It's okay to go your own way! book 2. [CZ]

Part 5

*O dva týdny později.*

,,Nemusíš mě pořád podpírat, umím chodit.'' Zasmál se Ryan, kterého Ethan držel za loket, když přecházeli přes přechod přímo k nim domů.
,,Promiň.. já jen. Síla zvyku. Už jednou jsem o tebe málem přišel, tak nechci znovu.'' Lehce nervozně se zasmál. Na druhé straně ulice si k sobě Ryana přitáhl a zastrčil mu utrženou sedmikrásku za ucho do vlasů.
,,Teď už o mě nepříjdeš.'' Zatáhl ho za ruku a běžel s ním do nedalekého parku.
Ethan se cítil jako v nějákém romantickém filmu, kde všechno dopadne dokonale.
Svatba, dítě, rodina..
Ale když nad tím tak přemýšlel, dítě nemohl mít.. jedině pokud by jim nějáká žena to dítě odnosila.
Sakra, vždyť mu bylo jen 17 a to už přemýšlel o životě. Ještě před dvěmi týdny přemýšlel jaké to bude bez Ryana a pak se stal zázrak. Ale on na zázraky stejně nevěřil, prostě se musel každou vteřinu štípat jestli se mu to nezdá.










Seděli na lavičce, drželi se za ruce. A opravdu chvíli vypadali jako skutečně šťastný mladý, zamilovaný pár. Ale něco tu bylo špatně, Ryan byl příliš milý.
Tedy samozřejmě, že on byl vždycky milý, ale teď z něj bylo cítit i napětí. Ethan se k němu nahl a na malou chvíli nechal spojit jejich rty.
,,Děje se něco?'' Zeptal se, když Ryan minimálně spolupracoval. Ethan vzal jeho tvář do svých rukou a extrémně vážně se mu díval do těch jeho modrých očí.
,,Ne..'' Odsekl a odtáhl se od něj. Pomalu vstával z lavičky, když si ho Ethan zase přitáhl zpět a tentokrát mu pevně sevřel paži.

,,Co se děje?!''
,,Ozval se mi táta.. chce přijet na návštěvu z New Yorku.''
,,A co je na tom tak špatného?'' Zeptal se hnědovlasý a zkusil se na Ryana usmát. Ten měl v obličeji spíš poker face, takže to po chvíli vzdal.
,,Ty to nechápeš? On jí skoro zabil, skoro zabil Jess. A teď chce přijet.'' Podíval se na Ethana, který se stále pokoušel ho trochu povzbudit.
,,Já.. já vím, jak to myslíš, ale všichni si zasloužíme odpuštění. Já si taky odpustil za to, že jsem tě málem zabil. Vůbec nevím, co bych dělal, kdyby si mi umřel.'' Ethan moc dobře věděl, že ta slova neříká pro nic za nic, ale Ryan mu pořád připomínal jeho chybu z baru. Bylo by moudré mu to říct, ale to Ethan zatím neplánoval.
,,Nemůžeš za to, že jsem naboural! Kolikrát ti to mám říkat. Byla to nehoda. Moje blbost, byl jsem opilý, naštvaný..'' Ryan chytl ruku hnědovlasého a pevně jí stiskl. Oba na sebe usmáli, načež zaslechli hlasitý výbuch smíchu. Instinktivně se otočili za jeho zdrojem, což byla parta několika dorostanců přibližně ve věku prváků. Upřímně, na to, že vypadali tak mladí si o sobě mysleli hodně. Oba to nijak nebrali v úvahu, že by ten smích mohl patřit zrovna jim. Vlastně byli zvyklí, že je už nikdo nesoudil. 

,,Tak co vy buzničky?'' Zasmál se prostřední chlapec z celé party. Mohlo jich být šest. Měl na sobě roztrhané džíny a tričko od adidasu. Ethan už se zvedal, dřív byl taky takový, ale tihle nevypadali jako ti z jeho školy. Ryan ho stáhl zase na lavičku.
,,Nic nedělej.. '' Zašeptal.
,,Máte to rádi do prdele, co? Hm? Bože jste nechutný, měli by vás střílet, by by konečně pokoj od buzerantů.''
To už to Ethan nevydržel, z kapsy vytáhl pistoli a ještě než Ryan vytřeštil oči, naznačil mu, že je to jen hračka.


,,Tak vy nedáte pokoj jo?'' Zasmál se. Všichni na něj čuměli jak na někoho z marzu. Vzal toho kluka v tričku Adidas a přitiskl mu zbraň k hlavě, ten se tam rozbrečel jak malej a padnul na kolena.
,,Prosím nezabíjej mě.''
,,Možná až se slušně omluvíš.'' Přitiskl mu pistoli ještě víc ke spánku.
,,Nebo co?'' Zamachroval ten kluk. Zbytek jeho party tam nečinně přihlížel.
,,Nebo ti vystřelim mozek z hlavy ty blbče.'' Vytáhl ho na nohy.
,,Moc se omlouvám. Promiň, já to tak nemyslel.''

