"Kolik heteráků jsi měl v posteli, milovaný bratře?! Desítky jistě, nejspíš i víc. Všichni v tomhle bohem zapomenutém městě tě chtějí. Chtějí tě gayové i lesby, chtějí tě kněží a modelky, chtějí tě i bezdomovci a politici, chce tě Justin Timberlake...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Vzbudím se s neurčitou vzpomínkou na doby minulých týdnů a v první vteřině mě napadne, kde to jsem - moje černé saténové povlečení je pryč, nevidím ani třešňové dřevo své pracovny, nedohlédnu na dveře terasy mého západního křídla. Ale nestihnu se stát dezorientovaným, v té chvíli zaznamenám růžová nebesa postele, povlečení pode mnou je růžové a plyšové, v rohu místnosti šedé křesílka s konferenčním stolkem, bonsaj v růžové váze. Nad postelí střešní okno, na levé zdi růžovo-šedo-černý obraz.
Vím přesně, kde jsem.
V té chvíli se okolo mého těla omotá pevná paže a já si uvědomím, co mě vzbudilo. Budík. Zaklapnu ho a otočím se v teplé a bezpečné náruči čelem k mému ospalci.
"Dobré ráno," popřeju jeho mžourajícím očím.
"Dobré," zamručí spánkem ztěžklým a zhrublým hlasem. Skoro se mi znova postaví.
"Musíme jít," upozorním šeptem spíš své dolní partie než svého milovaného bratra.
Očividně jsem mu zkazil plány, podle jeho výrazu. "Jo."
Vystřídáme se v koupelně podivně mlčky, stejně jako si vzájemně uvážeme kravaty. Občas se naše oči střetnou a ačkoliv je mi to vůči situaci poněkud nevhodné, nemůžu se neusmívat, když mi v mysli hraje film z předchozí noci. A té před tím. A před tím. A před tím.
"Vem si desky," připomenu mu tiše, když se chystáme sejít do haly.
Můj nebezpečný bratr si zapne hodinky a vezme ze stolu černé desky se dvěma listy papíru. Jsem rád, že si Victor nakonec nezvolil mně. Harry je pro tuto pozici jistě lepší volba. Neumím se přetvařovat a neumím lhát.
"Můj," usměje se vřele, když mi podrží dveře od svého nového Bentley.
Poděkuji a počkám, než se ke mně připojí z druhé strany. Do sídla naší matky dorazíme s předstihem, oba dva stihneme matku přivítat dle etikety, a ona i se svým novým partnerem - je jenom o tři roky starší než my - nastoupí do auta. Držíme se lehké konverzace, vesměs neutrální, přijde mi neslýchané, ptát se nyní na úspěch na dostihu i termín svatby s jejím atraktivním akciovým poradcem, takže se naše konverzace drží její zahrady a naší situace v práci. Matka je prezidentkou rady, měla by vědět alespoň v obrysech, co se ve firmě děje. Až když dorazíme na místo, na nás oba dolehne situace. Harry mi nabídne rámě a já mírně roztřesen přijmu. Když dorazíme k první řadě, první se k nám vrhne Gladys. Celá v černé je velmi elegantní a atraktivní, ačkoliv mírně ubrečená.
"Jsem tak ráda, že jste tady," zavzlyká trochu a já ji obejmu, zatímco můj bratr tiskne ruku Victorovi.
Musím pryč. Alespoň na moment musím pryč. Nahnu se k bratrovi: "Musím na vzduch."
Vydám se zpět ke vstupu poněkud rychlejším tempem, a než mě stihne kdokoliv zastavit, nebo alespoň pozdravit, zapadnu na toalety. Třesou se mi ruce, pevně se chytnu umyvadla a podívám se svému odrazu do očí. Klid. Jenom klid. Tohle zvládneš -
"Zayne?"
Poznám ten hlas, ačkoliv jsme spolu nikdy do kontaktu moc nepřišli. Ostatně, on byl Louis plán mého milovaného bratra. Tohle celé je stále součástí jeho plánu. Zvednu pohled a pohlédnu na něj přes zrcadlo. Je strhaný, jeho šaty jsou na tuto situaci nehodné, ale tuším, že on sem nebyl pozván.
"Nejsi na seznamu hostů," připomenu mu netečně a snažím se vnutit svým prstům, aby se nechvěly.
"Nejsem tu kvůli..." v očích má slzy, ale na to já neskočím.
"Nezajímá mě, proč tu jsi," ujistím ho a můj tón zní vyrovnaněji, když při tom myslím na svého nebezpečného sourozence.
