dva světy

odchod

max rano jeste spinka, petr neco dela na macu a ja se teprve probouzim

,,max jeste spinka"

,,to je dobre, nechame ho, at si poradne odpocine" reknu petrovi a jemne ho pohladim po ruce, on se na me usmeje a vtiskne mi pusu, po chvilce se oba zvednem a jdeme dolu na snidani kde uz jsou petrovi rodice

,,petře" začne mluvit petruv tata, tohle si jeste petr poradne vypije

,,tati nezacinej zas"

,,ja nezacinam, jen nechapu kde jsi přišel na to že řev je vychova?" opre se petruv tata o linku a upřeně kouka na petra

,,ja na nej neřvu pořad"

,,ale posledni dobou jo"

,,mel jsem strach! to je cely" řekne už mirne nabroušeně petr, ja ho chytnu za ruku a pohladim ho po hřbetu

,,ja jsem na tebe byl taky tvrdel, možna až moc chvilkama...ale nikdy jsem te nenechal pochybovat že jsi muj syn, nikdy, jestli chceš byt přisnej tata, buď ale tohle si ten kluk nezaslouži" dopovi mu petruv tata a jde pryč z kuchyne, petr nasadi neutralni pohled

petr se zhluboka nadechne

,,viš moje detstvi nebylo uplně ružovy, tata kolikrat nebyl tatou ktery podrži, kdyz se bojiš, ktery prijde a obejme te, mozna ted je takovy na maxe, ale na mě pořad křičel, shazoval mě a misti ujisteni ze je tu pro me prichazely vyčitky a vysmech a ja se naučil schovavat strach - nedavam ho proste najevo a tak se to uvnitr vsechno nahromadilo" ja ho jen potichu posloucham a chytnu ho za ruku

,,kdyz vidim maxe jak se neceho boji, uplne se mi stahne srdce, dostanu taky strach a z toho se chovam chladně a to je presne to ceho jsem se bal, ze se stanu nekym jako byl muj tata" mluvi petr dal

,,petre ja ti rozumim, chapu te, ale musis se k nemu chovat jako k malymu diteti, vzdyt mu jeste nejsou ani tři roky, je malinkej"

,,ja vim, uvedomuju si to, polepšim se" ja ho pohladim po zadech a usmeju se na nej

petr se presunul na gauč a zapl si fotbal, zas se hraje nejakej fotbal...

,,zase fotbal?" zacnu se smat

,,no jasny, kotě spartu si nencham ujit" usmeje se a posadi si mě na klin, koukame spolu ta ty debilni čutalisty jak behaji za mičem

nastesti se pak vzbudil max a už cupita za nama, hned se s nama přivita a hajne si mezi mě a petra

,,mužu mličko?"

,,chces mlicko? ja ti udelam" pohladim ho a dam mu pusu do vlasku a uz se zvedam ze jdu do kuchyne

,,petre tys nekoupil vcera ten nutrilon?!"

,,ne, nauči se pit normalni mliko z krabice jako velkej kluk" odpovi petr a sleduje dal fotbal, to se mi snad jen zda

,,sakra viš že je vybiravej a i doktorka řikala že mu ho máme dávat, to mam po tobě zase křičet?!"

,,nebude to proste pit, už neni mimino, nauči se pit krabicovy" odtrhne se petr od televize a jde za mnou do kuchyne, vezme obyčejny mliko z ledničky, ani se neobtezuje vzit skleničku, dojde k maxovi a da mu ho do ruky

,,a napij se" řekne mu

,,to nechci" poda mu to max ale omylem krabici zmačkl a mliko vyteklo na gauč a petrovi na nohy

,,tady se človek nepodiva ani na fotbal! maxi kurva! davej pozor! zvedne se petr, max sebou při jeho vykřiku trhne a zalijou se mu oči slzama

,,já...já nechtěl" začne tiše ale hlas se mu hned zlomí

,,nechtěl?! tak se divej co děláš!" vyjede po něm petr ještě ostřeji a vytrhne mu krabici z ruky

,,petře dost!" ozvu se hned a rychle si malyho přitahnu k sobě ,,vidiš že je malej a navic to mliko jsi mu dal do ruky ty!"

,,no a co! ma se to naučit" odsekne petr podražděně

,,takhle?! řevem?!"  zvyšim hlas ,,před chvili jsi řikal že se polepšiš"

petr protoči oči a utře si kalhoty od mlika
,,nedělej z toho zas drama"

max se ke mně vic natiskne a potichu se rozpláče
,,nedělej z toho drama?" zopakuju nevěřičně
,,on se tě boji petře! vidiš to vubec?!"

,,neboji se mě" zavrčí ,,je jen rozmazlenej"

,,je to ditě kurva! a ty se k němu chováš přesně tak jak jsi řikal že nechceš" vyjedu už naplno

na chvili je ticho, ale jen kratky

,,tak co po mně chceš? abych se podržioval dvouletymu ditěti? nosil ho na rukou a delal vše co si umane?"

,,chci abys na něj neřval kvuli rozlitymi mliku!" křičim už taky ,,tohle neni výchova, ale strach"

max už se rozbreči nahlas

,,mami" zakňourá a schová si obličej do mého trička

to už ve mě hrkne uplně

,,a viš co?! ja tohle poslouchat nebudu" řeknu tvrdě, maxe popadnu do naruče a odchazim do ložnice

,,kam jdeš?" houkne za mnou petr

neodpovim mu, jen otevřu skřiň a rychle hážu veci do tašky

,,lucko notak nedelej sceny!" objevi se petr ve dveřich

,,sceny?! ty tady řveš po dvouletym diteti a ja delam sceny?!" řeknu se slzama v očich

maxik se mě drži kolem krku a chudaček se celej třepe

,,ja jsem jen-"

,,ne!" skočim mu do řeči ,,ty jsi před hodinou slibil že se zmenis a podivej se na sebe!"

petr ztichne ale pořad ma nastaveny tvrdy vyraz

,,my teď odejdeme s malym" řeknu uz klidneji ale odhodlaně

,,co? a kam?" zepta se nevericne

,,to je mi uplne jedno, hlavne pryc odtud"

,,kvuli takovy blbosti?" zvedne oboči

,,tohle neni kvul mliku, je to kvuli tomu jak se chováš k našemu synovi"

vezmu tašku, maxika do druhe ruky a projdu kolem petra

,,lucko..." promluvi petr

ja uz mu neodpovim, jen otevru dvere a společně s maxem odejdeme