It's okay to go your own way! book 2. [CZ]

Part 11

Byl obyčejný, slunečný březen, konkrétně 19. Tenhle den nevypadal jako extra vyjímečný, ale pro tohohle chlapce, který seděl na místě řidiče svého mercedesu byl naproto novým začátkem života. Přál si pokořit všechny hory, cítil se hrozně nabitě (ne, nebylo to z toho redbullu, který si dal před chvílí.. nebo možná  bylo) . Seděl tam připoutaný, na což naštěstí nezapomněl, na sedačce spolujezdce byl Simon. 
Byl tomuhle klukovi zavázaný, protože to on zjistil Ryanovu přesnou adresu a i když teď dost riskovali, stejně se mohl zbláznit. 

Když projížděli ulicemi Bostonu a dostávali se na dálnici, která vedla do New Yorku, Ethan při řízení přemýšlel, jak to bude vypadat, až se setkají. Ani nepomyslel na to, že by to třeba nevyšlo. Na zadní sedačce měl květiny tentokrát měl svazek a raději ani nekupoval růže, ale karafiát. 

,,Jak dlouho pojedeme?'' Ozval se už po pěti minutách cesty znuděný Simon.

,,Jeho dům je uplně na konci Londýna, takže cca 7 hodin, možná míň, možná víc. Ještě se budeme muset stavit na pumpě, jelikož mi tak trochu dochází benzín.''
,,A to sis to nemohl zkontrolovat než jsme vyjeli.. no jo, nemohl. Pan zamilovaný.. Ethane.. co když to nevýjde?''
,,Ale výjde, uvidíš. On na mě určitě nezapomněl.''
,,Jak moc si tím seš jistý? Netvrdím, že zapomněl, ale mohl bys být zklamaný.. třeba nebude doma nebo tě nebude chtít vidět.. ''
,,Páni, už jsem ti říkal, že mě sereš?'' Zabručel Ethan zpoza volantu, který čas od času trochu otočil, i když na dálnici se prakticky pořád jelo rovně.
,,Jo, říkal.. ale já ti chci jen pomoct, neviděli jste se půl roku a on nemusel trpět stejně jako ty, jestli mě chápeš.''

,,Tak dost.. chci se bavit o něčem jiném.'' Nadechl se. Jeho auto se pomalu blížilo k jedné z pump a tak prudce zabrzdil, čímž Simon vydal takový skřípavý zvuk, který zahrnoval přidušený smích a otevírání dveří.
,,Prosímtě natankuj, já si zajdu koupit.. kondomy asi ne..cigarety.''
,,Vždyť ti není osmnáct.'' Zachraptěl Simon.

,,To už nech na mě.''

. . .

,,Dobrej..'' Zamumlal Ethan, najednou mu začal zvonit mobil, jak byl se Simonem domluvený.

,,Ano lásko? Ano.. koupím, ano, jasně.. zařídím. Děti vyzvednu cestou domů. Pa lásko.'' Zastrčil si mobil do kapsy od kalhot, vytáhl cár papíru a nechápavě zavrtěl hlavou. 

,,Dobrej, chci se zeptat, máte tu někde plenky?'' 
Prodavačka s úsměvem zavrtěla hlavou.

,,Škoda.. no tak my prosím dejte jedny malborky prosím..'' Usmál se i on sám. Ačkoliv vypadal dost mladě, za posledních pár měsíců mu narostly vousy, takže vzbuzoval dojem někoho o dost staršího.
,,Mohla bych prosím poprosit občanku? Je to bohužel nezbytné.. ne že bych vám nevěřila.'' 
,,Samozřejmě, v dnešní době..'' Usmál se, sáhl si rukou do kapsy od kalhot, zatvářil se nejistě a pak zkusil druhou kapsu, do toho mu znovu zazvonil telefon.
,,Ano? Vyřiď mu, že to zítra dopíšu.. jo, jasně.. čau.'' 
Během dalším chvíli hrábl rukou do kožené bundy a kousl se do rtu.

,,Musel jsem jí v tom spěchu zapomenou v práci. Slečno, nemohla byste projednou udělat vyjímku?''
,,No..neměla bych, ale dobře.''

. . .

Ethan se pomalu vracel k autu, které nechal zaparkované opodál východu, z krabičky vytáhl cigaretu a zapálil si.
,,Chceš?'' Zamumlal, když zrovna startoval. 
Oba se rozjeli po dálnici. Ethan si připad trochu zvláštně.. byl jako vyměněný člověk. Lehce zarostlý, taky začal kouřit a trochu pít a to mu ještě nebylo ani osmnáct.