It's okay to go your own way! book 2. [CZ]

Part 12

Cesta se vlekla hlemýždím tempem. Beze srandy, krajina kolem dálnice se možná neustále obměňovala, ale vůbec to nevypadalo, že by se alespoň z části blížili k New Yorku. Vlastně se zdálo, jako by ani nevyjeli z Bostonu. 

Boston bylo hezké město, plné pěkných domů, sice pár mrakodrapů se tam našlo, ale ne ve čtvrti, kde Ethan bydlel. Jenže když člověk žije ve městě bez někoho, na kom mu záleží, cítí se potom jako mrak, nad kterým není slunce, ale jen další mlha. Jako by už nikdy nemělo vysvitnou slunce.

Ethan hlasitě oddechoval, protože v hlavě se mu pořád odehrávala rekapitulace jeho vlastního snu. Chtěl k němu přiložit nějákou věrohodnost.. realitu, ale byl si více než jist, že Ryan neměl jediný důvod mu padnout kolem krku. 
To on by si měl kleknout na kolena a prosit o odpuštění, kterého by se od chlapce s oceánově modrýma očima třeba ani nedokázal a nechtěl.

,,Mohl bys u další benzínky zastavit?''

,,Proč? Potřebuješ na záchod?'' Zeptal se Simon, který se plně věnoval řízení a po celou dobu jízdy až depresivně mlčel.
,,Ne, musím si oholit ty vousy, nechci ho vystrašit.'' Zamručel Ethan, který si prsty projížděl do tváře. Musel vypadat jak nějáký zarostlý mamut, prostě hrůza.

,,Aha, no, každopádně jsem rád, že jsi k tomu rozhodnutí dozrál. Asi čtvrt hodinka cesty je benzínka.''

Po těch slíbených patnácti minutách opravdu dorazili k malé benzínce.
Ethan vešel do obchodu, kde bylo dost prázdno, teda kromě prodavačky, která si četla nějáký časopis. Samozřejmě si koupil žiletku a pěnu a potom si to zamířil na záchody, které byly zvenčí. 
Poprvé za několik hodin se viděl v zrcadle.. nevypadal příliš hezky. Byl celý zarostlý, připomínal nějákého třicátníka, který byl už dlouho bez manželky a proto vzdal snahu o to, aby se zalíbil.

Do dlaní si natočil vodu, kterou si opláchl dokonce i čelo.  

O několik minut nato už mu z tváře mizely vousy, které si ten půl rok pěstoval.
Změnil se. Jak vzhledově tak povahově. Z chlapce, který před rokem a půl ještě neznal lásku (troufajíc si říct), lásku svého života se stal někdo uplně jiný. 

Často udržoval bližší kontakt s alkoholem a psal e-maily, které za 1. vyšly z mody a za 2. určitě si je nikdy nepřečetl. 

Nastoupil do auta asi o pět minut později, jenže Simon z něj nemohl spustit svůj překvapený pohled.

,,Co tak koukáš?'' Povytáhl obočí a připásal se. Mezitím Simon stačil hezky nastartovat a rozjet se po dálnici směrem k New Yorku, který stále nebyl k dosažení.
,,No.. už nevypadáš jak mamut.'' 
Ethan se po několika hodinách cesty v tichu zasmál opravdu od srdce.

,,Už jsem ti říkal, jak dokážeš člověka potěšit? Kolikrát mám pocit, že jsi hodnější než můj homofobní otec.'' Odfrkl si a vytáhle ze své kapsy mobil. Byli ve tří čtvrtině cesty. Do pár minut by tam měli být, čehož se Ethan zděsil.
,,Neřekl si mi, jak to s ním vlastně dopadlo.'' Ozval se.

,,Pořád mě nesnáší, pořád mi nadává do buzeranta a chce mě vyhodit z domu, takže si šetřím na vlastní garzonku.'' Pronesl bez jediné emoce navíc. Z krabičky vytáhl další cigeratu, která ho prostě uklidňovala. Za boha nikdy nechtěl kouřit, ale tyhle komplikace ho tomu tak něják donutily a to se ani nemusel snažit. Popravdě ani se nebránil. Alkohol mu více méně chutnal, ale v menším množství. Celý půl rok se choval jako tělo bez duše, které si velmi dobře rozumí s návykovými látkami (kromě drog, k takovému požívání se vážně ještě nesnížil)