Nešika

17. kapitola

Seděli jsme v kumbálu a snažili se vymyslet, jak máme do háje sehnat důkazy, že jsem tu třídu nerozmlátila já. Jenže nikdo nemohl na nic přijít. Vlastně by mě to nemělo ani překvapovat, vzhledem k mojí smůle...

Elen – práskne pěstí do stolu „ Přece musí existovat nějaký důkaz!"

Vaness – „ Přesně! Nemůžeme tady jen tak sedět a dumat. Na to nemáme čas."

Márty – „ To je sice super, jenže my nevíme CO dělat."

Alexis – „ Tak si to projdeme ještě jednou."

Barča – „ Ano... a postupně." Zvedne se od stolu a popojde k nástěnce.

Elen – „ Jak postupně?"

Barča – „ Řešení každého problému má čtyři části. Za prvé, identifikovat problém."

Alexis – „ Za druhé, analyzovat problém."

Barča – „ Za třetí, najít řešení problému."

Alexis – „ A za čtvrté, aplikovat řešení a tím..." podívám se se zvednutým obočím na zbytek osazenstva.

Márty – „ Vyřešit problém."

Identifikaci problému už máme za sebou: Nemáme důkazy k mojí nevině. A tak jsme se přesunuli k analýze.

Jaké důkazy můžeme najít? Základem jsou otisky, ale ty nám žádný důkaz nepřinesly. Pak to může být nějaký hmatatelný důkaz, jenže žádný předmět doličný jsme v učebně nenašly ani já ani Barča. Dále by to mohli být očití svědkové, jenže nikdo takový není. No a taky by nám mohl pomoci záběr z kamery, jenže ta byla v klíčový čas zastavena, jak už jsme zjistili... Takže výsledek analýzy: jsme v loji.

Alexis – „ Tak a teď ta nejtěžší část. Bod tři, vymyslet řešení."

Vaness – „ Teoreticky bychom mohli znovu prohledat třídu."

Barča – „ Možná by to stálo za pokus, ale myslím si, že jsme to napoprvé udělali dost důkladně. Navíc by to zabralo i dost času."

Márty – „ Pravda. Jenže co teda-" zarazí se

Alexis – „ Co teda co?"

Márty – „ Kamery."

Elen – „ Praštil ses do hlavy? Ten záznam už přece máme."

Márty – „ No ano a byl na něm výpadek. Což znamená, že tu kameru někdo vypnul... A vypnul ji z nějakého počítače."

Alexis – „ Počkej, ty myslíš-"

Márty – „ Přesně. Když zjistíme, odkud tu kameru vypnuli a najdeme záznam z té dané místnosti, tak možná uvidíme pachatele."

Elen – „ To je geniální."

Barča – „ To sice ano, ale jak to chceš provést?"

Alexis – „ Máme dvě možnosti. Buď projdeme každý jeden počítač v budově a budme doufat, že ten dotyčný neměl čas na smazání historie. Nebo..."

Vaness – „ Nebo?"

Alexis – „ Zaskočíme za panem Higginsem." Školním ajťákem.

Elen – „ Děláš si srandu?! Vždyť ten člověk je totální úchyl."

Vaness – „ A pedofil."

Márty – „ A možná vrah."

Barča – „ To asi ne, ale každopádně je to solidní magor."

Alexis – „ Tak fajn, fajn. Zvolíme plán A."

A tak jsme se do toho pustili. Teda... ne hned, samozřejmě. To bychom nebyli my. Nejdřív jsme si zašli na oběd a při jídle jsme plánovali, jak to všechno provedeme. Spočítali jsme všechny počítače ve škole, ke kterým se můžou studenti dostat. Vzhledem k tomu, že naše škola má tři patra a počítač je v každé učebně, bylo to náročné počítání. Nakonec jsme napočítali sedmnáct učitelských počítačů, plus samozřejmě ještě malá a velká počítačová učebna, takže dohromady to dělá rovných šedesát počítačů, ke kterým má student prakticky neomezený přístup.

Vaness – „ To nikdy nemůžeme stihnout!"

Barča – „ Stihneme to. Když se rozdělíme, tak to bude na každého jen dvanáct počítačů."

Elen – „ No, to sice jo, ale to by každý musel vědět, jak a kde to najít. A nevím jak vy, ale já to fakt nevím."

Márty – „ Já vám to ukážu. Tyhle compy jsou všechny stejný."

Barča – „ No vidíš! To půjde."

Alexis – „ Spíš mě tak napadá, že budeme muset počkat až skončí vyučování, protože napochodovat si doprostřed hodiny by asi nebylo úplně ideální. A pak je tu další problém... nemáme klíče od učeben."

Elen – „Tak třeba zajdeme za ředitelem?"

Alexis – „ A nepřipadá ti, že jsme u něj nějak moc často?"

Márty – „ To je fakt. Vlastně toho udělal skoro víc než my."

Na tom jsme se bohužel museli všichni shodnout, jenže co s tím? Na možnost, že budou učebny odemčené můžeme zapomenout, to by byla až moc šťastná náhoda a za ředitelem jít nemůžeme... nebo jakože teoreticky ano, ale na to máme až moc nabubřelé ego.

Nakonec jsme to po dlouhém dumaní vyřešili pokecem s paníuklízečkou, který vedla hlavně Barča. Jak se ukázalo, má skvělé vyjednávacíschopnosti, a díky tomu jsme brzy měli v držení svazek klíčů, který jsmepotřebovali. Proto jsme se po třetí hodině odpolední, kdy skončilo vyučování,mohli pustit do prohledávání.