,,No proto.'' Odtáhl se Ethan. Když odtáhl svojí zbraň od jeho spánku, parta kluků se rozběhla někam pryč.
Ethana chytl záchvat smíchu, vrátil se na lavičku a Ryan to nevydžel, dokud se nezačal smát taky.
,,Nechápu jak na to mohli skočit, vždyť je to jen hračka.'' Zasmál se.
,,Jak si věděl, že to budeš potřebovat?''
,,Nevědel.'' Pokrčel rameny a přitáhl si modrookého do polibku.
,,Ještě jednou si dovolí a ta zbraň už bude opravdová.''
,,Víš, že tě může nahlásit na policii?'' Skouskl si ret.
,,Prosímtě, ten má tak naděláno v kalhotech, že spíš poběží domů za maminkou než na policii.'' Zasmál se, nepřikládal k tomu velkou starost. V lidech se většinou vyznal.
,,Jo.. ale mohli ti ublížit, třeba kdyby to zjistili.''
,,To mohli, ale člověk kvůli své druhé polovičce občas musí riskovat.'' Zazubil se na něj
,,Pojď sem.'' Přitáhl si ho Ryan do vřelého objetí.
,,Pořád mě jen překvapuješ.'' Zašeptal do jeho ucha.
,,Víš, že ty mě taky?'' Zamumlal spokojeně a ponořil se do jeho ramena, které mu teď dávalo jistotu. Vlastně uplnou jistotu. Od doby co se Ryan vzbudil tak něják bydlel u Yorkových. Domů se prostě vrátit nedokázal.

. . .

,,Jsme domaa'' Zahulákal Ryan, jakmile jsme se ocitili na chodbě. Přiběhla k nám jeho malá sestra. Vyhoupl si jí k sobě a zatočil se s ní.
,,Jess'' Zasmál se. Jeho sestřička v Ethanově nevědomí přišla i k němu a objela ho.
,,Ahoj špunte.'' Usmál se a pohladil jí ve vlasech. Jess zase odběhla do svého pokoje, který byl v horním patře naproti tomu Ryanovému.

,,Takže, co budeme dělat?''
,,Nechceš se třeba dívat na film?''
,,Neříkej, že vybereš horor..'' Podíval se na něj s pohledem takměř říkajícím, že ví, co má v úmyslu. Ryan protočil oči.
,,Máma je pryč, Jess půjde za chvíli ke kamarádce..takže máme celý večer pro sebe.''
,,Jo? A co třeba něco romantického?'' Navrhl Ethan. Mezitím sledoval jak Jess schází ze schodů s batohem na zádech.
,,Chceš tam odvést?'' Zeptal se Ethan. Nemohl by nechat Ryana, aby řídil a i když tu teď neměl své auto, raději řídil místo něj.-
,,Dobře, ale je to stejně jen kus.''


. . .

,,Jsi připoutaná?'' Ohlédl se Ryan na svojí sestřičku.
,,Jsem.''
Ethan pomalu vyrazil vstříc městu, když o pár bloků dál zastavil u domu, kam ho Jess navigovala.
Oba vystoupili z auta, aby jí šli doprovodit.

,,Je..ahoj Jess. Ahoj kluci.'' Usmála se vysoká žena, která po svém boku měla malou holčičku s černými vlásky.
,,Dobrý den. My jsme vám jí sem šli hodit..'' Usmál se Ryan.
,,Tak si pro ní přijedeme zítra večer, dobře?''
,,To vyhovuje.'' Přitakala žena.


. . .



Ethan přinesl misku s jahodami do obýváku. Pak na tácu donesl i dva balíčky čokolády a k tomu lays brambůrky. Ryan vzal džus, aby to měli čím spláchnout. Oba si natáhli nohy před sebe, protože si roztáhli gauč. Před sebou měli počítač a v něm film Hvězdy nám nepřály.

,,Počkej, vážně.. TFIOS?'' Zasmál se Ryan.
,,No..'' Odvětil Ethan.
,,Když se ti bude chtít brečet, vyplakej se mi na rameni.'' Připomněl mu.
,,A když se mi bude chtít tě svlíkat?'' Kousl se do rtu Ryan.
,,A kdo ti v tom brání?''
,,Nejdřív pojď dokoukat ten film.''








-










Ahojaaa, už jsem zase zpět po své několikadenní pauzičce.. :DD ☺ doufám, že se vám tenhle díl bude líbit.
Díky moc za vaší podporu. Obzvlášť bych chtěla připomenout, že moje první knížka už dostáhla 10 000 přečtení a blížím se k 1000 hlasování. Moc vám za to děkuji. :3 ♥
Vaše MrsV17