Čekal jsem pár minut a už mě bolela kolena. Určitě tu měl naschvál ten nepříjemnej koberec co se mi zařezával do těla.
"Vidím, že umíš být poslušný." ozvalo se od dveří a já neměl sílu na to vzhlédnout. Civěl jsem na jeho boty a čekal co udělá.
Pomalu přešel místnost a zastavil se tam, kde jsem předtím zahlédl bičíky. Chvíli tam něco dělal než se zastavil za mnou a jemně mě pohladil přes páteř.
"Pověz mi, Louisi." moje jméno schválně zvýraznil, jako kdyby se mu hnusilo. "Už jsi byl někdy pro někoho hodný chlapeček?"
Záporně jsem zavrtěl hlavou, ale za to jsem si vysloužil pěkně zarytí nehtů.
"Ne, pane." vyhrkl jsem hned. Došlo mi, že bude chtít slovní odpovědi.
"A chceš být hodný chlapeček? Nebo bys radši něžné milování v posteli, kde by jsme pak v opojném, romantickém objetí usnuli?" řekl to tak zhnuseně, bylo mi jasný, že na tohle neni, ale to já taky ne.
"Rozhodně chci být váš hodný chlapeček, pane." odpověděl jsem. Ne, rozhodně se s váma nechci milovat, chci, abyste ze mě vyšukal duši.
"Čekal jsem trochu jinou odpověď." ačkoliv jsem ho neviděl, věděl jsem, že se usmívá. "Každopádně jsem rád za tuhle odpověď."
Chvíli se nic nedělo, když předemně postavil malou stoličku na kterou si sednul.
"Nebude ti vadit, když si popovídáme, Louisi?" zeptal se.
"Proč si chcete povídat, pane?" zajímalo mě.
"Jelikož nerad šukám jen tak. Chci se něco dozvědět o člověku, kterýho mám šukat. Chci vědět co se mu líbí a co s ním smím a nesmím dělat. Chci znát všechny tvoje touhy a sny. Chci vědět kdy, kde a kdo tě porodil. Prostě vše." vysvětlil.
Nechápal jsem, proč to chce vědět. proč mě prostě neojede a nepošle pryč?
"Asi tě to musí překvapovat, ale já svoje děvky poznávám." zvednul mi obličej a díval se mi do očí. "Chci, abyste si to taky užili."
"P-proč?" vypustil jsem ze svých úst. Uvedomil jsem si, že to bylo nezdvořilé, ale kupodivu to nebral v potaz.
"Nemůžu si užít sex, když si to neužije i ten koho šukám. Není to ono. Sex má být oboustraný a pokud tě nebudu vzrušovat, tak nemá cenu tě píchat." řekl pochvíli. "Řekni Louisi. Má cenu tě píchat?"
Nevěděl jsem jak na tohle odpovědět, ale jelikož mi bylo jasné, že odpověď 'Ano' i 'Ne' bude špatně, tak jsem se rozhodl jinak.
"To není na mě, abych to posoudil, pane." zašeptal jsem a sklopil pohled.
Jen se potěšeně usmál a odešel. Nechal mě tu samotnýho. Nohy už dost dřely a já se bál, že mě tu nechá až do večera.
Naštěstí se za nějakou chvíli vrátil a hodil po mě nějaké oblečení s rozkazem, abych si to oblékl a počkal na něj v obýváku.
Počkal jsem až odejde a až pak jsem se odvážil postatvit a prohlédnout si to. Čekal jsem něco perverzního, ale obyčejné volné boxerky a tepláky mě překvapily.
Šťastně jsem si ulevil, kdž jsem ze sebe stáhnul ty hrůzné černé, uplé boxerky. Oblékl jsem si to co mi dal a sešel do obýváku.
Nevěděl jsem jestli si můžu sednout a tak jsem tam jen stál a koukal se na zem. Dokavaď nepřišel.
"Prosímtě." zasmál se, když mě viděl. "Posaď se." ukázal na pohovku.
Poděkoval jsem a sednul si, když se předemnou objevil talíř s krásně vonícím jídlem. Nechápavě jsem se na něj otočil.
"Najez se." pobídl mě, sám se usadil vedle a z chutí se pustil do svého jídla.
Nervózně jsem začal jíst to nejlepší jídlo, které jsem kdy měl. Nakonec jsem mu poděkoval a on prázdné talíře odnesl a pak se vrátil.
"Řekneš mi něco o sobě?" zeptal se.
Překvapeně jsem zamrkal, ale nic jsem nenamítal. Řekl jsem mu pár nepodstatných informací o mé rodina a radši nezmiňoval, že jsou někteří mrtvý a to mojí vinou.
Prostě jsem mu zalhal, vůbec ho nemusel zajímat můj život. Tajně jsem doufal, že už mě ošuká. Nechtěl jsem tu mluvit o mém nudném životě.
"Uhm, takže jak ses dostal k práci děvky?" zeptal se. "Co tvoje rodina? Jak to nesla?"
Nevěděl jsem co mu na to říct, chtěl jsem lhát, ale jeho oči mě upřeně sledovaly, jako kdyby už tušil co se stalo. Jako kdyby tam byl taky.
"N-neměl jsem peníze." zašeptal jsem a uhnul očima. "Musel jsem se o sebe postarat a tohle bylo jedinné přijatelné řešení."
"A tvoje rodina?" zajímalo ho.
Potlačil jsem slzy a prohlížel si jeho interiér, nechtěl jsem odpovídat. Je to moje věc, nikdo o tom neví, už se to stalo tak dávno.
"Louisi?" zvýšil hlas a já se mu podíval do očí.
"Omlouvám se, ale tohle pro mě není moc příjemné téma." kousnul jsem se do rtu a miknul k jeho rtům. Tak moc jsem ho chtěl políbit, aby už konečně zavřel hubu.
"Oni tě vyhodili nebo zemřeli?" zeptal se bez okolků, jako kdyby mu to bylo úplně fuk. Taky proč by měl mít soucit s děvkou?
"Z-zemřeli." zadíval jsem se na stolek, kde leželo několik nudných časopisů.
"Jak?" právě ta osudová otázka, kterou jsem nechtěl vysvětlovat.
