dva světy

rodina

posuneme se o 4 mesice, jedeme s petrem z doufam posledni kontroly než se malej narodi, co se tyka petra tak jemu tehdy dopadly vysledky dobře a bušeni srdce bylo ze stresu no a co se tyka nas, tak spolu s petrem bydlime ale nejsme spolu, jsme něco jako kamaradi co spolu čekaji ditě

,,bylo to hezky" rekne mi po ceste do auta
,,uz se na nej moc tesim" usmeju se na nej a strasne rada bych ho obejmula
,,zastav" reknu mu, on nechapave zastavi a ja ho obejmu, on mi objeti vrati a stiskne mě u sebe v naruči
,,co je??" zepta se pořad nechapavě
,,nic, jen jsem te chtela obejmout" odpovim mu a pokracuju v ceste, on se jen usklibne a nic nerekne

v aute si pustime calinovu novou pisnicku woah a bavime se
,,co jmena?" reknu petrovi, protoze na to ze se ma malej za par dni narodit nemame vybrane nic
,,ja bych chtel matyho" rekne petr
,,to je strasne casty jmeno, maty ne" odpovim razne
,,tak vladimir? nebo co treba milan"
,,petre, ber to seriozne prosim" zasmeju se a on taky
,,tak co se libi tobě?" zepta se petr a nakrči oboči
,,sebík, theo, maxik, benik nebo edik"
,,sebastian je odporny, theo? to uz ho rovnou muzeme pojmenovat alvin, ben je jak na psa a edvarda ze stmivani taky nechci" rekne petr, boze to bude vybrat jmeno...
,,a maxik?" navrhnu znovu
,,max, maxik, maxiček, maxouš, to je roztomily"
,,takze schvaluješ maxika?"
,,maxik je krasny jmeno" usmeje se peťa

,,no ale psat se musi i holčiči jmena, kdyby nahodou" reknu petrovi a on zkameni
,,jak jako kdyby nahodou? ja nemuzu mit dceru, vzdyt ja neumim česat culičky, neznam princezny a nevim jak bych se staral o malou křehkou princeznu" rekne petr trošku vynervovaně
,,to je jen kdyby nahodou ty troubo"
,,hmm a jaky se ti libi?"
,,bella je moc krasny jmeno"
,,jo to by šlo, stejne to bude chlapeček" stoji si petr za svym, takze jmena mame, maxik a bellu
,,hezky jsme vybraly" rekne petr kdyz uz parkuje u nas pred bytem, oba vylezeme z auta a jdeme nahoru, mne uz se jde ale s břiškem docela težko, bydlime sice jen ve čtvrtym patře, ale bez vytahu...v druhym patre se zastavim a musim to rozdychat, navic malej strasne kope

,,pojd" poda mi petr ruku, ja ji přijmu a jdeme pomalu nahoru, udelame jeden z poslednich kroku a ja citim že ze mě teče voda, je to tady
,,p-peťo, ja rodim, praskla mi voda" řeknu vystresovaně petrovi a ten uplně ztuhne
,,co mam delat?" zacne panikařit, ja si sednu na schody protoze mam docela dost velky bolesti, petr stoji a čumi na mě
,,běž nahoru pro tašku!" zakřičim po něm, petr utika pro tašku a po chvilce se vrati, tašku si da na rameno a podepře mě, strasne to boli jit dolu ze schodu
,,petře to strasne boli" řeknu mezitim co vzdycham bolesti a jsem cela uplně zpocena
,,už jen kousiček, neboj" řekne mi petr a ja slezu i posledni schod
,,zustan tady, prijedu az ke vchodu" rekne mi petr a běži do auta, rychlosti blesku nastartuje a než stihnu mrknout je před barakem, ja si sednu dopředu, petr jednou rukou řidi a druhou rukou mě hladi po noze
,,mysli na to že zachvilku bude maxiček s nama" usmeje se na me, mezitim co ja umiram v bolestech
,,mužeš jet rychleji?!" znovu po něm zakřičim, on přida a konečně zrychli, ja zhluboka dycham a modlim se at neni zadna kolona

cesta probehla hladce a do nemocnice jsme dojeli relativne rychle, hned si mě vzali na lužko
,,zvladneš to, jsem tady s tebou" chytne mě petr za ruku, je šileně nervozni, poznam to na něm, ja ho pevně držim za ruku a už prichazi doktor

