EMMA

6.

Seděla jsem vedle jeho bezhybného těla sotva pár sekund a stále jsem nedokázala pochopit co se tady vlastně stalo. Slzy velké jako hrách se mi koulely po tváříh a v hlavě jsem měla naprosto vymeteno. Co bych teď dala za to aby žil, abych mu mohla říci o děvčátku, které nosím pod srdcem.

Musím ho vrátit zpátky k životu. Položila jsem ruce na jeho hruď a snažila se soustředit na teplo, které šlo z mých dlaní. Lehké elektrické výboje, které se mi tam tvořily, postupovaly až k jeho tichému srdci.  Ale stále nic, nic se nedělo. Bylo to nepopsatelné utrpení, sklonila jsem se k jeho tělu a položila na něj hlavu a jen dýchala. Snažila jsem se zachytit alespoň záchvěv jeho těla, jeden jediný úder srdce nebo pohyb prstů.

Naskytla se jen jediná možnost. Ta nejvíc nebezpečná, ale představa života bez Anthonyho mě ubíjela a nezvládla bych ji. Nejraději zaplatím cenu nejvyšší a on bude žít.

"Beliale! Beliale." zašeptala jsem, hlas se mi zlomil a nemohla jsem pořádně polknout. Tak velký knedlík v krku jsem ještě neměla. Zkusila jsem to znovu. Tentokrát jsem si odkašlala a chytila Anthonyho studenou ruku a pevně stiskla.

"Beliale! Potřebuji tě tady. Prosím ukaž se." v tuhle chvíli jsem již křičela. Musela jsem si být jistá, že mě uslyší. Za pár vteřin se předemnou z ničeho nic zjevil pohledný mladý muž a díval se na mě. Bylo na něm, ale něco divného, temného a odstrašujícího. Ano, byly to jeho černé oči. Stejné oči jako měl démon, který vzal Anthonymu život. Měla jsem sto chutí utéct, vzít nohy na ramena a zmizet mu z dohledu. Ale to jsem nemohla, šlo o něj, šlo o Anthonyho. Nemohla jsem ho tady nechat. Na to ho až moc miluju.

Odvážila jsem se zvednout zrak a zadívala jsem se Belialovi přímo do očí. Snažila jsem se cítit silná a chtěla jsem abych tak i vypadala. Všechnu sílu jsem dala do mého pohledu, chtěla jsem vypadat neústupně.

"Malá Emma Dormer. Čím jsem si zasloužil tuhle poctu?" řekl temným až strašidelně klidným hlasem a jeho pohled se stočil na mrtvé tělo mého přítele. "Anthony. Tak to je mi líto. Doufám, že to zvládáš. Nerad bych tě viděl jak se zhroutíš. Jsi velmi důležitý článek v našem světě." sledoval mě, skoro až hladově a hypnoticky. Jeho přítomnost jsem neměla ráda, věděla jsem, že mu jde vždy o něco víc než jen o pohled na mé tělo. Ale nikdy k tomu nedošlo.

Dívala jsem se na něj a jen oddechovala, co nejvíc v klidu jak jsem dokázala. "Nezhroutím se." řekla jsem rázně. "Potřebuji, aby jsi mi ho vrátil zpátky. Jeden z tvých poskoků mu vzal život, jen tak. Nebyl to Anthonyho osud, tohle rozhodně ne. Musíš mi ho vrátit." v očích se mi znovu objevily slzy a snažila jsem se je zamaskovat. Zaklonila jsem hlavu, aby nestekly dál a po chvíli jsem se na Beliala znovu podívala.

Tiše tam stál. V ruce dřímal bradu a lehce si hladil svůj neviditelný plnovous. Sledoval mě, doslova mě propichoval pohledem. Ale já neměla v plánu uhnout. Sledovala jsem ho také, po chvíli se mi v očích objevily malé ohínky, které značí jediné. Získám to co chci!

"Tak dobrá. Vrátím tvému příteli život, ale nebude to jen tak jednoduché. Vrátit život není věc jen tak. Nefunguje to tak, že lusknu prsty a on se vrátí. Život se musí vykoupit životem. Nikdy bych nevěřil, že zrovna ty by jsi mi ho mohla dát. Ten nejčistší a především ten, který vzejde přímo z nejvyšší." jeho pohled se stočil z mých očí na mé břicho. Samozřejmě že ho viděl, bylo skryto zraku lidskému a ne démonskému. Rychle jsem na něj položila ruku a podívala se na Beliala.

"Tohle? Tohle chceš? Mou nenarozenou dceru? Ještě není ani na světě a už se na ni sápeš. Věděla jsem, že to bude jen utrpení, že nikdy nemůže být šťastná. Ale k čemu ti bude? Je to zatím jen malé zrnko života." držela jsem na břiše ruku tak urputně, až to skoro bolelo. Nemohla jsem mu ji dát, ale ani jsem nemohla opustit Anthonyho. O něj jsem přijít nemohla.

Začal se smát a sledoval mě. Po chvíli se uklidnil a upravil si košili. "Samozřejmě, že nechci malou teď. K čemu by mi byla. Jen vím, že ona, jelikož budeš její matka. Může z ní vyrůst druhá nejvyšší a tentokrát chci aby vyrostla v životě, který je pro nejvyšší vhodnější než tenhle." zhnuseně se rozhlédl okolo sebe a máchl rukama. "Samozřejmě že ji budu chtít až později, až bude dospělá a bude o svých silách vědět. Teď bych na ni neměl čas. Vypadám snad jako táta?" znovu po mě hodil skřivený pohled. "Takže jsme domluveni? Život za život. Anthony za tvou dceru. Obchod trvá jen pár minut, potom odejdu a už se nevrátím. I když o ni stojím." znovu se na mě mile usmál a začal odpočítávat vteřiny na prstech jedné ruky.

Seděla jsem tam, jednou rukou jsem málem drtila tu Anthonyho a druhou své břicho. Tohle je novodobá podoba Sophiiny volby? Už vím jak se cítila. Vybrat si jen jednize svých dětí, zachránit jen jedno a ostatní nechat jít. Měla jsem v pláni ji opustit, ale ne poslat ji do spárů temnoty. Měla jsem snad na vybranou? Podívala jsem se na Beliala a lehce jsem kývla k souhlasu. Neměla jsem sílu promluvit a dát mu ji souhlasem.

"Skvělý obchod Emmo. Nečekal jsem, že budeš tak rozumná." usmál se a teleportoval se pryč.  A ve vteřině kdy on zmizel, zvedl se Anthonymu hrudník a zaslechla jsem tlukot jeho srdce. Přilepila jsem se na něj a pevně ho objala. O pár okamžiků otevřel i oči a podíval se na mě. Sledoval mou uslzenou tvář jelikož slzy jsem již nemohla dál držet. Před Belialem jsem se držela, ale jakmile zmizel nezvládla jsem to.

"Emmo, miláčku co se právě stalo? Proč mě všechno bolí?" pomalu se začal zvedat do sedu a masírovat si bolavý krk a paži. Rychle jsem ho znovu položila. "Nezvedej se. Byl jsi jen v bezvědomí, ale vše je v pořádku. Nemluv o tom. Jsme v bezpečí, živí a zdraví. To je přece hlavní." naklonila jsem se k jeho obličeji a políbila jsem ho. Zachránila jsem mu život. Na úkor jiného, ale prostě jsem o něj nemohla přijít.