"Kolik heteráků jsi měl v posteli, milovaný bratře?! Desítky jistě, nejspíš i víc. Všichni v tomhle bohem zapomenutém městě tě chtějí. Chtějí tě gayové i lesby, chtějí tě kněží a modelky, chtějí tě i bezdomovci a politici, chce tě Justin Timberlake...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Motýlek škrtí a nejsem schopen ho uvázat rovně. Potí se mi dlaně, při holení jsem se řízl a už třikrát jsem si vyměnil hodinky. Ještě jednou si vjedu dlaní do vlasů a ujistím se, že účes drží. Vidím, jak jsem zhubnul, ztratil jsem trochu na své přirozené barvě pleti, připadám si starší, zlomený a unavený.
Zatřesu havou a odfrknu si; že mi to za to stojí. Obléknu si sako a naposledy zkontroluji svůj odraz v zrcadle - ano, vypadám dokonale, alespoň zvenčí.
Když mě řidič vysadí u vstupní haly, mám pocit, že se se mnou všechno houpe - takže si raději v baru objednám dvojitou skotskou. Napiju se ve chvíli, kdy koutkem oka spatřím Gladys.
Kurva.
"Dobré odpoledne, madam," ukloním hlavu a políbím ji v dlaň, ona ale nevypadá, že by měla náladu na etiketu.
"Dobré," odfrkne si, vezme mi sklenku z ruky a dopije, načež číšníkovi pokyne rukou, aby přinesl další dvě.
"Madam?" zeptám se se staženým hrdlem. "Je všechno v pořádku?"
"William si nevidí na špičku nosu, hlavně aby byla dcerunka šťastná. Ale že naši celoživotní práci pošle do...!"
"Předpokládám, že mladý pan Tomlinson je dnes na dostihu přítomen," odvodím z její nálady.
Protočí oči, dopije druhou a chvíli očividně přemýšlí, načež se pousměje, odloží sklenku a naznačí, že jí mám nabídnout rámě. Vypadá po dvojitém panákovi klidnější než chirurg. Musí to být silná žena.
"Byl jste někdy ve stájích, Zayne?"
Předpokládám, že to je ten smrad, který cítím všude okolo. Nesnáším pach venkova.
"Ovšem, madam, moje matka miluje koně, bohužel zatím nedokázala přesvědčit otce, aby si ke stáji Mustangů pořídil i hřebce," usměju se a s galancí mi vlastní ji vedu stájemi k předpokládám její herce.
"Oh, to ji musím pozvat na přehlídku ke dnům jména vévody z Walesu, zamiluje si všechnu tu nádheru a vystrojenou královskou gardu, je to úžasná podívaná..."
Už vím, po kom je Eleanor. Nechám Gladys vést cestu od stájí k hlavnímu stanu, kde mi padne do oka jedna malá růžová a velmi nápadná věc - Harryho princezna. A není sám.
"Profesore Cowelle," pozdraví ho Gladys s mírnou úklonou a on jí opětuje, včetně celé té nudné etikety.
"Dobré odpoledne, pane," pozdravím ho tiše, pochybuju, že vůbec vnímá mou přítomnost.
"Pane Stylesi, dobrý den," potřese mi rukou k mému zděšení.
Není moc lidí, kteří mi říkají Styles, ačkoliv to ze zákona skutečně je moje příjmení. Vzpomenu si na bratra a jeho neortodoxnosti a jeho výhružky ohledně toho, že mám předstírat, že vím o všem, o čem Cowell mluví. Napadne mě, co má asi můj milovaný bratr v plánu s tímto mocným mužem.
"Princezno," políbím Michaela v dlaň.
Přimhouří oči, usměje se a udělá pukrlátko, které zvládá lépe než všechny comtesy na abiturientských večírcích - jsem stejně zhrozen jako ohromen.
"Gladys, byl jsem se podívat ve stájích - máte nádhernou klisnu. Jsem si jist, že dnešní turnaj bude stejně napínavý jako úspěšný."
