Velmi neortodoxní hry | Larry Stylinson

Prolog

„Tak šíleně se nudím."

„Jsi pokrytec."

„Díky bohu."

„No zrovna tomu bych na tvém místě neděkoval."

„Haha, jsi kokot."

„Vzhledem k tomu, co děláš ty s tím svým, to beru jako kompliment."

„Ale no tak..."

„Nedivím se, že jsi znuděný... všichni tě tu žerou."

„Oh bože, tohle není o mém charismatu!"

„Jistěže ne, je to o tvém penisu, jak všechno."

„No vážně, ještě mi to vyčítej. Zrovna ty."

„To bych si nikdy nedovolil, bratříčku."

„Tse."

„Jen poukazuju na ten fakt, že spoléháš na to, že ti podlehne každý."

„Sladké prokletí bisexuálů."

„A že spoléháš na to, že všechny ty subinky, se kterýma spíš, doufaj v to, že právě ony tě změní."

„Hm, hm."

„A že kdybys měl zájem, měl bych pro tebe prácičku, ale ty jsi stejně položený do těch svých subs, na 

tohle bys neměl."

„Ohohoho, počkat. Říkáš, že je něco, co bych nezvládl ošukat?"

„Ne, miláčku, to bych si nikdy... nedovolil. Já říkám, že... že není nic, co by sis zvládl udržet."

„Piču."

„Ah- ale nač ten vulgární slovník, milovaný sourozenče."

„Nech si ten svůj patronicismus."

„Zníš poněkud zahořkle."

„Jsem znuděný do morku kosti a ty mi tvrdíš, že nejsem dost dobrý milenec."

„Ale to snad ne, při rozumu, toto bych si nikdy nedovolil snad tvrdit – ujišťuju tě, že legendy o tvém sexuálním umění se donesly i ke mně – naopak. Já tvrdím, můj milovaný, že jsi tak zasraně čitelný, že není divu, že se nudíš."