"Vždycky jsem věděl," uchechtne se, jako by mě neslyšel, "že umí jít přes mrtvoly. Jenom mi to asi přes jeho šarm a přiznejme si, atraktivitu, nikdy nedošlo."
"Zavolám ochranku," poznamenám spíš pro sebe, pološeptem, s hlavou skloněnou. Nejsem ve stavu, kdy bych mohl být tvrdý a neústupný, jako to umí můj sourozenec.
"Dokonce i tam na počátku, kdy mě všichni varovali... a já jsem na ně nedal. Věnoval mi svou pozornost, učinil mě jedinečným a já si myslel, že mi bezelstně pomáhá. A poté, když jsem jeho kouzlu začal propadat, jsem doufal... že mi jeho přítomnost zůstane. Že... jsem pro něj důležitý, že snad opětuje mé zalíbení v něm a že... se mi to celé jenom nezdá. Ale on... měl plán. Celou dobu věděl, jak to skončí."
"Můj bratr," otočím se k němu čelem a dávám si záležet na leopardí ladnosti, které se můj nebezpečný sourozenec tolik obdivuje, "má vždycky plán."
"Nepřišel jsem se pomstít, bůh i královna vědí, že neexistuje způsob, jakým bych mohl. Nikdo není na mé straně, ale vytrpěl jsem si svoje, abych se... Zayne, ty jsi byl taky součástí této hry. Víš z nás nejlíp, jaký je, víš přesně, co dokáže."
Můj drahý Tomlinsone, byla ti udělena taková lekce, a ty jsi stále naivní?
"Doufám, že víš, že i ty jsi součástí jeho plánu. Že i s tebou časem, až mu k ničemu nebudeš, vyjebe. Já vím, co k němu cítíš, taky mě tam vmanipuloval, ale Zayne, proč hraješ tu hru s ním? Proč čekáš, až tě hodí přes palubu?"
Musím se na něj dívat s takovým despektem, až si povzdechne. Na chvíli se odmlčí a přešlápne na místě, zatímco já si rovnám v hlavě svůj život.
"Tohle..." promluví po chvíli ticha, "mohl být tvůj pohřeb, víš."
Ano, to nejspíš mohl. Ale Harry by to nikdy nedopustil.
"Harry za její sebevraždu nemůže," odtuším, ale vím, jak obrovská je to lež.
Tomlinson se dokonce rozesměje: "Tomu ty věříš?! Věříš tomu, že chlap, který naplánoval fúzi dvou největších firem v Británii, zažaloval vlastního otce a ochočil si vévodu z Walesu, nenaplánoval sebevraždu Eleanor?!"
Vystrčím bradu, jako bych měl v plánu bratra bránit, but I know better.
"Žíly si podřezala sama."
Tomlinsonovi vyhrknou do očí slzy a mě na moment napadne, že ten chudák ji možná nakonec doopravdy miloval.
"Ty vážně věříš, že budeš v jeho plánech výjimka?" zeptá se tiše, když se vydám ke dveřím pánských toalet.
Já, mladý pane Tomlinsone, jsem výjimka v jeho plánech od počátku.
A zatímco Zayn si bez odpovědi leč se spokojeným výrazem opláchne a osuší obličej, Harry Styles, opírající se do nynějška o zeď vedle pánských toalet, se se samolibým úsměvem vydá zpět do hlavní haly pohřebního ústavu. Má zde přece přednést smuteční řeč pro slečnu Eleanor Calder, jediné dědičky V&W copmany - jaká tragédie! Ještě že je Zayn Malik tak schopným a dobrým přítelem, že tuto firmu vezme na svá bedra, jako by byla jeho vlastní.
Řekl jsem ti už na počátku, bratře, pomyslí si Harry Styles, nenechal bych tě napospas té tupé husičce. You are mine, my lovely brother, and mine shall stay.
Zayn se vrátí do hlavní smuteční síně o pár vteřin později a nemusí hledat, aby svého bratra spatřil. Všichni se točí okolo něj - Victor, Cowell, Feldy, Ashton, Michael, Calum, Gladys, Margaret, rodiče Calderů, Cowellova sedmnáctiletá dcera, rektor, prorektor, dokonce farář.
Všichni tě chtějí, můj milovaný bratře. Chtějí tě kurvy, lesby, heteráci. Chce tě Trump i Jan Pavel II. Všichni tě chtějí - a ty chceš mě.
Nehledě na neortodoxnosti, kterými toho hodláš dosáhnout.
