EMMA

18.

Chvíli jsem přemýšlela co bych měla dělat. Do podsvětí se člověk jen tak nedostane. Přes Kerberose není možné přejít. Je až moc dobře vycvičený a ani salám na něj neplatí. Je to divný pes! Možná by to chtělo tři salámy, pro každou jeho hlavu jeden, ale ani tak by to nestačilo. Dean si ho dobře vychoval. Oddechla jsem si a posadila se na gauč. Potřebovala jsem si srovnat myšlenky a utřídit plán. Bohužel se vracel jen ten jeden. Ten nejhorší při kterém je možnost, že ztratím naprosto vše. Zachránila bych při tom Annie, byla by v bezpeční, ale jaké následky by to mělo pro mne? Musím to udělat. Zhluboka jsem se nadechla a vyslovila to. "Deane! Povolávám tě. Přijď ke mě, hned teď!" zakřičela jsem do vzduchoprázdna až se skleničky na stole zatřepaly. Skoro jsem to ani nedořekla a stál přede mnou. Oblečený byl v obleku, vlasy měl sčesané nahoru, na nohou lesknoucí se polobotky a v očích mu jen svítilo. "Omlouvám se Emmo, že jsem se příliš neupravil, ale zrovna jsem vyšel z koupelny." zažertoval. On dokáže být v každé situaci tak nad věcí. A dokáže si udělat ze všeho legraci, nechápu to. I teď, když ví co provedl a proč ho volám. "Nech těch hloupostí, moc dobře víš co po tobě chci. Sebral jsi mi ji! Ukradl jsi mi ji, když jsem to nejméně čekala!" řekla jsem mu silným hlasem. Nekřičela jsem na něj, věděla jsem, že by to stejně k ničemu nebylo. "Máš pravdu, bylo to tak jednoduché. Přelstít tvou sestřičku tak aby o ničem nevěděla, David mi k tomu pomohl. Byl tak ochotný mi pomoci. To přece bratři dělají." jen se ušklíbl a pohodil pravým obočím. Krve by se mi nedořezali. David je bratr Deana? To není možné. Ano Dean má další tři bratry, ale přece jen. Není možné abych ho nepoznala. A který z nich to vlastně byl? Abbadon? Lucifer nebo dokonce Azazel? Ani na jednoho mi to nesedělo, ale určitě to jeden z nich musel být. Ale to nebylo prioritou, hlavní bylo získat zpátky Annie. "Vrať mi ji, udělám pro to všechno. Jen mi ji vrať." vyšlo z mého hrdla něco jako zaúpění, takový hlas jsem nikdy neměla. Nejspíš jsem tak moc propadla beznaději že jsem se zevnitř rozkládala a tím i můj hlas. Dean se pouze hlasitě rozesmál, držel se přitom za břicho a nemohl přestat. V té chvíli jsem se vzpamatovala a lehce mu mou ohnivou mocí přiškrtila krk, pro něj to sice bylo jen polechtání, ale smát se přestal. Rozešel se směrem ke mě a obešel si mě. Prohlížel si mé tělo jako bych byla hračka, kterou by si mohl koupit. Sledoval mě a měla jsem pocit, že mi nahlíží až do duše. Byl to nesnesitelný pocit, přirovnala bych ho k pití rozmixovaných žížal. Až se mi z toho zvedal žaludek, ale ustála jsem to. "Můžeme se domluvit, ale něco za něco. Annie bude jednou velmi mocná a ty jsi teď velmi mocná, čili..." na chvilku se odmlčel a znovu si mě zkoumavě prohlédl a přitom přišel opět ten pocit. "...budu chtít tvou duši a její duši propustím. Ale nesmíš ji vidět, nesmíš se s ní kontaktovat. Pošlu ji do dětského domova, David ji tam odnese. Nejsem zase takový necita abych ji nechal někde vyhladovět na kraji silnice." odfoukl si pramen vlasů, který mu spadl na čelo a zářivě se na mě usmál. Z jeho nabídky mi bylo ještě hůř než z pocitu pití žížal. Nasucho jsem polkla a snažila se představit si život bez ní. Neviděla jsem nic, můj svět jakoby spadl do prázdnoty. Bez ní budu zase na začátku. Budu bez Anthonyho i bez Annie. Zůstanu na světe jen sama s neschopnou sestrou, která se nechala ošálit krásným démonem. Ano David byl pohledný a ne jen pohledný, oči měl jako studánky a vlasy podobné havranímu peří. Nechtěla jsem na něj myslet, ale z nějakého důvodu se mi objevil v mysli a nechtěl z ní odejít.

