It's okay to go your own way! book 2. [CZ]

Part 15

Poprvé za necelé dva roky se vydal na fotbalový trénink. Myslel, že by ho to snad mohlo přivést na jiné a lepší myšlenky, vždycky sport miloval, ale paradoxně ho dělat nemohl, když jeh prospěch nebyl zrovna..dobrý. 
Lásku ke sportu mu připomněl Ryan. Myslel na něj snad ve dne v noci, takže bylo těžké věnovat se něčemu jinému než depresím. A proto se znovu přihlásil na fotbal.

Trénink byl v pátek po škole, což byl takový vzhodný čas, protože on stejně jinakn seděl doma na posteli a v ruce držel fotku toho vysokého, černovlasého stvoření, které před třemi měsíci opustil. 

Uslyšel známé písknutí, kterým trenér svolával všechny na hřiště. Bleskově si obul kopačky a vyběhl ke zbytku týmu, který už poslušně čekal ve formaci ala trenér Jackinson. Stoupnul si na konec řady, ale za to byl seřván, že to má prý být podle výšky, no, takže skončil druhý. Hned na zahřátí měli udělat pár koleček. Samozřejmě si myslel, že všechno bude v pohodě a jeho fyzička ho nezklame, ale opak byl pravdou. Už u druhého kolečka kolem hřiště se popadal za kolena zatímco ostatní pomalu běhali sprint, on sebou prostě fláknul na trávník, na záda a pozoravl slunce, které nepříjemně zářilo. Moc dlouho si na zemi nepobyl.

,,Westone?!'' Uslyšel písknutí a nepříjemný hlas pana Jackinsona. Pomalu se zvednul a i když ho píchalo v boku, prostě se zase rozběhl a tímhle zpsůbem uběhl další dvě. Na konci funěl jako lokomotiva, ale když konečně přišla ta část, kdy hráli fotbal, byl štěstím bez sebe. 
To štěstí ho brzy přešlo, seděl totiž na střídačce jako odhozené kopačky vedle něj, které stejně jako on páchly. Páchly odhozeností. Po namáhavé hodině, kterou proseděl na lavičce konečně končil trénink.

V šatně si namáhavě sudal kopačky a vpadl do sprch, které páchly tvrdě vydřeným potem. Konečně pustil vodu a nechal jí, aby mu máčila jeho spocené vlasy. Nechal jí stékat po bradě až dolů na tělo, když vedle sebe uslyšel odkašlání. Otočil se za tím hlasem a všiml si chlapce. Někoho mu připomínal, ale na tohle teď nemohl myslet, jelikož měl dost potíží se zakrýváním svého přirození.

,,V pohodě, já jen.. ty věci co jsou v šatně sis tam nechal ty?'' 

,,Jo..'' Odvětil stroze.

,,Neviděli jsme se už?''

,,Asi ne.''
Ethan zavrtěl hlavou a když chlapec odešel, obmotal si kolem pasu ručník a vyšel. Ten kluk už tam nebyl. Možná že je přeci jen trochu paranoidní. Nechal toho kluka klukem a převlékl se do svého oblečení. Z šatny mířil rovnou před školou, kde čekal Simon.
,,Spáso mého života, díky bohu, že alespoň někdo tu na mě čeká.'' Rozesmál se.

,,Jdeš domů?''

,,Jasně.''
,,Co trénink?''
,,Uhm.. nic moc.''
,,Jakto?''
,,Moje fyzička je nenávratně ztracená.''
,,To máš z toho, že si tolik času trávil s -'' Jakmile si to uvědomil, ztichl, i když Ethanovi to vážně došlo, proto se jeho obličej zkroutil do nepříjemné pozice, kdy se hryzal do rtu.

. . .

,,Jsem doma..'' Opatrně hlesnul, jakmile za sebou zavřel domovní dveře. Rozhlédl se po prázdné chodbě, ale hluk přicházející z pracovny jeho otce ho usvědčil o tom, že tu rozhodně není sám. 
,,Ahoj můj milující otče.'' Brouknul si pro sebe ironicky a shodil aktovku ze zad. Najednou se před ním objevil jeho stvořitel. Kéž by si mohl vybrat. Takový debil. Bezeslov si ho prohlédl a svým nepříjemným hlasem se zeptal.

,,Pořád si tady.''
,,A kde jinde bych měl být?''

,,V pekle ty idiote.'' Ethana to mrzelo. Dřív spolu vycházeli, ale teď jen slyšel jak ho nenávidí a podobné žvásty.

,,Mám se dobře, doufám že ty taky.'' Rána. ,,Au.. proč?'' Další rána. ,,Nech mě..'' Palčivá bolest a prudký výpad na zem. Když se konečně vzpamatoval, viděl svoje ruce od krve, bohužel tak krev byla jeho. Nadechl se, aby mohl vstát, ale otec mu údeřil další výchovnou. 

Ethan vůbec nevěděl co ho to popadlo, ale vstal a sám mu jednu prostě vrazil. Otec na něj vyděšeně koukal. Ethanovi tekly slzy z očí.

,,Proč mě prostě nemůžeš příjmout takového, jaký jsem?''
Další rána. Hnědovlasý klučina se sebral, vzal si bundu a rozešel se do parku.

. . .

Seděl na staré lavičce, v parku, který zel prázdnotou. Zrovna když pozoroval nebe, které se posypalo žlutými světýlky, vedle něj se objevil ten kluk ze sprch.

,,Ahoj.''
,,Už vím, odkud si tě pamatuju.''

,,Ptal jsem se tě, proč brečíš.''

,,Když si to pamatuješ, proč si to zapíral?'' Zvědavě zvedl obočí.
,,Já ti ani nevím.'' Pokrčil rameny a usmál se. ,,Ty často chodíš sem?'' Dodal s úsměvem na rtech.

,,Když je potřeba.'' Uchechtl se.

,,Ty jsi Ethan?'' Zeptal se tichým hláskem, ale přesto Ethan toho modroočku slyšel až moc dobře.

,,Odkud víš mé jméno?''

,,Pamatuju si jak si zpíval na maturitním plese.''
,,Aha - '' Zasekl se v půlce věty.

,,A ty jsi?'' 

,,Hunter.'' Pokývl na něj. Zabořil si ruce do kapes.
,,Jsi hezký, víš to?'' Podíval se na Ethana, ten vypadal to dost zaskočeně a tak se trochu začervenal a zároveň svraštil obočí.

,,Uh.. díky.. já nevěděl že jsi..''

,,Bisexuál..''

,,Aha.'' 
Najednou mezi nimi nastalo dost trapné ticho. 

,,Ethane?'' 

,,Ano?''

,,Nechceš se mnou jít na večeři?''
,,Jako na rande?'' Vyhrkl vesměs překvapeně a potěšeně. Musel se trochu odprostit od své deprese a denní rutiny.

,,No..''

,,A nebo.. -'' Ethan ho umlčel svým ,,Ano'' a usmál se.


A tak započal začátek něčeho nového, neokoukaného a složitého. Ethan a Hunter si padli do oka. Třeba to byla láska, třeba ne. Důležité je, že konečně mohl zapomenout na Ryana.

__________________________________________________________________________________



Ahoojte tak se hlásím s novým dílem! Máme tu hned další novou postavu ( v obsazení máte celebritu :D). Lidičky neodsuzujte je hned, uvidíte co s nimi zamýšlím, ale to až později. :DDD V téhle knížce fakt netuším kolik kapitol plánuju, ale tak max 30 :D :D 
Děkuju moc za podoru♥

vaše MrsV17