotkl toho lístku u mého srdce, „posledně, když jsem Vám ji dal, tak jsem se zapřísahal, že to nebude naposledy, co na Vás ten lísteček dopadne..." zavzpomínal. Netušil jsem, jak to myslí, ale bylo mi to teď jedno, stačilo mi, že jsem slyšel ta slova, jeho hlas, cítil ho v sobě, jeho dlaň na mém hrudníku. Konečně, konečně po takové době jsme se zase stali jedním. A já už ho neplánoval nechat odejít.