Je mi jedno, kdo co tvrdí, ale já přísahám, že se mi v ten moment, když jsem ho viděl, zastavilo srdce.
Byl překrásný a já jen doufal, že je to přesně ten člověk, který si mě najal.
"Dobrý den." pozdravil jsem a zabouchl za sebou dveře. Radši jsem sklopil pohled a čekal co bude.
Jeho tvrdý hlas nařídil řidiči jet, ale mě neřekl ani slovo.
Byl jsem neskutečně nerozní. Netušil jsem co se bude dít.
"Snad nebudeš tak nepoužitejnej, než vypadáš." řekl rázně a to mě donutilo vzhlédnout.
"Co, prosím?" zašeptal jsem. Nechtěl jsem zvyšovat hlas a tak jsem ho držel v přijatelné míře.
"Čekal jsem něco jinýho." zamumlal a celýho mě sjel pohledem. Jeho zelené oči mnou pronikaly, jeho lehce kudrnaté, hnědé vlasy se mu pohly pokaždé, když natočil hlavu. Jeho svaly se zatínaly při každém pohybu.
"A co jste čekal?" zajímalo mě. "Pokud se mohu zeptat." dodal jsem hned co jsem viděl jeho výraz.
"Hm, ani nevím, ale rozhodně ne stydlivého idiota. Pracuješ tu snad od včerejška?" utahoval si ze mě.
"Je mi líto, že jsem nesplnil vaše očekávání." řekl jsem, možná trochu nepatřičně, ale opravdu nesnáším narážky na mojí osobu.
"Uvidíme co dokážeš." usmál se a jeho ruka se ocitla na mém stehně.
Poplašeně jsem vydechl a doufal, že jsem se nějak neztrapnil. Jeho ruka mě zneklidňovala. Jen na mě nevinně koukal a já netušil co chce dělat.
"Mám vám... něco předvést... ?" napadlo mě pochvíli ticha.
"Ovšem." ruku dal pryč. "Ale ne teď."
Pak už bylo trapné ticho, trvalo asi půl hodiny než jsme zastavili u honosné vily, kterou nazýval 'Můj domov'. Pro mě, ale ta cesta byla nekonečná. Cítil jsem na sobě jeho pohled a snad poprvé za celý svůj život jsem byl opravdu nervózní.
Ani tak nervózní jsem nebyl, když jsem měl přijít o svou nevinnost s úplně cizím chlápkem, který za mě zaplatil jedním martiny. Časem se samozřejmě moje cena vyšplhala výš, jelikož šéf zjistil, že jsem až moc submisivní a spousty lidí přesně tohle vyžadovalo.
Ani jsem neznal jeho jméno a nevěděl jsem, jak ho oslovovat. Prostě jsem měl v plánu, říkat mu pane.
Otevřel dveře a nabídl mi ruku, pomohl mi vystoupit a pak mě vedl do vily. Moje brada ležela někde na podlaze, když jsem si ten luxus prohlížel. Tohle bych si nikdy nemohl dovolit.
"Měl by si tu pusinku zavřít." zašeptal těsně u mého ucha a já okamžitě sklapnul. "Svlékni se." nařídil chladně, když mě zastavil v obýváku.
Nečekal jsem, že na to půjde takhle rychle, ale rozhodně jsem neměl v plánu odporovat.
Posadil se na gauč se skotskou, kterou mu podal sluha a pak byl obývák prázdný a strašidelný. Propaloval mě pohledem, když jsem si z ramenou stáhl kšandy.
Oči jsem zapíchl do těch jeho a nehodlal jsem ustoupit. Rozhodně mě chtěl, viděl jsem to, ale pod tolika slupkama, které si za svůj život vybudoval, to bylo sotva vidět.
Roztřesenýma rukama jsem si stáhnul tričko a sundal džíny, ale když jsem chtěl i boxerky-které byly mimochodem dost průhledné a těsné-tak mě zastavil.
Poručil mi rukou, abych přešel blíž a pak si mě stáhnul do klína. Otevřel jsem pusu na prázdno, když se mi přisál ke krku a začal mi tam dělat cucflek.
Pohladil jsem ho po hrudi a pak ho objal pažemi kolem krku.
"Jak vám mám říkat, pane?" zeptal jsem se, když mi došlo, že vlastně nemůžu vzdychat jeho jméno.
"Na tom přece nezáleží." zašeptal a sjel mi rukama na zadek. Přivřel jsem oči a němně jsem přikývl. "Líbí se mi tvoje oslovení. Jak se jmenuješ ty, princezno?"
Nachvíli jsem se zastavil nad slovem, kterým mě právě nazval. Princezna, bože bylo to tak hrozný oslovení. Takhle říkala mamka mým sestrám. Radši mám tvrdší oslovení jako děvka.
"L-louis." odpověděl jsem, když se mi přisál na bradavku.
"Dobře, Louisi." přestal a postavil mě na zem. "Vem si oblečení a jdi do druhého patra, zahni doprava a vejdi do třetích dveří nalevo. Mají světle modrou barvu. Klekni si před postel a počkej na mě. Trochu si pohrajeme." zašeptal mi do ucha, které něžně zkousnul.
Okamžitě jsem se vydal tam kam chtěl a když jsem ty dveře otevřel, opravdu jsem se divil. Vypadalo to jako červená místnost Christiana Greye.
Kurva, jo! Nadšeně jsem si kleknul před postel a těšil se na to co se bude dít dál.
