Velmi neortodoxní hry | Larry Stylinson

Zayn Malik

Je nebezpečný. Zapomínám, jak moc. Netrávím s ním víc času, než je nutné, což se teď jeví jako velká nevýhoda. Když nechce, nedokážu říct, co chystá ani co si skutečně myslí. Moje srdce přihodilo do rovnovážného rytmu jeden úder navíc, jinak se můj tep ale nezměnil.

Vzrušení?

Klišé. Jediné, co mě dokáže zvednout ze sedla, je můj atraktivní bratr...? Šumění vody přehluší mé myšlenky a kapky vody na mém těle smažou jeho doteky. Nebylo jich moc. Vyjma jeho hlavy v klíně se mě nedotkl. Zvláštním způsobem se dá říct, že se vzájemně respektujeme.

Je to tak bezostyšné, po pěti letech otevřené nenávisti. Možná předstírané. Možná jsme se spolu jenom naučili obchodovat. Líně si vyhoním s neurčitými myšlenkami. Stejně si to umím udělat nejlíp. Orgasmus je mírný a dlouhý, zanechá mě příjemně uvolněného. Na rozhovor s otcem se to bude hodit.

Vyberu si oblek od Armaniho, na noc se hodí víc. Večeře v devět, motýlek je vhodnější. Síla vůle mě přinutí si nezapálit, na brandy je brzy a kromě toho musím řídit. Až se vrátím, čeká mě starost o mého milovaného sourozence. Nemůže jenom tak vycouvat, počítám s ním. Ostatně, počítám s více věcmi. A bohužel i osobami. Nezavolal jsem Calderové a volat v půl deváté večer je nevhodné. Ještě nejsme přátelé. ... Ah, seru na to. Zastavím u krajnice a vytáhnu mobil a chvíli váhám, nemůžu si vzpomenout na její křestní jméno. Trochu se mi třesou ruce. Tenhle plán je trochu složitější, než jsem původně myslel, že bude. Zatraceně. Modlím se, aby to nevzal její otec, špatně by se to vysvětlovalo. Díkybohu to zvedne ona.

"Dobrý večer, u telefonu Zayn Malik. Slečno Calderová, omlouvám se, že vás kontaktuji takto navečer, ale chtěl jsem se ujistit, že jste v pořádku."

"Zayne, tak ráda tě slyším! Ani mi nemluv, jsem na nervy. Jestli to neudělám, budu si tu blbou literu muset zapsat do dalšího semestru! A to už nebudu mít čas, budu chystat svatbu a Louis bude promovat a já -"

Že by fakt byla tak blbá a neudělala obyčejnou literaturu...? Takový předmět zvládne i slepý orangutan - počkat. Už plánuje svatbu...?! Poskočí mi tep ve spáncích, ale na další promluvě nedám nic znát; vím přece a hluboce respektuji, že je zasnoubená. Připadám si jako schizofrenik před svým spouštěčem.

"Klid, slečno, nebojte se, na zkoušku jste se připravovala. Teď byste si měla odpočinout - pokud mě univerzita něčemu naučila, pak tomu, že zdravý spánek je před zkoušku důležitější, než nadměrné opakování."

"Zayne, co bych bez tebe dělala," povzdechne si, a k mému štěstí to zní upřímně.

Hurá, konečně na mě začíná zabírat. To to trvalo, začínal jsem mít strach, že ztrácím svůj šarm, nebo že nedej ďábel stárnu. To by bylo horší. Seč, zahlédnuv fotografii biologického otce, nejspíš se nemám čeho obávat - zestárnu do jistého druhu atraktivity a mužnosti, pokud přestanu kvůli univerzitě, práci, matce a sázkám s bratrem a tupým pipinkám stresovat.

Klid.

"Doprovodí vás zítra na zkoušku někdo," ujistím se a snažím se znít zainteresovaně.