EMMA

25.

Když Dean odešel zůstala jsem v bytě zase sama. Nevadilo mi to, byla jsem na to zvyklá. Ale teď jsem se cítila tak nějak, divně. Něco uvnitř mě se snažilo dohryzat na povrch. Nebyl to příjemný pocit, něco jako, když se z vás snaží dostat vetřelec. Seděla jsem na gauči a znovu jsem se zadívala na televizi, ze které mě vyrušil Dean. Teď tam běželo animované něco. Moc jsem se na televizi nedívala, takže nemám přehled o seriálech a nedej bože pohádkách.

Od dveří se ozvalo zaťukání. Okamžitě mě napadl Dean, ale ten by se spíše rovnou teleportoval a neztrácel by čas klepáním. A také mi dal jasně najevo, že už budeme pouze obyčejní přátelé. Nechtělo se mi vstávat, byla jsem až příliš vyčerpaná předešlou akcí. Máchnula jsem rukou a pomocí větru jsem dveře otevřela. Opravdu jsem čekala alespoň mužskou tvář, ale mezi dveřmi se objevila Natalie. Ani si pořádně nepamatuju kdy jsme se viděli naposledy. Několik let to už bude. Nebo pár měsíců. Poslední co si vždy pamatuju je, jak se m snaží do hlavy vsunout nějaké její bláznivé myšlenky. Mám docela strach, že dnešní návštěva nebude jiná.

"Kdopak mě to dnes přišel navštívit? Zrovna jsi se minula s Deanem, mohla jsi se k nám přidat. Ale mám takový pocit, že by jsi nechtěla," ušklíbla jsem se a celou jsem si ji prohlédla. Nejspíš šla rovnou z práce. Na sobě měla černý přiléhavý kostýmek, černé silonky a na nohou světlé lodičky. Vypadala opravdu kultivovaně. Na vrcholu své hlavy jí seděl pevně vyčesaný drdol. Vypadala trochu jako učitelka. Jenže ona byla právnička přes lidská práva, to je snad ještě nudnější povolání než učitel. "Přišla jsem se na tebe podívat. a hlavně zjistit, jestli jsi nestihla něco podpálit. Moc dobře vím, jak tohle máš ve zvyku," sykla a bez pardonu vešla dovnitř a zavřela za sebou dveře. Vydala se ke gauči a posadila se na křeslo přímo naproti mě. Založila si ruce na prsou a to nikdy nesvědčilo nic dobrého. Musela jsem se z toho nějak vykroutit. "Jak se vede Davidovi?" zeptala jsem se. Tak nějak jsem tušila že neví kdo David je doopravdy zač. Myslím že jí to za celou tu dobu neřekl. Bratr Deana, velký Lucifer. Velký Lucifer a moje sestra, to je neskutečně komická dvojka. Nejspíš jim to funguje. Sice měli několik rozporů, hádek a nesčetněkrát se rozešli. Ale vždycky se vrátili zase k sobě. Mám pocit, že to David dělá jen ze svých vlastních osobním důvodů. Démon přece není schopen lásky nebo jakéhokoliv citu. I když, kdo ví. Když se mi ani ne před hodinou Dean svěřil, že si našel svou spřízněnou duši. Bylo mi z toho špatně. Ale neměla jsem v plánu jí to říkat. Možná už to mezi námi není tak úžasné jako v minulosti, ale stále je to moje sestra. A zjištění co je David zač, by ji zničilo. Takhle je aspoň šťastná. "Davida do našeho rozhovoru netahej. Moc dobře víš, proč jsem přišla. A jestli se chceš zeptat, zda mě to přestane bavit, tak ne. Nenechám toho dokud se nevzpamatuješ." řekne vážně.

Pamatuju si na naše první rozhovory na téma Emma vyvrhel rodiny. Natalie z toho byla zhroucená a skoro se mi rozbrečela na kolenou. Skoro mě až prosila abych si vybavila všechno co se dělo před 22 lety. A stále nechápu co po mě chtěla. Na co chtěla abych si vzpomněla? Pamatuju si jediné. Anthonyho a to jak se jeho tělo usmažilo v mých plamenech. Pamatuju si ten opojný pocit zadostiučinění. Nic víc jsem vědět o své minulosti nepotřebovala. Jestli si ji nepamatuju, tak je to asi z dobrého důvodu. "Natalie, moc dobře víš, že tahle konverzace nikam nevede. Můžeš se snažit do mé hlavy nasoukat různé informace o mé údajné dceři a o tom, že ji někdo odnesl. O tom jak jsem se najednou změnila," vydechla jsem. Na tohle jsem opravdu neměla nervy. Stále tam někde uvnitř mě bublal vztek nad Deanem. Na povrch jsem to nedala znát, ale naštvalo mě to. Vyměnil mě za nějakou lidskou lehkou děvu a odkopl mě. Neměla jsem náladu řešit mou zapomenutou minulost.