V té chvíli se můj pohled sejde s mladým Tomlinsonem. Netváří se zrovna nadšeně, že tu musí být. Vlastně vypadá... vyděšeně? To asi není správné slovo, nevyznám se v emocích a mimice tak jako můj ctěný bratr, kterého samosebou vidím po Tomlinsonově boku. Jak taky jinak, když dcerka dělá poslušně společnost svému papá a jeho dvojčeti sotva sto metrů od nás. Všimnu si bratrova žoviálního výrazu, ale také toho, jak blízko se Tomlinsona drží. A namísto toho, aby se Tomlinson držel od mého nebezpečného sourozence co nejdál, naklání k němu tělo a hledá v něm jistotu, oporu, řekl bych, podle nejistoty, kterou Tomlinson přímo čiší. Dívá se mi moment do očí, ovšem, dělám doprovod jeho budoucí tchyni - měl by být na mém místě, slunit se v tomto horkém červencovém dopoledni po jejím boku, hovořit s Cowellem a důležitými obchodními partnery, předstírat, že mezi tuto smetánku patří celý život...!
A přitom jsem tu já. Pohublý, zlomený, zničený a zcela nedůležitý... já. Po boku Calderovy manželky uprostřed hovoru s vévodou ba profesorem ba děkanem právnické fakulty, největší a nejlepší v Evropě.
Když se tak zamyslím nad všemi odds, které momentálně vidím jako na talíři, musím zabodnout pohled do svého milovaného a nebezpečného bratra. Nemohu si pak nevzpomenout na jeho deník; pokud je pravda to, co můj okouzlující bratr tvrdí, někdo z nás půjde z kola ven. Jenže to není ani Cowell, ani Calder, ani Eleanor, ani Tomlinson a ani mladinký Michael, kdo není v denících zmíněn.
Jediný v tomto městě, kdo nikdy nebyl jediným slovem zmíněn ve věhlasném Harryho deníku, jsem právě já. Své jméno jsem tam nenašel ani jednou. Ani když jsem byl lepší než on, ani nyní, když mě srazil na kolena. Jak to mám chápat? Jsem já ten poražený? Ten zapomenutý, který mu nyní nestojí ani za zmínku v jemu nejsvětějším zápisníku? Jsem tak nedůležitý, že mu nestojím ani za pohled, natož za slovo v ručně psaném deníku? Je tam každý - úplně každý, se kterým můj sourozenec vyjebal.
Od našeho otce a mé matky až po Michaela a Eleanor, každý. Kromě mě.
A to se mnou vyjebal nejvíc!
"A vy, pane Stylesi?" osloví mě Cowell.
Mírně zmateně pohlédnu děkanovi do očí, načež si vzpomenu na nudný rozhovor o dostihu, který mezitím mí společníci vedli. "Na dostihu jsem prve, ale jsem nadšen z místní atmosféry. Rozhodně sem musím vzít matku, miluje koně."
"Ovšem, drahoušku, ovšem - budeme mít spoustu příležitostí celé léto, sezona je velmi zajímavá, protože se k nám připojili i závodníci z jižního Walesu..." pokračuje Gladys dál ve svém drmolení, než ji přeruší příchod jejího manžela.
"Dobrý den," usměju se na něj, ale dostane se mi jenom velmi vlahého pozdravu.
zvykl jsem si na jeho jednání, takže jenom doufám, že se brzy objeví rozumější z bratrů, který mě očividně nenávidí o něco méně, ale není mi přáno, Victor se pohybuje se starostou na VIP tribuně. Michael doplňuje Gladys v jejím brebentění a já se na moment ztratím v myšlenkách ohledně deníku a toho, co jsem si o tomhle stvoření včera přečetl. Myslí si, že má v tomto příběhu obrovskou roli, jak napsal Harry, ale nemá. Pořád si přehrávám v hlavě pár vět, které můj prostořeký sourozenec poznamenal do svých tajných zápisků, které mi zatím nedávají moc velký smysl. Michael si má myslet, že má nad Harrym navrch, ale nemá. Jenže nevím v čem. Nevím, v čem spolupracují, nevím, o co se vsadili - a můj bratr sázky miluje. Ostatně i proto se dnes ukázal na tomto dostihu.
