It's okay to go your own way! book 2. [CZ]

Prolog

Stalo se to všechno tak rychle, v jedné chvíli je člověk naštvaný, ale v druhé si přeje, aby všechno bylo jako dřív.
Nebylo uplně jasné, jestli to dopadne dobře, ale naději si v tuhle situaci musel zachovat každý.

,,Připravte defibrilátor!'' Oznámil doktor. Na sále panoval jistý chaos, který přehlušoval zvuk monitoru, který více než jasně napovídal, že je tady něco špatně.
,,Nabijte.. sakra, ztrácíme ho!'' Ozval se ten stejný muž, které před chvílí Ryana operoval, aby ho dostal z toho nejhoršího. První šok.. nic, druhý šok.. nic.. potřetí už se zhmožděný hrudník zvedl. Přistroj zase uváděl obvyklé normy, a tak si všichni konečně mohli oddechnout, alespoň částečně. Ryan totiž upadl do komatu a nebylo vůbec jisté, kdy se z něj probudí.




Sotva doktor vyšel ze sálu a otřel si spocené čelo, Ethan k němu vystartoval rychlostí, kterou po tom šoku dokázal vyvinout.
,,Žije.. je v pořádku?'' Zeptal se, jeho oči byly unavené, červené... byl více než vyčerpaný, když si v čekárně počkal těch pár hodin. Teď se zdál být nejistý, protože se šíleně bál toho, co řekne.
Když se doktor pomalu nadech, chytla se ho panika.
,,Nebojte se, je živý... bohužel od té nehody nám upadl do kómatu a není jisté, kdy a jestli se vůbec probudí. Jeho životní funkce jsou v pořádku a vy byste si měl jít domů odpočinout.
,,Cože.. do kómatu? A.. jak.  nevíte jestli nebo kdy se probudí? Musím ho vidět...m-m-musím.'' Zašeptal, únava ho posadila na židličku, ale pak se odhodlaně zvedl a rozšel se k pooperačnímu. Doktor ho chápavě doprovodil, přeci jenom, byl to taky člověk a city měl, i když se to občas nezdálo.







Ryan ležel na nemocničním lůžku, v žílách měl zapíchnuté hadičky, jejiž funkci Ethan odhadl jako na výživu, krev a jiné potřebné látky. Divil se, proč tu jeho máma ještě není, když jí z nemocnice volali, ale vzpomněl si na to, jak mu Ethan vyprávěl, že věčně pila, hlavně po tom, co se stalo Jess.
Sakra.. vždyť i jemu se stalo to stejné jako Jess.. a ta se z toho probrala, zatímco on do kómatu upadl.
Etahan si slíbil, že znovu už nebude brečet, ale jakmile s ním byl na pokoji sám, znovu se mu z očí řinuly potůčky slz. Sedl si na židli vedle jeho postele a chytl ho za nehybnou ruku.
,,Ryane.. promiň, promiň... já nechtěl, nechtěl jsem se hádat, aby si sedl za volant..neměl si, byl si opilý. Prosím, prosím probuď se..'' Šeptal, věděl, že je to marné, ale pořád si představoval, jak ho líbá na tvář a říká tím svým sladkým, opilým hláskem, že si jen odskočí..
To všechno teď bylo pryč a on si to dával za vinu. Sklonil hlavu k jeho obličeji, který byl na několika místech sešitý a dotknul se jeho rtů.
,,Miluju tě.'' Zašeptal do nich. Byly tak mrtvolně nehybné, až ho to donutilo se odtáhnout. Zabořil hlavu do deky, která přebývala. Byl tak zoufale smutný, že už mu ani ta únava nevadila. Chtěl ho zpět, chtěl, aby to všechno bylo jako dřív.

Ahojky všichni. Tímhle prologem bych chtěla začít druhou knížku, neboli pokračování It's okay to be gay.
Doufám, že se bude líbit. První kapitolka by měla vyjít určitě ještě příští týden. ☺
Vaše MrsV17 - odkaz na první díl

( https://www.wattpad.com/story/41496010-it%27s-okay-to-be-gay-cz)