Deanovu nabídku jsem si nemusela ani promýšlet, když to zachrání Annie od podsvětí jsem pro! "Beru tvou nabídku, ale slib mi jedno, že se bude mít dobře a nebude strádat. Potřebuji vědět že bude v pořádku." zadívám se mu do očí a sepnu ruce dohromady. Snažím se přesvědčit sama sebe o tom, že to bude v pořádku a že nic nebude zlé. Já se upíšu démonovi, ona bude volná. Já budu v jeho spárech, ale ona bude žít svůj život, beze mne. Zvládne to a vyroste z ní silná holka. Silnější než jsem byla já! Stále jsem se dívala na Deana a čekala jsem jeho odpověď, místo toho si začal hrabat v zadní kapse svých kalhot až vytáhl malý poskládaný papír a z vnitřní kapsy svého saka i pero na podpis. On byl připravený, oblékl se a přišel s úpisem aniž by se mě zeptal. Věděl, že to pro ni udělám. Je tak průhledný, škoda že se mi to nepodařilo zjistit dříve. Nebo, že jsem nezjistila, že David je démon. Teď už je na všechno příliš pozdě.

"Prosím převezmi si mé zlaté pero a podepiš se na spodní linku. Je tam vše napsané. Nemusíš to ani číst. Že Annie bude v pořádku a tvá duše bude od chvíle podpisu moje. A když umřeš nepůjdeš za svou matkou do nebe nebo kam vy to čarodějky chodíte, ale pěkně se povezeš dolů do podsvětí, kde se na tebe již připravujeme." řekne až nebezpečně nadšeným tónem a mě strnou prsty na rukou. Roztřepaně od něj převezmu pero a zadívám se na papír a celý si ho po něm přečtu. Nejsem hloupá abych podepsala něco co mi dává démon. Měl pravdu, bylo tam všechno. Že Annie půjde do dětského domova a dokonce i to, že když ji budu kontaktovat nebo se s ní setkám padnu do spárů podsvětí ihned a ne až po své smrti. Což je mnohem horší, být živým člověkem mezi mrtvými než mrtvý mezi svými. Pero dopadlo na papír a já se podepsala. Pustila jsem pero, které se jakoby kouzlem vrátilo zpátky do saka. "Bylo mi radostí s tebou obchodovat Emmo. Jen taková maličkost. Trochu jsem si to pojistil. Ano těším se na tebe v podsvětí, ale mám rád hry a tak moc rád si hraju. Tak jen aby si věděla co jsi ještě podepsala." máchl rukou nad podepsaným papírem a nad podpisem se najednou objevil ještě jeden nápis. Zcela nepatrná věta, ale v téhle smlouvě snad nejdůležitější. Sklonila jsem se abych lépe viděla a přečetla ji nahlas. "Od této chvíle se Emma Dormer sama a bez jakýchkoliv problémů oddává temnotě." vytřeštila jsem oči. "Ale tohle nebylo v plánu! Tohle jsem nechtěla!" zakřičela jsem na něj, ale to už zmizel. Jako obvykle byl pryč i se smlouvou.

Zůstala jsem stát v pokoji sama a začala jsem se cítit divně. Kolem sebe jsem nic neviděla. Nábytek jakoby se rozplynul a můj pokoj zmizel. Před očima jsem měla pouze temnotu, která mě obklopovala. O chvíli později jsem měla pocit, že se mi prožírá kůži do těla. Že zaplavuje mé cévy a vstupuje do každé tkáně. Pomalými rytmickými údery srdce se valila krví až do mého nitra. Cítila jsem jak mě naplňuje tma, zloba a nenávist. Tahle euforie trvala nespočet minut. Nejdřív to bylo nepříjemné, ale každým úderem srdce a každým nádechem jsem cítila že to ke mě patří. Pomalu jsem se stávala temnotou a mé srdce navěky zamrzlo.