dva světy

stromeček

posuneme se o dva roky, malej oslavil druhe narozeniny a zbyva jen tyden do vanoc, co se týče mě a petra tak nemame tak ružovej a harmonickej vztah jak jsme si oba představovali, mame krasny chvilky ale taky dost na piču chvilky kdy už to vypada že pujdeme od sebe...jednou to bylo tak na hrane kdyz mel maxik asi pul roku, že se petr na tyden odstehoval k rodičum...teď je ale momentalne docela klid, tak snad ro nezakřiknu

,,budeme dneska zdobit ten stromeček?" zepta se petr tak aby ho slyšel maxik protoze ten uz se na to těši asi dva měsice
,,jooo!" zakřiči max a utika petra obejmout, petr si ho posadi na sebe a misto obejmuti ho začne lechtat, max se chvili smeje ale pak ho to prestane bavit a zacina byt nasrany
,,stači!" křiči maxik po petrovi a ten samozrejme misto aby ubral tak jeste přida
,,nestači" usklibne se na nej peťa a pokračuje, max už začne natahovat a začne plakat
,,ježiš, proč hned brečiš" pusti ho petr a maxik hned cupita ke mně a obejme moje nohy, ja si ho vezmu do naruče a obejmu si ho
,,nojoo maminky mazanek"  rypne si do nej znovu petr
,,a stači vy dva jo? buďte na sebe hodni" promluvim k oboum a jdu si s maxem sednout vedle petra, ale maxik se k petrovi otoči zady a zaboři mi hlavičku do ramene

,,uražlivko" dobira si ho petr dal a pichne mu dvakrat prstem do zad a po třeti mu cvrnkne do ucha, ja ač nechci tak se začnu smat
,,nezlob ho" placnu petra po ruce a pritahnu si maxika bliž k sobě
,,tak ja budu stromeček zdobit jen s maminkou no když maxik nechce" zvedne se petr a maxik se na mě podiva
,,no utikej za tatinkem" max se zvedne a jde za petrem, petr si ho vezme na ruce a da mu pusinku na tvařičku
,,teď dej pusinku ty mně" max da taky petovi pusu a je to, škadleni je vyřešeny, letos mame umelej strom, takze aspon bude drzet nejakej tvar a budeme ho zdobit bilyma ozdobama a svetylkama

peta namota na stromeček svetylka, maxik se kouka na ozdoby a ja uz jsem začala zdobit, miluju tady tu vanočni atmosferu, jsme všcihni spolu, hrajou nam pisničky, venku už je tma a my zdobime poprve stromeček všichni spolu, petr me u zdobeni chytne za pas a da mi pusu na krk, ja se usmeju, povesim ozdobu, otočim se k němu čelem a polibim ho, moje ruce spočinou na jeho hrudi a koukame si oba přimo do oči
,,jsi nadherna"
,,taky nevypadaš špatně adamku" ušklibnu se a petr mě placne po zadku
,,ty jedna, počkej na večer" zašepta mi do ucha a ja si zkousnu ret
,,už se nemužu dočkat" odpovim mu a moje ruka z hrudniku putuje dolu a zastavi se až na petrově podbřišku
,,kotě zlobiš" řekne mi a mirně vzdychne
,,hodně slaby misto, že" koukam mu upřeně do oči a už citim že se mu v teplakach děla menši boule
,,nech toto nebo se neudržim" řekne petr kterej už začina byt mirně v tranzu, ja mu dam ruku pod tričko a přejedu mu prstem po celem břiše, on se ke mně nakloni když v tom se ale ozve šilena rana, oba se od sebe odtrheneme, max spadl ze židle a rozbil celou krabici ozdob, okamžitě spustil hysterak

ja ho zvednu ze země a rychle si ho prohlidnu, naštěsti jen spadl a nepořezal se o ty střepy, podivam se na petra a vidim že je nasranej
,,jsi normalni maxi?! viš že máš zakazany si stoupat na židle! dobře ti tak, že jsi spadl a za ty rozbity ozdoby nevim jestli ti ježišek něco přinese, padej do pokoje a přemyšlej nad sebou" třiskne petr pěsti do stolu, max odejde se sklopenou hlavou a s plačem
,,bylo to nutny petře? je to malý ditě, panebože mohl se pořezat! a ty po něm začneš ječet jak kdyby spachal trestnej čin, on potřeboval uklidnit, viš jak se musel leknout? on nemusi přemyšlet, ty přemyšlej a začni se chovat jako táta a ne jako kreten" dopovim svuj monolog a jdu k maxikovi do pokoje, on sedi na zemi a pláče, ja si ho hned vezmu k sobě a posadim se s nim na postel, cely těličko se mu třepe, ja si ho přitisknu k sobě a hladim ho
,,už je dobře, neplakej" pomaličku ho uklidnuju a maxik se přestava klepat, hladim ho po zadech a šeptam mu do ouška, tak dlouho než se uplně uklidni
,,tatinek se moc zlobi" řekne mi maxik
,,nezlobi, taky se lekl maxiku"  odpovim mu a maxik už mi neřekne nic zpatky protože z vyčerpani usne, miminko moje sladký, ja ho opatrně položim do postele, zakryju ho a dam mu pusu na čelo, necham mu rozsviceni světylko a jdu do obyvaku

všechny střepy jsou pozametany a stromeček je dozdobenej, citim že tady někoho sžira trošku svedomi, petr sedi na gauči a kouka na nějakou vanočni pohadku
,,pojd za mnou" promluvi ve chvili kdy zaregistruje že jsem taky v obyvaku, ja chvili vaham ale nakonec jdu
,,promiň, omlouvam se" podiva se na mě těma modryma očkama
,,mně se neomlouvej, zitra se omluviš maxikovi, petře on se šileně klepal, je ještě malinkej...neudelal to naschval ba naopak, chtěl pomoct, proto se postavil na tu židli, nemužeš po něm takhle křičet"
,,ja vim, mrzi mě to, jdu za nim"
,,teď ne, už spinka" zastavim ho a přepnu mu to na co se diva
,,a ty se zlobiš?" zepta se
,,jo zlobim, nelibi se mi jak se k němu chováš, uvědom si že ještě před rokem neuměl ani chodit, ty ho furt zlobiš, dobiraš si ho a křičiš po něm...tohle neni spravna vychova petře, ten kluk k tobě ma vzhližet, kdežto ty to vedeš tak, že se tě zachvili bude bát" řeknu petrovi vše co mam na srdci, zvednu se a jdu do ložnice

v ložnici jsem si zapla sex ve městě, koukam na serial a ten je nekonečnej, takže mam co delat a nenudim se, kolem jedenacte přijde petr, jen v ručniku, sunda si ručnik a oblikne si jen trenky, položi se vedle mě a chce mě obejmout, ale ja ho odstrčim
,,nemam na tebe naladu" řeknu mu zcela upřimně, on to pochopi, lehne si na záda a do chvilky je tuhej, ja vypnu telku a taky se chystam spat