slyšim pláč, pláč našeho syna a sestřička mi ho poklada do naruče, neubranim se slzám, je nadhernej! a tak maličkej, petr na nas kouka a usmiva se
,,tak co tatinku? přestřihnete šnuru?" petr kyvne že jo a jde si přestřihnout pupečni šnuru, mně malyho vezmou na vyšetřeni a ja zpracovavam to, že se mi pravě otočil život o 180°, v tom nejlepšim slova smyslu
,,gratuluju maminko" sedne si petr ke mně na postel a obejme mě, ja ho pevně obejmu a citim, že on mi da lehkou pusu do vlasu
,,ja tobě taky, tatinku" usmeju se na nej a utřu si slzy
,,videla jsi jak byl malinkej?"
,,je nadhernej" odpovim petrovi a vidim na petrovi poprve na světě, pocit uplneho štěsti, nikdy se takhle spokojeně netvařil
,,takže maxik? prolomi petr ticho"
,,bude to maxik, max adamek, to je krasny" petr kyvne a už kouka ke dveřim protože nam nesou ten náš zazrak
,,moc gratuluju rodičove! miminko je naprosto zdravé, má 2900 gramů a 49 centimetru" řekne nam sestřička a poda mi ho, maxik už kouka a ja jsem se do jeho pohledu naprosto, zamilovala

,,pochováš si ho?" podivam se s usměvem na petra
,,j-ja se bojim, že mu nějak ubližim" odpovi mi petr a nechava na sobě znat mirny obavy
,,jednu ruku dáš na záda a druhou pod hlavičku" podam mu malyho a pomužu mu si ho spravně chytnout
,,maxiku, to jsem já, tatinek, ja jsem ti vykladal ty pohadky když jsi byl ještě u maminky v břišku, bože ty jsi krasnej, moc tě miluju a dokud budu dychat, tak tě budu chranit jako ten nejcenejsi poklad" začne petr mluvit na maxika a ja už znovu brečim, jo asi hormony...kouknu na petra a jemu taky tečou slzy, potichu popotahne a pohladi maxe po tvařičce
,,neplakej" podiva se na me a usmeje se
,,kdyz to je tak hezky jak si ho držiš a povidaš si s nim" petr se postavi, malyho položi do postylky, jde smerem ke věšákům, něco vytahne z kapsy, strči si to do kapsy od kalhot a jde zpatky ke mně

,,viš, za tu dobu co jsi mi oznamila že čekame tenhle malej zazrak jsem dost přemyšlel...nikdy jsem tě nepřestal milovat, vzdycky jsem si aspoň potaji v duchu přal ať spolu zase skončime ale moc se tomu nedařilo a teď když se nam narodil maxik, tak by byla škoda kdyby vyrustal v neuplne rodině ne? tak bych se tě chtěl zeptat jestli to se mnou ještě jednou nezkusiš a nebudeš ne jen nejlepši maminka pro maxe ale i nejlepši partnerka a časem třeba i manželka pro mě" dopovi petr, sahne si do kapsy a vloži mi do ruky nějaky naramek, ja se na něj podivam, je to asi zlatý naramek s přivěskem ve kterem je vyryte L jako ja lucie, P jako petr a M jako maxik a je to všechni v srdičku
,,pojd sem ty truhliku" obejmu ho a dam mu pusu na pusu
,,moc rada s tebou budu, viš jak se to řika, ve dvou se to lepe tahne, miluju tě petře"
,,ja tebe, strašně moc a moc děkuju, za všechno"
,,ty jsi milaček" pohladim ho po vlasech, ach ty jeho vlasy, ty bych mohla hladit 24/7
,,libi se ti ten naramek?"
,,moc se mi libi, ale jak jsi si byl jisty tim M?" zeptam se ho kdyz jsme jmeno vybrali az dneska dopoledne
,,noo asi předtuchy? o maxikovi jsi už jednou mluvila, věděl jsem že to jmeno vyhraje"
,,pane jo, to koukam a kdyz tak přemyšlim, nezavolame klukum?"
,,vybornej napad, chci se pochlubit malym!!" zakřiči petr a zavola klukum at vsichnu dojdou

ja si chovam malyho v naruči, je fakt strasne krasnej a už začinaji chodit kluci, prvni šel david, pak domča, calin, willy a posledni šel simi
,,to ditě je fakt realny! to čumim" řekne willy a david ho flakne po hlavě a hned se jako prvni žene k malymu
,,ja prvni ja prvni!" řekne david, ja mu ho opatrne předam a on na něj kouka
,,no teda, ty jsi celej tatinek" parada, tohle chceš po těch 9 mesicich v bolestech slyšet, že ditě je cely tatinek, ale tak v mym připadě je krasnej po nejkrasnějšim chlapovi na světě že jo, kluci si malyho prostřidali, simi se dokonce rozbrečel a pak šli i s petrem malyho zapit, brouček už spinka a ja na nej koukam a pořad vstřebavam co se dneska stalo, narodil se nam syn a dali jsme se s petrem dohromady, 12.12. 2025 bude pro mě ten nejkrasnějši datum na světě za ktery nikdy nepřestanu děkovat